Ve věku nedožitých 65 let zemřel ledečský patriot, fotograf, regionální historik a dlouholetý pracovník turistického informačního centra
Narodil se v Ledči nad Sázavou 21. ledna 1945 v rodině, kde otec byl pánským krejčím. Otec i matka pocházeli ze starého ledečského rodu, kde rodiče svým dětem a tedy i Františkovi vštěpovali již od jinošských let lásku k rodnému městu a úctu k jeho historii. Také byl veden ke skromnosti a k vědomí, že pracovitost a vytrvalost je zárukou úspěšného budoucího života. Po ukončení základní školy absolvoval učňovskou školu, obor fotograf a v krátké době na sebe upozornil jako nadaný dokumentarista. Na tuto započatou činnost postupně navazovala nutnost získané snímky doplnit stručným, vesměs historickým výkladem.
Jeho hlavní pracovní náplní však byla činnost ve fotografickém ateliéru Komunálních služeb. Nicméně nejlépe se cítil v činnosti fotografa při práci v terénu a také stále více prezentoval své snímky a získané historické fotografie v novinách a časopisech nejen místních, ale i celostátních. Současně tíhl ke sběratelství starých dokumentárních fotografií z rodného města a okolí, zejména starých pohlednic.
V roce 1967 se oženil a následně se mu narodila dcera Eva a syn David, které se svou manželkou Helenou vychovával v duchu výchovy svých rodičů. Postupně se stal regionálním historikem a svoje práce publikoval v okresním vlastivědném Sborníku Havlíčkobrodska. Po sametové revoluci se osamostatnil a vytvořil svůj fotoateliér.
V roce 1991 podal s erudicí historika návrh na MK ČR, aby byť v té době značně zdevastovaná ledečská synagoga byla prohlášena za kulturní památku, což se podařilo. V roce 1993 pod záštitou města a Svazu důchodců vydal Turistického průvodce po Ledči nad Sázavou a jejím okolí. Založil v Ledči soukromé informační centrum a od roku 1995 oslovil ke spolupráci město Ledeč a ve spolupráci pořádal, připravoval, či napomáhal odboru kultury s výstavami a koncerty, které především v prostorách děkanského kostela působily spolu s gotickým akusticky kvalitním prostorem nezapomenutelný zážitek.
Ze spolupráce s městem se odvíjelo celoživotní Františkovo snažení vydat pro své město reprezentativní publikaci o jeho dějinách. V roce 1997 vydalo město Ledeč jeho Dějiny města Ledeč nad Sázavou. Další publikace Toulky Vrchovinou (1999) se stala skutečným bestsellerem o území bývalého ledečského okresu. Vydavatelská činnost pokračuje a 17. října 2000 jsou vydány knižně Staré pohlednice Havlíčkobrodska. V roce 2003 byla v Pelhřimově pokřtěna kniha Želivka, naše řeka a 28. listopadu 2005 byla ve Světlé nad Sázavou představena v Rytířském sále další publikace Sázava milovaná o historii a životě v celém povodí řeky Sázavy. Následovala obsáhlá kniha o území kolem města Humpolec směrem na Havlíčkův Brod, pokřtěná 11. prosince 2008 v Humpolci. Kromě toho František připravil řadu dalších a méně obsáhlejších prací pro menší obce (např. Vilémovice) a jiné drobné materiály k severozápadnímu území kraje Vysočina. Tato jeho celoživotní činnost byla ohodnocena Výborem udělování cen Kraje Vysočina významným osobnostem – 8. října 2009 František Pleva převzal v Horáckém divadle v Jihlavě od hejtmana kraje Jiřího Běhounka skleněnou medaili jako druhé nejvyšší ocenění.
Jeho hlavní pracovní náplní však byla činnost ve fotografickém ateliéru Komunálních služeb. Nicméně nejlépe se cítil v činnosti fotografa při práci v terénu a také stále více prezentoval své snímky a získané historické fotografie v novinách a časopisech nejen místních, ale i celostátních. Současně tíhl ke sběratelství starých dokumentárních fotografií z rodného města a okolí, zejména starých pohlednic.
V roce 1967 se oženil a následně se mu narodila dcera Eva a syn David, které se svou manželkou Helenou vychovával v duchu výchovy svých rodičů. Postupně se stal regionálním historikem a svoje práce publikoval v okresním vlastivědném Sborníku Havlíčkobrodska. Po sametové revoluci se osamostatnil a vytvořil svůj fotoateliér.
V roce 1991 podal s erudicí historika návrh na MK ČR, aby byť v té době značně zdevastovaná ledečská synagoga byla prohlášena za kulturní památku, což se podařilo. V roce 1993 pod záštitou města a Svazu důchodců vydal Turistického průvodce po Ledči nad Sázavou a jejím okolí. Založil v Ledči soukromé informační centrum a od roku 1995 oslovil ke spolupráci město Ledeč a ve spolupráci pořádal, připravoval, či napomáhal odboru kultury s výstavami a koncerty, které především v prostorách děkanského kostela působily spolu s gotickým akusticky kvalitním prostorem nezapomenutelný zážitek.
Ze spolupráce s městem se odvíjelo celoživotní Františkovo snažení vydat pro své město reprezentativní publikaci o jeho dějinách. V roce 1997 vydalo město Ledeč jeho Dějiny města Ledeč nad Sázavou. Další publikace Toulky Vrchovinou (1999) se stala skutečným bestsellerem o území bývalého ledečského okresu. Vydavatelská činnost pokračuje a 17. října 2000 jsou vydány knižně Staré pohlednice Havlíčkobrodska. V roce 2003 byla v Pelhřimově pokřtěna kniha Želivka, naše řeka a 28. listopadu 2005 byla ve Světlé nad Sázavou představena v Rytířském sále další publikace Sázava milovaná o historii a životě v celém povodí řeky Sázavy. Následovala obsáhlá kniha o území kolem města Humpolec směrem na Havlíčkův Brod, pokřtěná 11. prosince 2008 v Humpolci. Kromě toho František připravil řadu dalších a méně obsáhlejších prací pro menší obce (např. Vilémovice) a jiné drobné materiály k severozápadnímu území kraje Vysočina. Tato jeho celoživotní činnost byla ohodnocena Výborem udělování cen Kraje Vysočina významným osobnostem – 8. října 2009 František Pleva převzal v Horáckém divadle v Jihlavě od hejtmana kraje Jiřího Běhounka skleněnou medaili jako druhé nejvyšší ocenění.
Žádné komentáře:
Okomentovat