Dvě stopy po Milanu Váchovi v Praze

Po absolvování pochodu Od knihovny ke knihovně (píšu o něm zde) využívám času k návštěvě dvou míst spojených s činností akademického sochaře Milana Váchy, který se o nich zmínil před pár dny při vernisáži (o ní píši zde) u nás v Galerii Na Půdě – Nové Butovice a Uhelný trh.

Na veřejném prostranství před stanicí metra Nové Butovice byl v pátek 3. října odhalen památník připomínající tragický osud odbojové skupiny nekomunistické protinacistické organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Stalo se tak v den 73. výročí zásahu gestapa, kterému se v noci z 3. na 4. října 1941 podařilo zachytit ilegální vysílání a vysílačku zaměřit v budově akcízu, která se nacházela nedaleko odtud. Na vysvětlenou dodejme, že akcíz je zastaralé označení pro druh nepřímých spotřebních daní, zde konkrétně šlo o vybírání poplatků za potraviny dovážené z venkova do Prahy.

V budově, která tehdy stála osamoceně na okraji Jinonic, působila pětičlenná skupina odbojářů od ledna 1941 a vysílačkami Sparta I a Sparta II, které měnily svá stanoviště, odvysílala do Londýna 8 230 šifrovaných depeší. V době před atentátem na Heydricha byla tato vysílačka jediným spojením Protektorátu se zpravodajskou centrálou v Londýně a tudíž důležitým zdrojem informací. Telegrafista Jindřich Klečka se při zatýkání gestapem v bezvýchodné situaci zastřelil, Karlu Prokopovi se podařilo uprchnout, ostatní členové skupiny – jeho syn Miroslav, Stanislav Medřík a Antonín Němeček – byli zatčeni a později popraveni. Karel Prokop, který byl velitelem akcízu, se až do léta ukrýval, ale nakonec byl rovněž zatčen a v září následujícího roku popraven.

V roce 2001 byla budova akcízu v souvislosti s novou výstavbou zbořena a pamětní tabule, která na ní byla umístěna, je dnes na budově jinonické sokolovny. Nově odhalený pískovcový pomník s bronzovou pamětní deskou navrhl a vytvořil akademický sochař Milan Vácha. 

Stojí, jak již bylo uvedeno, u stanice metra Nové Butovice. Ta byla otevřena 26. října 1988 pod názvem Dukelská a z toho důvodu se přímo u vchodu do vestibulu tyčí dvojice monumentálních pískovcových bloků nazvaných Dukla, jejichž autorem je rovněž Milan Vácha. 

Bloky jsou vůči sobě mírně pootočené nakoso tak, že se při pohledu směrem ke stanici mezera mezi nimi zužuje. Tři vnější strany každého bloku jsou pouze kamenicky osekány, zatímco vnitřní strany jsou zpracovány sochařsky a vedou pohled diváka šikmo vzhůru, což v něm má evokovat úzkou a tvrdou cestu k vítězství a ke svobodě.

Druhým místem spojeným se jménem Milana Váchy je Uhelný trh, uprostřed něhož stojí neoklasicistní Wimmerova kašna. Za své peníze ji nechal v roce 1727 postavit mecenáš Jakub Wimmer, zámožný obchodník, který zbohatl na dodávkách pro rakouskou armádu a při stavbě pevnosti Terezín. Autorem kašny je sochař František Xaver Lederer. Původně stála na dnešní Národní třídě, odkud byla po šedesáti letech přemístěna na Betlémské náměstí, po dvou desetiletích se stěhovala do parku před Hlavním nádražím a teprve od roku 1951 je na tomto místě. Sousoší představuje chlapce podávajícího sedící dívce vinný hrozen, u nohou jim stojí kohout a mezi nimi je vinnou révou obtočený sloup stylizovaný jako palma, na jejímž vrcholu je vodní pták – husa či labuť. Hlavu má vztyčenou a ze zobáku tryská vzhůru voda.

V roce 1974 kašnu vandalsky poškodili opilí studenti pražského Gymnázia Budějovická. Na rekonstrukci poničené kašny, při níž byla část nahrazena replikami, se podílel sochař Milan Vácha. 

V ranních hodinách 19. března 2011 se historie opakovala. Dvacetiletý syn bývalého pražského primátora Pavla Béma Jáchym se při cestě z restaurace rozhodl na kašnu vylézt, její vršek se ale utrhl a dvě stě kilogramů těžký kus sousoší mu rozdrtil obě ruce. Levou se lékařům podařilo zachránit, pravá musela být v předloktí amputována.