Při návštěvě Prahy si nemohu nechat ujít výstavu ve
zrekonstruovaných prostorách bývalého Informačního centra
Evropské unie, dnes Českého centra Praha v Rytířské ulici 31, která přináší řadu veřejnosti zcela neznámých a dosud
nepublikovaných Saudkových prací.
O
genialitě a nedostižnosti Káji Saudka jako mistra československého
komiksu pochybuje málokdo. Jeho dílo vždy budilo pozornost, ale
právě dnes, kdy dorostla mladá generace vnímající komiks jako
relevantní uměleckou formu a ne jako pokleslou zábavu, by si mistr
oboru zasloužil obří retrospektivu a znovuvydání všech děl.
Výstavu
uvozuje právě to, co jsme zvyklí s Kájou Saudkem spojovat
nejčastěji – tedy film Václava Vorlíčka Kdo chce zabít
Jessii? z roku 1966, který Saudka proslavil. Vedle samotného filmu
a fotografií z něj jsou v přízemí k vidění především
grafické návrhy, plakáty k filmu, jejichž cena v internetových
obchodech přesahuje i dva a půl tisíce korun za kus, a jednotlivé
komiksové storyboardy podepsané samotným Saudkem. Šedesátá léta
byla Saudkovou zlatou érou. Přestože tehdy teprve začínal, jeho
rukopis byl okamžitě jistý a přesvědčivý. Ostatně Saudek si
svoji premiéru odbyl nikoli v komiksových sešitech, ale na
plátnech kin – právě ve filmu Kdo chce zabít Jessii? se objevilo
více než čtyřicet komiksových stran, které nikdy jako příběh
nevyšly.
Společnými
jmenovateli Saudkovy tvorby jsou humor a parodie. Ty jsou jeho
hlavními zbraněmi i v další tvorbě, z níž drobné ukázky
nabízí spodní patro.
Vedle ochutnávky ze slavných komiksových
sérií (Pepík Hipík, Věčný návrat)...
... zaujme především celá
místnost věnovaná jeho ilustracím v hudebním měsíčníku Pop
Music Expres.
Vévodí jí neopakovatelný portrét Mickeyho Volka.
Jsou zde i obálky časopisu My
a na té z roku 1967 se vyjímá Srdcová dáma, jejíž horní tvář
patří Ursule Andressové, sexsymbolu šedesátých let, která
okouzlovala i Jamese Bonda, zatímco ta spodní je tváří Olgy
Schoberové, sexuálního idolu šedesátých let a zároveň tehdejší Saudkovy snoubenky (a představitelky krásné
Jessie). Vnadnou hvězdu filmu Limonádový Joe považovali ve své
době v Evropě za vážnou konkurenci Ursuly Andressové. Posloužila
mimo jiné i jako vzor pro hlavní postavu díla Muriel a andělé,
které s Kájou Saudkem vytvořil Miloš Macourek už v roce 1969,
ale v září před čtyřiceti lety už nesměl vyjít. Ovlivněni
ideály hippies totiž Saudek s Macourkem stvořili planetu šťastných
lidí, na níž pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí,
a to tenkrát neprošlo.
Ukázka
z příběhu Muriel a andělé se v roce 1969 objevila v Mladém
světě (číslo o komiksu připravil fejetonista a spisovatel Rudolf
Křesťan, autor libreta k jednomu ze Saudkových předešlých
komiksů o Pepíkovi Hipíkovi), straničtí hlídací psi z toho
byli v šoku a okamžitě zakázali, aby komiks Muriel a andělé v
nakladatelství Mladá fronta vyšel. Až po sametové revoluci v
roce 1991 ho vydalo nakladatelství Comet a letos na podzim roku bylo
oceněno jako nejlepší český komiks v historii.
Výstava
ale nabízí i ty obrázky, které nikdy jako komiks nevyšly a které
se dochovaly jen v autorových rukopisech: mezi nimi i obálku Clerus
Comics z roku 1966, který míří do klášterního prostředí, ač
s nepopiratelnou erotikou, pro Saudka tak typickou. Také Boj v
ohradě z roku 1967, který je typický téměř filmovými „akčními“
střihy a smyslem pro zkratku, a nepublikovanou Černou kočku z
třiašedesátého.
***
Kája
Saudek se narodil 13. května 1935. Jako poloviční Žid strávil
konec války v koncentračním táboře Luža v Polsku. Malovat se
naučil při práci technického grafika, nějakou dobu pomáhal v
ateliérech na Barrandově. Jeho vášní se staly portréty nahých
žen, ale v roce 1964 se kvůli tomu dostal do vězení. Proslavil se
díky filmům Kdo chce zabít Jessii (1966) a Čtyři vraždy stačí,
drahoušku (1971). Od roku 1968 byl na volné noze, za večer stihl
až tři obrázky. S ženou Hanou má dvě děti.
Saudkovy
osudy jsou spletité. Sám se cítil v komunistickém
Československu jako cizinec ve vlastní zemi, jeho tvorba byla od
začátku příliš „americká“, její kritikové ji označovali
za buržoazní kýč, což ostatně přineslo i zákaz jeho komiksu
Pepík Hipík. Pak se Saudek živil, jak se dalo – kreslil dokonce
i příručky o bezpečnosti práce, protože málokterá redakce se
odvážila otisknout jeho komiksy. Dnes leží čtyřiasedmdesátiletý
Kája Saudek již déle než tři roky v kómatu v nemocnici
v pražském Motole. V dubnu 2006 mu zaskočilo sousto a od
té doby se neprobral.
Žádné komentáře:
Okomentovat