150 let průmyslové školy v Kutné Hoře

V pátek 18. září a v sobotu 19. září se konaly již jednou odložené oslavy stopadesátiletého jubilea

Zdá se to neuvěřitelné, ale v době, kdy jsem chodil na průmyslovku, slavilo se její 100. výročí! No, co se dá dělat, čas utíká...

Slavnostní zahájení akce se konalo u vodního pódia v GASKu a pak za zvuku bubnů vyrazil průvod průmyslováků Kutnou Horou. Skončil v parku před školou, kde se odehrával celodenní program. Až do setmění se na pódiu konal galakoncert několika kapel, v nichž hráli někteří absolventi průmyslovky. Večer vystoupila populární formace Rybičky 48 a koncert uzavřela videoprojekce „150 let na jedné zdi“ a rozsvícení věže školy. Během dne průběžně probíhaly komentované prohlídky školy, při nichž si návštěvníci prohlédli místa, kde probíhá současná výuka. Všichni byli udiveni zásadní proměnou starých strojních dílen v moderní laboratoře až po strop nabité automatizovanými a robotickými systémy. 

*  *  *

Tohle všechno znám jen z vyprávění a z internetu. Já se vydávám do Kutné Hory až v sobotu. Vlak přijíždí s dvacetiminutovým zpožděním, a tak původní myšlenku, že z nádraží půjdu do města pěšky, ruším. Nestihl bych zasazení památného dubu, který bude toto výročí připomínat... Odjíždím tedy lokálkou na nádraží Kutná Hora-město a nejkratší cestou mířím ke škole. Očekávám stovky absolventů a proto zklamání je velké:

Na lavicích a plastových židlích sedí jen pár lidí, naštěstí alespoň dva mí spolužáci – Karel a Jirka. Prohodíme pár slov s tím, že se snad ještě uvidíme, jdu se do vestibulu zaregistrovat a pospíchám na sázení dubu. To bude jen symbolické, neboť strom už je zasazen, pouze je u něj hromádka hlíny, lopata a kropenka na zalévání.

Ředitel školy Ing. Josef Treml a profesorka dějepisu Mgr. Jitka Šimková

Přichází jen hrstka zájemců, vyslechneme si krátké projevy – a je po všem! Od stánku v hale školy si odnáším výroční almanach, jako autor článku „Pár vzpomínek studenta z let 1968–1972“ jej mám zadarmo. Škoda, že se tam vloudily chyby – jenom v seznamu studentů z naší třídy jsou tři: Hejkal Lubomír, Stehlík František a Žďánský Vladimír. A ve školním roce 1972–1973 chybí celé třídy E4a a E4b!

Spolužáci už před školou nesedí, dám si tedy jedno kutnohorské pivo a jdu se toulat městem. Zjišťuji, že Kutná Hora mě asi nikdy nepřestane překvapovat – kolem téhle bytovky jsme denně chodili do (a ze) školy, vypadala ovšem trochu jinak...

Tehdy ještě neexistovali sprejeři:

Ale jen o pár kroků dál je vše při starém:

Architektonické zrůdnosti se najdou i v historickém centru, jako tahle nedaleko kostela sv. Jakuba:

Nikoho známého nepotkávám, ostatně i turistů je tu podstatně méně než obvykle. Pro jistotu nahlížím do hospůdek – k Mědínkům nejdu, ale zastavuji se u Dáči, tam nikdo známý není, a U Čendy, jak jsme kdysi říkali dnešní Hruškovně, sedí dokonce jenom jeden host! Inu, koronavirus straší...

Atrakcí, která ovšem nemá s výročím průmyslovky nic společného, je Průvod králů:

Vyšel ze zahrad GASK kolem chrámu sv. Barbory, Barborskou a Jakubskou ulicí na Palackého náměstí, kde na něj čekám. 

V průvodu se představují všichni čeští králové, kteří vládli v Českém království v období středověku, tedy počínaje Vratislavem a konče Jagellonci. A to včetně svých manželek, milenek a následníků. Průvodcem, heroldem, je skutečně znalá osoba, a to sám Dalimil, který hledá nápovědu ve své kronice. Účastníky i diváky během průvodu baví dva zkušení šašci,...

... vystupují pištci, šermíři, bubeníci a tanečníci. Vesměs se jedná o amatérské nadšence, většinou ve vlastních dobových kostýmech. Z Palackého náměstí pokračuje průvod kolem sochy Karla Havlíčka Borovského na nádvoří Vlašského dvora.