Bratrouchov

Dostalo se mi do rukou pár starých fotografií z doby, kdy pracovníci světelských Skláren Bohemia brigádnicky stavěli rekreační středisko v Bratrouchově. Samozřejmě, že snímky ve mně vyvolaly řadu vzpomínek, dosud v paměti kdesi zasutých, a inspirovaly mě, abych sáhl do svého fotoarchivu.

Bratrouchov je místní část města Jablonec nad Jizerou, místními zvaného Jabloneček. Asi aby jej odlišili od Jablonce nad Nisou :-). V minulosti míval Bratrouchov dva mlýny, dvě vochlovny, tři pazderny, pět hostinců a několik obchodů. Žilo tu až sedm set padesát obyvatel a pro velké množství dětí a kvůli nevyhovujícím podmínkám dosavadního vyučování při hostinci v čp. 78 byla v roce 1907 postavena škola. Po odsunu Němců však zůstalo méně než deset žáků a škola byla uzavřena. Pár let byl v budově obchod Jednoty, kino, knihovna a MNV, v roce 1977 se stala rekreačním střediskem STS Příbram.
Chalupy leží v údolí Vraního potoka pod vrchem Hejlov, ovšem sokolovna, jejíž přestavbou a dostavbou mělo vzniknout rekreační středisko, se nachází vysoko ve stráni (680 m), v místě s úžasným výhledem na Vysoké nad Jizerou.

Vzadu pod lesem vykukuje část sokolovny

Jedna z cest ve 14. a 15. století vedla tudy od hradu Nístějka přes Maříkov a Hejlov k prameni Labe. Snad již kolem roku 1600 zde byl velký grunt, na němž se pásl dobytek – Petrův chov. Když v roce 1770 komise označila tento grunt na přístupové cestě od Vojtěšic za čp. 1 jako nejvýhodnější pro ubytování, pohoštění a sepisování sčítacích archů, byla tím jeho významnost stvrzena. O 110 let později zde byla navíc ubytovna s osmi slamníky a v roce 1922 sokolovna s cvičištěm. Roku 1932 byla vystavěna nová sokolovna pronajímaná Sokolu Přelouč, po roce 1948 zde Tesla Přelouč vystavěla chatky a založila tak pionýrský tábor. V roce 1975 postavila Tesla Přelouč v blízkosti sokolovny novou budovu, která dostala čp. 73 po domu, který zanikl v roce 1898. 
V roce 1979 došlo mezi přeloučskou Teslou a světelskými sklárnami k dohodě o dobudování pionýrského tábora Družba na celkovou kapacitu 300 lůžek. Do té doby Tesla Přelouč pořídila z prostředků získaných od Ústřední rady odborů objekty s kapacitou 240 lůžek a na zbývajících šedesát již neměla ani finanční prostředky, ani stavební kapacity. Chybějících 60 lůžek mělo vzniknout rekonstrukcí a dostavbou stávající sokolovny, která byla pionýrským táborem využívána jen v případě nepříznivého počasí pro různé hry.
Sokolovna i s pozemkem, které byly nemovitostmi v majetku ROH, byly koncem roku 1980 převedeny do vlastnictví československého státu a do správy národního podniku Sklárny Bohemia Poděbrady. Přímým investorem souboru tří staveb o celkových nákladech 5,1 mil. Kčs byl určen závod ve Světlé nad Sázavou. První stavba byla prováděna v letech 1981 až 1984, zaměstnanci jezdili do Bratrouchova nejen na víkendové, ale i na týdenní  brigády. Nejprve se stavěla dolní stanice lyžařského vleku a teprve potom se začalo s odstřelem skály pro základy vlastního rekreačního objektu.

Byl jsem tehdy zvláštním brigádníkem – na týden jsem odjel vlastním (ve skutečnosti tátovým) autem do Bratrouchova a vozil jsem stavitele Ladislava Vence na jednání k různým firmám, například do vápenky v Kunčicích. Také jsme vezli střelmistra a plný kufr trhaviny. 

Na další brigádu už jsem jezdil s ostatními brigádníky podnikovým „bednabusem“, jak se říkalo skříňové avii, a pracoval jsem u míchačky nebo jezdil s multikárou. Spoustu legrace jsme zažili po práci, ale i při ní. Když například stavbyvedoucí Holeček poslal Josefa Veselského pro lešenovou trubku a on jako amatérský žonglér si ji v rámci tréninku umístil na čelo a v mohutném záklonu s ní balancoval k požadovanému místu. Nebo když jsme z rozebraného šaluňku udělali večer oheň, vychovatel Bareš ze sklářského internátu vytáhl kytaru a předváděl, jak si na zájezdě v Murmansku vypůjčili od místní skupiny kytary a začali zpívat Adin, dva, tri, četyre, pjať, rokenrol my chočem znať. 
Na stavbě jsme mívali sud piva, který se kupoval při cestě v Jičíně, ale večer jsme chodili na pivo k Lojzíkovi. Na mapách bylo stavení čp. 13 označeno jako hostinec U Mikšů, ale už 180 let vede hospodu rod Pohořalých. Otevřenými okny létaly do lokálu vlaštovky, kroužily pod stropem a také pod ním bydlely. Usedli jsme ke stolu pokrytému vikslajvantovým ubrusem, paní Pohořalá přinesla půllitry s pivem, položila je na porcelánové tácky a na požádání nám pustila orchestrion. Koupil ho, a k němu dva válce písniček, otec dnešního majitele, Hynek Pohořalý. „Vozka ho přivezl potahem až z Trutnova,“ vzpomínal Alois Pohořalý, „a to šel celou cestu pěšky vedle koní. To bylo pak radosti, když jsme zahráli první kousky!“
Jednou jsem si po práci nazul botasky a vyrazil po zelené značce na Rezek...
... a podruhé ještě z Rezku dál (a výš) na chatu Dvoračky (1140 m). Jindy jsme zase šli jako parta do sousedního údolí na chatu Vejpálka navštívit známého, který byl dříve zaměstnán na přeloučské chatě. 
Realizací I. stavby byl vybudován nový samostatný objekt, čímž byla získána ubytovací kapacita 48 lůžek. Hned po kolaudaci, která proběhla 4. ledna 1985, byla budova využívána k rekreaci dospělých a v období školních prázdnin pro pionýrskou rekreaci ROH. Současně byla v roce 1985 zahájena II. stavba, která zajistila přírůstek dvanácti lůžek, a v roce 1987 došlo k realizaci III. stavby představující inženýrské sítě a terénní úpravy včetně osvětlení.


Léta byl správcem Václav Svoboda, dlouholetý zaměstnanec skláren (a tátův spolužák z kutnohorské průmyslovky). Po listopadu 1989 došlo v souvislosti s transformací skláren k ekonomickému pronájmu Bratrouchova a nakonec k jeho prodeji pražskému subjektu s. r. o. a přestavbě na hotel. Jmenuje se U nás, prezentuje se jako „součást čtyřhvězdičkového lázeňského resortu Údolí Bratrouchov“ a nabízí „příjemné ubytování v 18 komfortně vybavených dvoulůžkových až čtyřlůžkových pokojích s celkovou kapacitou 53 lůžek, stylovou dvoupatrovou restaurací s krbem, bazénem se slanou vodou a balneocentrem se saunou a bazénem s vířivkou“.
Také přeloučský pionýrský tábor Družba byl po roce 2000 prodán, a to pražskému subjektu UNIBRA, s. r. o., a upraven jako Hotel Omega.