úterý 28. února 2012

Malebná Telč

Snad žádné jiné menší město není tak známé jako šestitisícová Telč ležící v jižní části Českomoravské vrchoviny a Kraje Vysočina. Pro svoji polohu mezi třemi rybníky a pro množství stavebních památek různých slohů, z nichž sloh renesanční dává městu nezaměnitelnou podobu a krásu, je Telč vyhledávaným turistickým cílem.

Jádro dnešního města vzniklo v sousedství původní osady stojící na křižovatce Telčské cesty spojující Brněnsko s jižními Čechami a Humpolecké cesty vedoucí severojižním směrem. Pánům z Hradce, kteří ji získali z královského majetku od Jana Lucemburského výměnou za své državy na uherském pomezí, stará osada nevyhovovala, a tak založili novou. Trojúhelníkové tržiště lemované po svém obvodu dřevěnými domy podlehlo v roce 1530 ničivému požáru, který tak zapříčinil vznik unikátního náměstí. Jmenuje se po Zachariáši z Hradce, který si město v roce 1550 vybral za své sídlo. Když se o rok později vrátil okouzlený renesanční architekturou z cesty do italského Janova, pustil se do velkorysé přestavby telčského hradu na renesanční zámek. Povolal italské řemeslníky, v jejichž čele byl architekt a stavitel Baldassare Maggi, později jeden z nejvýznamnějších renesančních umělců působících na jihu Čech a Moravy, jehož zásluhou se telčský zámek stal jednou z umělecky nejhodnotnějších renesančních památek u nás.
Obrovskou proměnou však neprošel jen zámek, ale celé náměstí. Dřevěné domy byly postupně nahrazeny pozdně gotickými kamennými domy, jejichž k sobě semknutá průčelí jsou nejpůsobivějším znakem města. Domy mají víceméně stejnou dispozici, tedy výrazně protažený půdorys směrem od náměstí, v přízemí s velkou zaklenutou síní, tzv. mázhausem, kde býval nejčastěji buď obchod, šenk anebo dílna. Do dvora za domem vedla odtud chodba, z níž se stoupalo po schodišti do obytného patra. Renesanční architektura přinesla nově řešená průčelí se zdobenými štíty či atikami a podloubím.
Většina měšťanských patrových domů se dochovala do současnosti, některá průčelí poznamenaly pozdější barokní a klasicistní úpravy, což celkovému vzhledu náměstí jenom prospělo. Uniformitu nahradila různorodost, každý štít je jiný, dva stejné tu nenajdete.
 
 Nejhezčí je dům čp. 61. V roce 1532 jej koupil pekař Michal, pozdější starosta města. V roce 1555 dům přestavěl a nechal vyzdobit – pravděpodobně umělci pracujícími na zámku – sgrafity 11 starozákonních vojevůdců (Faraon, Adonias, Aza, David, Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes, Antiochos). Sgrafita byla objevena až v roce 1953 při restaurování domu. Nad okénkem ve štítu je letopočet 1555.
  Dům čp. 32 - dům vystupuje do náměstí, má pozdně barokní fasádu, která vznikla kolem roku 1800. Roku 1655 dům koupila vrchnost a zřídila zde kuchyni pro vrchnostenské úředníky. Na Zelený čtvrtek se zde, až do zrušení Josefem II. v roce 1782, rozdávala chudině sladká kaše.

Baroko také přineslo na náměstí a do ulic sochařská díla, jako mariánský sloup a kašny.
Mariánský (morový) sloup stojí uprostřed náměstí, byl postaven v letech 1716-1720 z odkazu měšťanky Zuzany Hodové, která věnovala ve své závěti tisíc zlatých. Autorem sloupu je sochař David Lipart z Brtnice, s nímž spolupracoval kameník František Neuwirt. Na podstavci sloupu jsou umístěni svatí Jan Nepomucký, Jakub, František Xaverius, Roch, Sebastián a anděl Strážný. V jeskyni je sv. Rosalie a z druhé strany Maria Magdalena. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli Panna Maria.
Dolní kašna vznikla v dřevěné podobě za Zachariáše z Hradce, dnešní kamennou podobu získala v roce 1611. Socha sv. Markéty, patronky města, je z druhé poloviny 17. století a má dle lidového podání podobu telčské dívky.
Horní kašna je pozdější, původně byla také dřevěná, do dnešní podoby upravená v roce 1827 a zdobí ji socha Silena s malým Dionýsem v náručí.
Zajímavostí telčského náměstí je také pumpa ze 2. poloviny 19. století. Jistě i ona měla dřevěné předchůdkyně, ale původně čerpali obyvatelé města vodu z obou kašen, do nichž byla voda přiváděna vodovodem postaveným Zachariášem z Hradce z rybníků nad Telčí. Až do poloviny 20. století sloužila tato pumpa jako hlavní zdroj pitné vody pro obyvatele náměstí a přilehlých uliček, protože ne každý dům měl vlastní studnu. 

Horní neboli Velkou bránu tvořily dvě průjezdné věže z obou stran příkopu. Zachovala se pouze vnější brána tvořená jednopatrovou budovou z 2. poloviny 16. století, zdobenou sgrafitem. Nad středem průjezdu je pětilistá růže s letopočtem 1629, který se pravděpodobně váže k době opravy hradeb. Druhá průjezdná věž byla zbořena v roce 1833. Most přes příkop mezi branami, původně dřevěný nebo dokonce padací, byl nahrazen kamenným koncem 17. století.

Nádherné výhledy na půvabné telčské náměstí se nabízejí hned ze dvou kostelních věží. Štíhlá šedesátimetrová věž farního kostela sv. Jakuba má ve výšce 33 metrů ochoz, na který vystoupáte po 152 schodech. Méně atraktivní výhled poskytuje pozdně románská strážní věž u kostela sv. Ducha, vysoká 49 metrů. Pochází z 1. poloviny 13. století a je nejstarší dochovanou stavební památkou Telče.

   Po několika třídenních pobytech v rámci vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu jsem nabyl dojmu, že všechno znám, všude jsem byl a někde dokonce dvakrát, takže mohu o Telči něco napsat, ale opak je pravdou. Budete muset vzít zavděk spíše jenom více či méně podařenými snímky a těmito pár "štěky". A jako bonus ještě přidám nabídku z mé oblíbené cukrárny.

Žádné komentáře:

Okomentovat