Na kole za sérií kešek u Kejžlic

Série šesti kešek-tradiček „Po stopách starých generací“ se na geocachingové mapě objevila koncem letošního ledna, ale jelikož nejsem zdivočelý kačer, nechal jsem si jejich odlov na příhodnou dobu... 

Kejžlice je jedinou obcí tohoto jména v celé České republice. Leží v údolí Pstružného potoka v nadmořské výšce 490 m, katastr obce s přilehlými osadami Nový Dvůr, Čihadlo, Orlovy a samotou Pelhřimák má rozlohu 1127 ha. 

První zmínky o obci pocházejí z roku 1378, tedy z doby na přelomu vlády Karla IV. a Václava IV. Tehdejší obyvatelé nazývali obec Nová Ves. 

V roce 1397 byla darována lipnickému kolegiu kanovníků pod jménem Kožlice, tedy Malá Kožlá, což je zdrobnělina názvu obce Kožlí poblíž Ledče nad Sázavou, odtud pocházeli někteří osídlenci a název si přinesli s sebou. Někdy v 15. či 16. století získala obec současný název Kejžlice. V držení panství Lipnice se vystřídali páni z Lipé, krátce Lucemburkové, po husitských válkách Trčkové, po třicetileté válce Rašínové z Chotěboře, Palmové z Gundelfingenu a naposled Trauttmansdorfové. 

Až do roku 1750 spadala Kejžlice pod panství Chotěboř. V letech 1750–1850 patřila Lipnici nad Sázavou. V roce 1850, po zavedení územní samosprávy, se stala samostatnou obcí v okrese Německý Brod a Čáslavském kraji. V době Bachova absolutismu (1855–1868) připadla okresu Humpolec a kraji Pardubickému. V období 1868–1910 se vrátila do okresu Německý Brod a Čáslavského kraje. Humpolecký okres existoval až do roku 1960, ale krajem byla Jihlava. Po územní reorganizaci v roce 1960 patřila obec do pelhřimovského okresu v Jihočeském kraji. Dnes leží v Kraji Vysočina.

Dominantou obce ja kaple vázaná původně ke sv. Janu Nepomuckému. Stavba doknčená v roce 1903 má podobu zmeneného pseudogotického kostela. Má předsunutou hranolovou věž s vysokými vstupními dveřmi a velkým hrotitým oknem v patře. Další dvě okna se nacházejí po stranách lodě. V roce 1997 byl svatostánek zasvěcen Božskému srdci.

Jeden křížek stojí před kaplí, druhý za ní:

Ještě před 150 lety vypadala obec jinak, byla zemědělského charakteru s několika usedlostmi a menšími domky. Její střed tvořily dva velké rybníky, kterými protékal výše jmenovaný potok, a měla tři samostatné části:

Na severozápadním břehu byla dvě vesnická jádra, jedno kolem dnešního čp. 93, druhé kolem čp. 82. Spojnice s částí Klučity je ve skutečnosti hráz mezi dvěma rybníky.

*  *  *

Na pěkně upravené návsi se nachází roubený dům švýcarského typu,...

... u autobusové zastávky rozcestník s hodinami...

... a naproti zábava pro děti:

Z návsi pokračuji ulicí K Lipnici, která – věřte nevěřte – vede k Lipnici. U odbočky směřující doleva k samotě končí asfalt pokračuje polní cesta. Najednou se objevuje poměrně vzácná dopravní značka:

Projíždím totiž kolem travnatého kejžlického letiště:  https://mapy.com/s/momavatana

Asi po čtyřech stovkách metrů je nedaleko rybníčku u samoty Pohodárna další keška:

Až sem zasahuje Přírodní rezervace Kamenná trouba ochraňující oblast stejnojmenného rybníku a okolních mokřin z důvodu výskytu lučních biotopů. Po dalších 400 m, opět u samoty, se nachází křížek, který ani není zakreslen na www.mapy.cz:

Na kamenném soklu je srdce a vedle křížku i kalich:

Pátá ze série kešek je u rybníčku za odbočkou k samotě Blatov...

... a šestá u křížku nedaleko samoty Michalíčkovna:

Úzkou asfaltkou se dostávám k silničce, která vede od Kamenné trouby na Lipnici. Má nyní krásný asfaltový koberec, což je vedle pokročilého času příčinou, že měním plán a místo stoupání na Lipnici ujíždím ke Kamenné troubě a domů.