Kopce kolem Koníkova

Na severozápadním okraji Kraje Vysočina

Začínáme ve vsi Odranec, kterou proslavila neobvyklá událost, která se stala 11. června roku 1619 a byla označována jako „Zázrak u Odrance“. Velmi dobře ji zdokumentoval Šebestián Želechovský z Želechova, bohatý a vzdělaný novoměstský měšťan, který posbíral nejrůznější výpovědi o zážitku a sepsal o tom povídání včetně nákresu v kalendáři, který se jmenoval Calendarium Perpetuum Oeconomicum a vyšel ještě v témže roce. Začíná slovy: „Nowina prawdiva o welikém a hrozném Zázraku, kterýž se stal w Dědině Wodrancy nedaleko Nowého města na Gruntech Urozeného Pána, Pana Wylima Dubského Léta 1619 w auterý před Swatým Wjytem to gest 11. Dne Czerwna.“

Co se tehdy vlastně stalo? Nejprve se objevilo šedivé mračno, po němž se ukázala ohnivá koule doprovázená silným hukotem. Nato se ozvaly tři rány a lidi měli obavy, zda nejde o válečný konflikt. Z rudého oblaku se najednou oddělují nějaké předměty mířící směrem k vesnici. Lidé i dobytek ve strachu padali k zemi. Ještě při pádu se ozýval nezvyklý pískot. Největší předmět se u vesnice našel okamžitě po pádu, byl to prý jakýsi horký kámen. Byl vypáčen sochorem z hloubky asi jednoho metru a po převážení měl hmotnost asi 8,5 kg. Menší kus se našel jen v mělké prohlubni a měl asi 1,3 kg. Byly předány majiteli panství Vilému Dubskému do Nového Města na Moravě, jeden z nich se poté dostal do soukromé sbírky evangelického nadučitele Koblížka v Telecím. Později se však oba „nebeské kameny“ ztratily. Třetí padající kus skončil v lese a nebyl nalezen. 

Pád meteoritů dnes připomíná obrázek na mohutném jasanu na konci obce po pravé straně silnice směrem na Kuklík:

Na Odranci se odehrává děj románu Václava Kaplického Rekruti, který zachycuje takzvané helvétské povstání z let 1796–1797. Jeho jádro tvořili dezertující chasníci, kteří byli násilně odváděni do rakouské armády bojující proti revoluční Francii. Stejné téma zpracoval také Josef František Karas (1876–1931) přezdívaný Moravský Jirásek ve své povídce S orly Napoleonovými. Její hrdinové rovněž pocházejí z Odrance.

*  *  *

Auto necháváme ve vsi nedaleko památníku partyzána Michaila Vasilijeviče Barjačného (*1917), člena partyzánského oddílu Čapajev a po jeho rozpuštění oddílu Jermak. Byl také významným spolupracovníkem oddílu Dr. Miroslav Tyrš. Podílel se například na potrestání protektorátních četníků v Přibyslavi za to, že v obci Hřiště zavraždili vojenského velitele odbojové organizace Rada tří a velitele domácího odboje gen. Vojtěcha Borise Lužu a jeho pobočníka poručíka Josefa Koreše (podrobnosti naleznete na tomto blogu zde). Téměř na konci bojů druhé světové války, 29. dubna 1945, byl Barjačnyj nešťastnou náhodou v Dalečíně těžce zraněn. Partyzán Jaroslav Černý ho těsně před příchodem příslušníků jednotek SS stihl převézt do Javorku, ale život už se mu zachránit nepodařilo.

Po modré značce se vydáváme na vrch Bohdalec:

Zpočátku se mělo zato, že Bohdalecká skála mezi osmistovky vůbec nepatří. Ovšem novoměstský patriot Karel Daněk s kolegou Miroslavem Baxantem přeměřili v roce 2016 kopec Bohdalec hned několikrát a zjistili naměřenou hodnotu 801,1 metru. Do té doby byly za osmistovky Žďárských vrchů považovány Kamenný vrch, Šindelný vrch, Tisůvka, Žákova hora, Devět skal, Lisovská skála, Křovina, Malinská skála, Vysoký a Buchtův kopec, Pasecká skála, Kopeček u Studnic, Pohledecká skála, Křivý javor, Fryšavský kopec a Suchý vrch (mezi Křovinou a Malinskou skálou). Poměrně málo známý a zřídka navštěvovaný skalní útvar je v poslední době  téměř odlesněný. Stejně jako u jiných skal, i tato se – díky nebo kvůli – kůrovcové kalamitě stala viditelnější a je nepřehlédnutelnou součástí svého okolí.

Vracíme se stejnou cestou do Odrance a pokračujeme v cestě po naučné stezce Metodka, která dostala název podle nedalekého stejnojmenného kopce. Má patnáct zastavení a je dlouhá 3,5 km, ale my ji projdeme jen z poloviny, protože máme ještě jiné zájmy.

