sobota 16. prosince 2017

Vánoční pochod v Kolíně

Tradiční předvánoční akce, jejíž pořadatelé v podstatě střídají během let tři trasy, ale to vůbec nevadí, potkávají se známí a kamarádi – a jak říká jeden z nich: Hlavně, že jsme z baráku!

Letos je trasa téměř shodná s touSlůvko téměř se vrátím později. Město opouštíme po žluté značce, podcházíme obchvat a pokračujeme po Naučné stezce Štítarským údolím. Vesnice Štítary leží na druhém břehu Pekelského potoka, mezi ním a posledními domky se rozkládá hřiště fotbalového klubu Štítarský SK. Jeho historie sice sahá před rok 1932, ale jeden z jeho hráčů je vyloženě dřevo:
Přicházíme na silnici, která nás přivádí do vesnice Radovesnice :-). Konkrétně tedy Radovesnice I, neboť existuje ještě obec Radovesnice II, která leží vzdušnou čarou 14 km severovýchodně od Kolína a původně se jmenovala Císařské Radovesnice. 
V Radovesnicích I stávala tvrz přestavěná v polovině 17. století na barokní zámek. Po bitvě u Kolína v roce 1757 byl zámek poškozen a následně rekonstruován novým majitelem Filipem Krakovským z Kolovrat, kdy získal současnou podobu. V průběhu následujících století zámek několikrát změnil majitele, po druhé světové válce byl znárodněn a uzpůsoben na byty a kanceláře. V roce 1985 jej odkoupil kolínský podnik Tesla se záměrem zřídit zde rehabilitační centrum. Započaté práce na opravě zámku byly v roce 1989 ukončeny a roku 1993 byl zámek na základě restitucí navrácen posledním majitelům. V následujících letech nebyl využíván a došlo k velmi rychlé devastaci. V průběhu roku 2006 se propadla střecha s věží, naštěstí v dubnu následujícího roku přišla záchrana. Zámek koupila firma ElitProfit, spol. s r. o., za účelem jeho generální rekonstrukce a následného využití. V roce 2011 se zámek zase zaskvěl ve své původní kráse a v současnosti slouží jako luxusní hotelový komplex určený především pro náročnou klientelu a uzavřenou společnost.
Od kontroly, která je jako vždy v místní hospůdce, šlapu po silnici kolem zámku, aniž bych zahlédl něco víc než kousek střechy. Celý zámecký park je obehnán vysokou zdí a kovaná mříž v bráně je překrytá plátem železa. Nebo plechu, zblízka jsem to nezkoumal. Kdo chce zámek vidět, musí na internet. Nebo si zaplatit nocleh, noc v jednolůžkovém pokoji vyjde na 8 900 Kč.
Krátce se zastavuji u památníku letecké havárie...
... a pokračuji po silnici, dokud opět nenatrefím na žlutou značku. Další cesta je téměř shodná s trasou, po které jsme šlapali v roce 2014 (na tomto blogu ji naleznete zde). K vysvětlení slůvka „téměř“ se dostanu za chvíli. Přicházím do obce Křečhoř, zajdu si mimo trasu k památníku již zmíněné bitvy u Kolína, věnovanému vítězným vojskům Marie Terezie, a pokračuji do Kamhájku. Dřevěná socha slavného zápasníka Gustava Frištenského před jeho rodným domkem zmizela, zda jenom načas nebo natrvalo, nevím.
Po přejití silnice na Prahu následuje cesta po silnici směrem na Vítězov a výstup polní cestou na vrch Bedřichov.
Zde, na místě, kde měl velitelské stanoviště poražený pruský král Fridrich II., stojí druhý památník bitvy u Kolína.
Připojuji se k čtyřčlenné partě toulkařů a společně klesáme, stále po žluté značce, do Nové Vsi. Ve zdejší hospůdce měla být jako vždy kontrola, ale pořadatelé byli odmítnuti, a tak mírně poupravili trasu a kontrolu udělali v hostinci U Kapličky v sousední vesničce Ohrada. Tím se dostávám k vysvětlení onoho slůvka „téměř“, neboť od rozcestníku v Klavarech už je trasa opět shodná s tou z roku 2014. Na závěr procházíme napříč městem a než se vydám do cíle, jdu se podívat k chrámu sv. Bartoloměje, významné trojlodní gotické katedrále, tedy vícelodní stavbě s věncem ochozových kaplí v závěru presbytáře, se samostatně stojící zvonicí vysokou 55 metrů.
Příhodný čas na prohlídku interiéru však není. Tak se alespoň podívám na misionáře z Konga, toho času kaplana v Kolíně, kterým je P. Georges Makonzo Mondo SVD.
Z kostela už mířím do cíle pochodu, který je samozřejmě v restauraci U Červených na rohu ulic Vávrova a Královská cesta.


Žádné komentáře:

Okomentovat