Rhodos (I)

Rhodos je největším ostrovem řeckého souostroví Dodekanésos, které se rozkládá před jihozápadním pobřežím Malé Asie, a čtvrtým největším řeckým ostrovem

Rhodos zaujímá plochu zhruba 1400 km2, je dlouhý 78 km a v nejširším místě široký 38 km. Od maloasijské pevniny je vzdálen 20 kilometrů. Svým tvarem připomíná delfína. Pobřeží je dlouhé 220 kilometrů a tvoří je písčité či oblázkové pláže přerušované strmými útesy. Terén ostrova je převážně hornatý s menšími rovinami, údolími a náhorními plošinami. Nejvyšší horou je Atavyros vysoký 1215 metrů.
Zrození ostrova „vysvětluje“ báje, podle níž se Zeus, poté co stal vládcem Země, rozhodl, že ji rozdělí mezi olympské bohy. V době dělení však nebyl přítomen Hélios, bůh slunce, a když se vrátil, šel si Diovi stěžovat. Chtěl, aby mu slíbil, že země, která se vynoří z moře, byla jeho. V tom momentě začal z azurově modrého moře vystupovat překrásný rozkvetlý ostrov. Byl to právě Rhodos. Hélios celý ostrov oslnil svou září a učinil z něj nekrásnější ostrov Egejského moře. Jiná báje přisuzuje vznik Rhodosu lásce boha Hélia k nymfě Rhodě, která byla dcerou boha moře Poseidona.

Rhodos byl důležitou obchodní křižovatkou mezi Řeckem, Orientem a Egyptem. Již v mykénské době (2. tis. př. n. l.) byla na Rhodu řecké obchodní stanice, koncem 2. tisíciletí byl kolonizován Dóry. Za Alexandra Velikého byl obsazen makedonskou posádkou, po jeho smrti roku 323 se osvobodil a uchoval si nezávislost i proti Démétriu Poliorkétovi, který je v letech 305–304 marně obléhal. Na oslavu svého vítězství vztyčili rhodští obyvatelé třicet metrů vysokou sochu boha Hélia, která se v antických dobách proslavila jako Kolos rhodský, jeden ze sedmi divů světa. K nastupující velmoci Římu si Rhodos dovedl uchovat přátelské vztahy. Rhodské válečné lodi, nepřekonatelné svou pohyblivostí, prokázaly Římu mnoho služeb. V roce 155 n. l. byl Rhodos zničen zemětřesením, a tím skončilo období jeho světového významu. Po rozdělení římského impéria se stal součástí Byzantské říše a sdílel její osudy. Rabovali zde maloasijští Isaurové, germánští Gótové a turečtí Seldžukové, pobřeží později napadali Peršané, Frankové a Saracéni, kteří zde dokonce 25 let vládli. V tomto období byly na pevninu dopraveny na 900 velbloudech zbytky Kolosu rhodského, určené k roztavení. 

Reklama v podobě makety Kolosu rhodského před restaurací v Kolymbii

Bídu ještě zvětšilo silné zemětřesení v roce 515 n. l. Ostrov používali k mezipřistání křižáci (mezi nimi i anglický král Richard Lví srdce) na své cestě do Svaté země. Ve 12. a 13. století se Rhodos stal předmětem sporu oslabené Byzantské říše, Janovské republiky a Benátek. Tento stav se změnil poté, co žoldnéřský admirál Viniolo z Janova prodal roku 1306 ostrovy Rhodos, Kós a Leros rytířskému řádů johanitů. Rhodos se znovu dostal do středu historických událostí v oblasti východního Středomoří. Stal se baštou křesťanství v boji proti muslimskému světu.
Přeskočím nyní období panování johanitů, kterému se budu podrobněji věnovat v článku o návštěvě města Rhodosu. Začátkem roku 1523 museli johanité ostrov opustit a nadvláda Turků trvala čtyři následující století. Roku 1912 byl Rhodos spolu s ostatními ostrovy Dodekanés během turecko-italské války obsazen Italy, kteří válku rozpoutali připojením Kyrenaiky a Tripolisu k Itálii. Původně to mělo být jen přechodné řešení, ale později se Mussolini rozhodl připojit ostrovy k „Druhému římskému impériu“. Noví páni se rozhodli pro několik záslužných projektů, jako znovuzalesnění, zdokonalení silniční sítě, založení turistické základny a především obnovu staveb zdob johanitů. Přesto řecké obyvatelstvo považovalo obsazení za nesnesitelné a teprve roku 1947 se Rhodos opět spojil s Řeckem.

*  *  *

Se skloňováním řeckých jmen a názvů to není jen tak, proto se obracím na radu a teď mohu bez uzardění skloňovat Rhodos – bez Rhodosu:
Ve jménech řeckého a latinského původu se zakončení -os či -us při skloňování vypouštějí a pádové koncovky se přidávají přímo k základu slova (Rhodos, Lesbos, Argos, Palatinus – 2. p. Rhodu, Lesbu, Argu, Palatinu). U některých frekventovanějších jmen (Argos, Rhodos) je však silná tendence k systémovému skloňování bez vypouštění -os, a to zejména při použití v současném, nikoli antickém kontextu. Ani tyto tvary bychom nepovažovali za nesprávné (2. p. Argosu, Rhodosu). 

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky

Na zájezd s cestovní kanceláří VTT odlétáme z letiště Brno-Tuřany o půl osmé večer, na Rhodosu přistáváme kolem 23. hodiny místního času a mikrobus nás odváží do Afandou, do hotelu Afandou Beach. Dostáváme nikoli klíč, ale kartu od pokoje 303, což znamená třetí patro. To je zároveň patrem posledním, což se projeví zejména v noci, kdy rozpálená střecha produkuje teplo. Při příjezdu ukazuje pokojový teploměr 31 stupňů! Otevíráme dveře na balkon i na chodbu, ale moc platné to není...
Při pozdějším setkání s delegátkou cestovní kanceláře se dozvídáme, že plavby na nedaleký ostrov Sými už cestovka nepořádá a nahradila je výletem na ostrov Chálki. Je to pro nás trochu zklamání, ale dobrou zprávou na druhou stranu je, že probíhá akce, při níž půjčovna aut účtuje za tři dny cenu dvou dnů. Auto si rozhodně chceme půjčit a poznat toho z ostrova co nejvíc. Přivezou ho přímo k hotelu, bohužel až o půl jedenácté... 

Následující článek Rodos (II)