pondělí 26. února 2007

Co jsem také přečetl ____________Havlíčkobrodský poutník

Poslední, již posmrtně vydaná kniha regionálního spisovatele a historika Františka Drašnera, má vysvětlující podtitul Havlíčkovým Brodem a jeho okolím ze všech stran. Jako obsáhlý a poněkud netradiční průvodce městem a širokým okolím provádí v rámci třiceti vycházek čtenáře – poutníka po všech zajímavých místech Havlíčkobrodska. 

Zajímavých nejen svými světskými a církevními památkami, ale také událostmi a rodáky, lidmi, kteří ve svém životě něco dokázali, ať již to byli umělci, podnikatelé nebo bojovníci proti minulým režimům, fašistickému i komunistickému. Autor předpokládal, že jeho vycházky budou návodem, který není třeba striktně dodržovat, ale nechat se jím inspirovat, používat vlastní hlavu a využívat nejen nohy, ale i kolo, vlak a třeba i automobil.
Škoda jen, že se nevyvaroval chyb a omylů, z nichž některé (týkající se světelského kostela sv. Václava) zmínila badatelka Alena Křivská ve svém článku Historie versus mýty – fakta versus domněnky. Ten vyšel ve Světelském zpravodaji č. 2/2007 a já si jej dovolím téměř celý převzít:

Není jistě málo těch, kteří si knihu tohoto oblíbeného regionálního autora koupili a mají z ní upřímnou radost. Zklamáni však budou ti, kteří vezmou autorův popis zdejšího kostela doslova a vypraví se tam, aby na vlastní oči uviděli Brandlovy obrazy a další četné umělecké památky zde uváděné. Kde se stala chyba? O tom lze dnes již pouze spekulovat.
Osobně vidím hlavní problém v autorově nekritickém přístupu k dostupné literatuře a místní tradici, z nichž pro svou práci čerpal. K jeho cti a obhajobě však musím dodat, že to neměl vůbec lehké. Odborná literatura pojednávající o nejstarší historii kostela a uměleckých památkách nacházejících se v jeho interiéru, z níž by se dalo spolehlivě čerpat, totiž neexistuje. Pokud vůbec něco objevíme, pak jen útržkovité zmínky, které si odporují, vzájemně se vylučují a směšují dohromady historická fakta a místní lidovou tradici. Odhalit nepřesnosti, chyby či nesprávnosti, jichž se dávní pisatelé dopustili, je velmi těžké a mnohdy téměř nemožné.
Jako badatelka jsem shromáždila všechny všeobecně dostupné a známé informace a nyní krok za krokem postupně prověřuji jejich věrohodnost. Odpovědně mohu říci, že omylům a nesprávnostem se nevyhnul již Jeronym Solař, Ottův slovník naučný, Jaroslav Dostál, Zdeněk Wirth ani Emanuel Poche. Je pak následně opsali a stále opisují další, hlavně pak současní regionální autoři, kteří se v nouzi opírají navíc i o naštěstí stále živou místní tradici. Tu však bohužel prezentují jako věrohodná fakta, čímž se popis kostela stále víc mění ve snůšku nepřesností, nesprávností a mýtů.
V případě pana Františka Drašnera šlo navíc s největší pravděpodobností i o spěch, velkou časovou tíseň, do níž se při psaní dostal, což mu nedovolilo trochu více se zamyslet nad tím, co je mu předkládáno. Snad proto např. slovo od slova opsal některé neúplné a četnými omyly poznamenané informace z publikace Emanuela Pocheho Umělecké památky Čech, ačkoliv o těchto chybách musel vědět z článků ve Světelském zpravodaji.
Tvrdit, že se v kostele nachází šest Brandlových obrazů je přinejmenším nešťastné. Vždyť jde pouze o dosud ničím nepotvrzenou místní tradici, podle níž jsou ve Světlé tomuto slovutnému baroknímu malíři připisovány ještě nejméně tři obrazy další. A pokud hovoříme právě o šesti velkých obrazech visících v bočních lodích, nenajdete zde obraz zpodobňující biblický motiv Zvěstování Panně Marii, nýbrž Zvěstování sv. Anně.
Daleko více zarážející však jsou v této pasáži četné omyly a chyby, k nimž by určitě nedošlo, kdyby si autor, než vůbec začal psát, kostel pořádně prohlédl, k čemuž měl jako místní zajisté dostatek příležitostí. Nemohl by přehlédnout, že mnohé jím zmíněné sochy, na něž se z dětství ještě pamatuji i já, už v interiéru dávno nejsou, naopak Václav, jeden ze tří vzácných a historicky cenných zvonů, ve věži zůstal. Také o něm už bylo v poslední době napsáno dost. Dále by nemohl tvrdit, že se v kostele nachází deset náhrobních kamenů ze 16. století. Proti jasně hovoří čitelné nápisy a letopočty na náhrobních kamenech v bočních lodích. A tak bychom mohli pokračovat dál, postupně rozebrat celou pasáž a poukázat na další a další nepřesnosti, chyby a zmatky, které však pozorný čtenář či vnímavý návštěvník odhalí zajisté sám.
Dodávám, že záměrem tohoto příspěvku rozhodně není čtenáře znechutit a od čtení či koupě zmíněné knihy je odradit, pouze je upozornit na velké problémy, s nimiž se regionální autoři (mne nevyjímaje) již po léta potýkají, a které snižují hodnotu jejich, jinak velmi záslužné práce.


Žádné komentáře:

Okomentovat