Co jsem také přečetl_ Vzpoura pověšených

Vzpoura indiánských dělníků, kteří za nelidských podmínek těží v pralese mahagonové dřevo 

Strhující dílo vyprávějící příběh lidí, kteří za nejrůznějších, ale vždy úděsných okolností byli přinuceni dát se naverbovat do monterií na těžbu mahagonového dřeva.

Když v honbě za penězi nařídí nájemci těžby, aby dozorci používali všech možných prostředků k dosažení maximálního výkonu dřevorubců, začnou capatazové lesní dělníky příšerným způsobem věšet na stromy. I ve všem jiném zachází se s Indiány bezohledně, neexistuje žádné právo, jehož by se mohli dovolat. V tu chvíli, kdy jsou vrženi na nižší stupeň než zvířata, používají všeho, aby se zase stali lidmi. Dochází ke spontánní vzpouře, v níž povstalci citem a zdravým rozumem objevují, co je třeba udělat, aby trvale zvítězili. Travenova Vzpoura pověšených je silná, působivá kniha, prodchnutá revolučním romantismem autora, který odmítl všechny oficiální pocty jen proto, aby mohl svobodné tvořit a bojovat za svobodu chudých.

Kniha je poměrně samostatnou součástí mohutné, šestisvazkové románové epopeje o boji indiánské chudiny, lesních a dalších dělníků, peónů a povozníků za hospodářskou a politickou svobodu proti tyranské diktatuře mexického despotického prezidenta generála Porfiria Diaze (1830–1915). Cyklus se skládá z románů Der Karren (Kareta, 1931), Die Regierung (Diktatura, 1931), Der Marsch ins Reich der Caoba (Pochod do říše mahagonu, 1934), Die Troza (Kmen, 1936), Die Rebellion der Gehenkten (Vzpora pověšených, 1936) a Ein General kommt aus dem Dschungel (Generál přichází z džungle, 1940).

*  *  *

B. Traven, někdy též Bruno Traven (1882–1969) je pseudonym německého spisovatele, autora napínavých sociálně laděných románů s kritickým postojem vůči kapitalismu odehrávajících se především v Mexiku. Přes velikou popularitu jeho děl (byla přeložena do 32 jazyků a mnohá z nich byla i zfilmována) se mu dařilo po celý život úspěšně tajit svou identitu a ta není dodnes uspokojivě objasněna. Neochotu poskytnout informace o svém životě vysvětlil Traven svým slavným citátem: „Biografie tvůrčího spisovatele je nedůležitá. Nelze-li člověka poznat v jeho díle, je bezcenný buď člověk, nebo to dílo.“ 

Podle nejrozšířenější hypotézy bylo jeho skutečné jméno Hermann Otto Albert Maximilian Feige, který později vystupoval pod jménem Berick Torsvan Traven, a který se narodil v Schwiebusu (dnes Świebodzin v Polsku). Jako datum narození se však také uvádí 3. květen roku 1890 a jako místo narození Chicago nebo San Francisco, přičemž by v těchto případech měl být synem německých přistěhovalců. Před první světovou válkou působil pod jménem Ret Marut (nebo též Richard Mauerhut nebo Fred Marhut) jako herec v různých německých městech. V letech 1917–1921 vydával v Mnichově (od roku 1919 ilegálně) anarchisticky a protivládně zaměřený časopis Der Ziegelbrenner, do kterého si psal články sám. Roku 1919 se podílel na vedení proletářské revoluce v Bavorsku, po její porážce byl zatčen, podařilo se mu však uprchnout do Vídně. V roce 1923 se pokusil dostat do Ameriky přes Anglii a strávil nějaký čas ve vězení v Londýně jako cizinec bez povolení k pobytu (zde právě uvedl, že se jmenuje Feige). V roce 1924 se mu podařilo vystěhovat se do Mexika, kde nejprve vykonával příležitostná povolání na indiánském venkově (česač bavlny, lovec, dělník na ropných polích) a později se usadil jako úspěšný spisovatel v Mexico City. Roku 1925 vyšel v Německu jeho první román Die Baumwollpflücker (Česači bavlny), v roce 1926 Das Totenschiff (Loď mrtvých) a o rok později další slavný westernově laděný román Der Schatz der Sierra Madre (Poklad na Sierra Madre). 

Ve svém díle se snažil o zpodobnění patriarchálního, ale zcela neidylického života vykořisťovaných mexických indiánů. Na pozadí surové krásy džungle popisoval kruté zotročení indiánských i bělošských námezdních dělníků. Vlastní příběhy pak doplňoval komentáři obsahujícími společenskopolitické, anarchistické i revoluční myšlenky vztahující se na problematiku moderního světa vůbec. Poté, co byly roku 1934 jeho knihy v Německu zakázány, publikoval ve Švýcarsku a v USA. Roku 1951 získal mexické státní občanství. Zemřel 26. března roku 1969 v Mexico City. 

V roce 1909 se v divadle v Crimitschau seznámil s herečkou Elfriedou Zielkeovou, v roce 1912 se jim narodila dcera Irena. Další partnerkou a spolupracovnicí při vydávání časopisu Der Ziegelbrenner byla herečka Irena Aldová-Mermetová. Při pobytu v Mexiku žil několik měsíců u indiánské učitelky Maríi de la Luz Martínezové, která se starala o opuštěné indiánské děti. Z honorářů za vydané romány pak koupil dům v parku u Acapulca, kde spolu nějaký čas žili. V roce 1940 se seznámil s Esperanzou López Mateosovou, sestrou budoucího mexického prezidenta Adolfo López Mateose, která se stala jeho sekretářkou, překladatelkou jeho děl do španělštiny a zplnomocněnkyní. Travenova autorská práva v Evropě hájil až do své smrti v roce 1960 Josef Wieder, vedoucí vydavatelství Büchergilde Gutenberg v Curychu. Po smrti Mateosové nastoupila na její místo Rosa Elena Lujánová, která v roce 1956 uveřejnila španělský překlad tří Travenových povídek, zfilmovaných v témže roce pod názvem Canasta de cuentos mexicanos. V roce 1957 se Rosa Elena Lujánová stala jeho manželkou a podle závěti na ní přešla po Travenově smrti všechna práva.