Nezbývá, než konstatovat, že „Čas prchá jak splašená mrcha!“ Odchod do důchodu, který se stále zdál v nedohlednu, je najednou tady. Je pátek, můj poslední pracovní den a večer závěrečné posezení s kolegyněmi.
S dostatečným předstihem jsem si pro tuto příležitost zamluvil v restauraci Alfa dlouhý stůl, u něhož jsme se sešli – jedenáct ženských, můj nástupce (který je autorem těchto fotek) a já.
Seděli jsme, jedli, pili, klábosili – a nakonec se postupně rozcházeli domů.
No to čučím, tak ty jsi již plnohodnotným důchodcem. Tak přeji vše nej... .
OdpovědětVymazat