Kdo sel vítr a kdo sklízel bouři?

Před pětatřiceti lety, 29. června 1989, byl poprvé zveřejněn manifest Několik vět

Odvysílala jej – i s výběrem jmen prvních signatářů – rozhlasová stanice Svobodná Evropa. V tentýž den text vysílaly i stanice Hlas Ameriky a BBC, následujícího dne jej zveřejnil rakouský deník Der Standard. U nás manifest poprvé vyšel v letním dvojčísle v červenci v Lidových novinách, tehdy samozřejmě nelegálních...

Autoři manifestu vyzvali vedení státu k systémovým změnám a zásadní změně společenského klimatu v Československu. V sedmi bodech pojmenovali základní požadavky, mezi nimiž bylo propuštění politických vězňů, ukončení omezování svobody shromažďování, uznání nezávislých iniciativ, svoboda tisku či respektování oprávněných požadavků věřících občanů.

Hlavními organizátory petice byli Václav Havel, Alexandr Vondra, Stanislav Devátý a Jiří Křišťan, který dal petici název. „Velice nás povzbudilo,“ řekl o vzniku manifestu Vondra, „že na prvních podpisových arších stála vedle sebe mimo jiné jména disidentů Jiřího Dienstbiera, Petra Uhla, Ludvíka Vaculíka a Jána Čarnogurského spolu s podpisy známých veličin z umělecké oblasti, například Josefa Kemra, JIřího Menzela a Jiřího Suchého.“ Během týdne podepsalo text na 1800 občanů, v listopadu se už celkový počet signatářů blížil ke 40 tisícům.

Vládními strukturami bylo Několik vět okamžitě po zveřejnění označeno za protistátní a protisocialistický pamflet. Rudé právo v článcích Kdo seje vítr, Co mají za klubem a dalších rozpoutalo obvyklou kampaň, přičemž hlásná trouba komunistů podrážděně reagovala především na podpisy umělců, kteří dosud proti režimu nevystupovali, jako Jiří Bartoška, Daniela Kolářová, Boleslav Polívka či Hana Zagorová.

Oficiálním tiskem byl text zveřejněn až 19. prosince 1989.