sobota 9. prosince 2017

Start Pražské stovky ve Světlé nad Sázavou

Pražská stovka, jejíž 24. ročník letos startoval ve Světlé, je extrémní dálkovou běžeckou a chodeckou sportovní akcí, která se vyznačuje vysokou fyzickou i psychickou obtížností a je určena zejména pro trénované jedince, kteří již mají zkušenost s výkony na delších tratích.

Závod je pořádán v zimním období a pořadatel KČT Loko Teplice výslovně upozorňuje na extrémně obtížný ráz akce. Letos poprvé byla zařazena trasa 100 mil neboli 170 km, která měla převýšení 5500 metrů. 
V tělocvičně hodinu před startem
O půlnoci ze čtvrtka 7. na pátek 8. prosince odstartovalo z areálu Uměleckoprůmyslové akademie 171 účastníků, z nichž jich do cíle dorazilo 99. První byl René Mráz s časem 21:41:30, což představuje průměrnou rychlost 7,8 km/h. Na dalších kratších trasách z Kácova, Čerčan a Ledečka startovalo dalších 335 lidí, celková účast tedy byla 506 lidí. Z toho 71 z devíti zemí – Slovenska, Polska, Maďarska, Ruska, Řecka, Lotyšska, Německa a Bulharska.
Před startem
Hlavní pořadatel Olaf Čihák odpočítává před startem: deset - devět - osm - sedm...
Odstartováno!
Při prezenci obdržel každý účastník podrobný itinerář trasy a kontrolní kartu. Na trase byly umístěny kontrolní body trojího druhu – hlavní čipové kontroly s obsluhou, samoobslužné kontroly a tajné kontrolní body opět s obsluhou. K povinnému vybavení patřila kromě teplého oblečení kvalitní čelovka a dostatečný počet náhradních baterií a plně nabitý mobilní telefon. Mezi startem ve Světlé nad Sázavou a cílem v Praze Modřanech pořadatelé zajišťovali účastníkům převoz zavazadel.
Na cyklostezce krátce po startu
Ze Světlé vedla trasa po modré turistické značce na Lipnici, přes Melechov do Smrčné, podél Sázavy do Ledče n. S., přes Chřenovice a dál stále terénem přes Zruč do Kácova, kde byla jedna z kontrol a start na trasy 105 km a 55 km. Pokračovalo se přes Rataje n. S., Ledečko (start trasy 30 km) a Sázavu do Čerčan a dále již nikoli podél Sázavy, ale přes Jílové do Prahy. Cílové zázemí bylo v Modřanech v budově základní školy, kde byly pro účastníky k dispozici sprchy a tělocvična k přespání ve vlastním spacáku ze soboty na neděli. 
David Kuneš, který se do cíle dostal po 33 hodinách a 25 minutách jako čtyřiačtyřicátý, ve své reportáži napsal:
„Užili jsme si běhu v bahně, prudkých sešupů po uklouzaném i umrzlém blátě s odhadovaným sklonem přesahujícím možná i padesát stupňů, balancování na lávkách z volně ložených klád ne širších než ruka, přeskakování po zledovatělých kamenech v korytě ledového potoka, strmého stoupání po kamenité drti, prodírání se z kopce dolů hustým mladým smrkovým porostem, přeskakování po promrzlých brázdách vyoraných v poli, proplétání se úzkými mezírkami mezi plotem a řadou stromů, a spousty dalších lahůdek. Trať vedla povětšinou volným terénem, jen na některých úsecích se nedalo vyhnout silnicím, hlavně kvůli nedávným polomům v celé oblasti. Teploty se pohybovaly okolo nuly, v noci mírně pod, ve dne naopak lehce nad nulou. V sobotu odpoledne se přidal poměrně nepříjemný vítr, který pocitovou teplotu ještě snižoval. Občas drobně sněžilo, ale ti, kteří zůstali na trati déle zažili v neděli odpoledne na některých místech docela slušnou chumelenici.“

Žádné komentáře:

Okomentovat