Než se dostaneme k prvním chalupám Koníkova, míjíme křížek postavený na památku Josefa Tatíčka (*1936). Ve svahu nad křížkem se dne 17. června 1965 převrhl traktor řízený zmíněným mladým traktoristou, který následkům zranění o několik dní později podlehl.

V Horním (nebo také Předním) Koníkově přecházíme na žlutou turistickou značku, se kterou stoupáme na vrch Kamenice (780 m):

Na severním okraji lesa stojí pomník Broučků. V těchto místech se totiž pravděpodobně odehrává děj knihy Broučci českobratrského evangelického faráře a spisovatele Jana Karafiáta (1846–1929), který se narodil v nedalekém Jimramově. Pomník tvoří do kamene vsazená deska se jmény a daty narození a úmrtí jednotlivých Broučků:

Podle infotextu visícího na stromě pomník v roce 2007 postavil „První evropský neregistrovaný nevládní nezávislý dobrovolný vzájemně prospěšný občanský kruh přátel restaurací a tvorby nových památek se sídlem v Brně“. 

Z odbočky se vracíme na žlutou značku a v místě, kde z široké lesní cesty odbočuje k památníku posledního vlka na Vysočině, pokračujeme rovně na vrch Samotín (770 m). Neznačenou cestou se pak dostáváme k přírodní památce Vlčí kámen. Podložím území jsou hrubozrnné „okaté“ ortoruly svrateckého krystalinika, vypreparované v podobě mrazového srubu a dalších drobnějších výchozů a balvanitých pokryvů. Porostu dominuje buk lesní, přimíšen je smrk ztepilý a ojediněle i nepůvodní modřín opadavý. Oplocenou lokalitu obcházíme z jihu, abychom se dostali k již zmíněnému památníku posledního vlka Vysočiny:

Vlk byl zastřelen 2. ledna 1830 revírníkem Václavem Mařikem ze Stříteže, správcem lesů Wladimíra hraběte Mittrowskiho z Mittrowitz a Nemyssle. Vlk byl vycpán a vystaven na hradě Pernštejn. Zde byl k vidění až do roku 1986, kdy byl pro špatný stav umístěn do depozitáře a nahrazen obrazem Franze Richtera. Pod obrazem je napsán v němčině text, který v překladu zní:

„2. ledna 1830 byl tento vlk, namalovaný podle skutečnosti a coulové míry, složen ránou na komoru v Českém lese [Böhmerwald], rovenský revír, střítežským revírníkem W. Marzikem ve 3 1/4 hodiny odpoledne, poté, co byl tentýž vlk 1. ledna 1830 zasažen karasínským adjunktem Theirmanem do levého předního běhu. Vážil 88 liber [= 49,28 kg] a měřil od předního běhu k zadnímu jeden sáh a dva palce [194 cm].“

S pojmem „poslední vlk Vysočiny“ je to však poněkud složitější. Za skutečně posledního lze považovat vlka zastřeleného ve čtvrtek 28. března 1861 nedaleko Jinošova, kterého zastřelil hajný Antonín Švéda. Preparovaná šelma se nachází v depozitáři státního zámku v Náměšti nad Oslavou a v porovnání s exemplářem z Pernštejna, který nemá ocas, je mnohem zachovalejší – měří od čenichu po kořen ocasu 129,5 cm, ocas má dlouhý 46 cm a výšku ušního boltce 10,5 cm. Traduje se, že to byl vyhublý jedinec, vážil prý 71 vídeňských liber, což je 39,78 kg.

Kousek cesty jdeme po žluté turistické značce a v místě, kde prudce odbočuje doprava, pokračujeme lesní cestou rovně. Míjíme dřevěný kříž...

... a po půl kilometru znovu přicházíme na žlutě značenou trasu, čímž jsme uzavřeli okruh. Z Koníkova stoupáme na vrch Metodka (788 m), který dostal své jméno po Metoději Koutníkovi pocházejícím z Koníkova čp. 15. Na vrcholu kopce postavil v letech 1936–1936 dřevěnou rozhlednu, která zde stála až do roku 1942. Na okraji lesa je památník partyzánů v podobě velkého plochého přírodního balvanu zasazeného do země, na němž jsou dvě desky s textem:

Památník, zhotovený podle návrhu akademického sochaře Františka Kovaříka, byl slavnostně odhalen 11. 5. 1975, druhá pamětní deska pak o pět let později. Připomíná událost z 8. února 1945, kdy při střetu partyzánů z oddílu Dr. Miroslav Tyrš s nacisty došlo k přestřelce. Výsledkem byla smrt tehdy dvacetileté zdravotnice Rufiny Nikolajevny Krasaviny, která se nakonec posledním nábojem sama zastřelila, a za spolupráci byli zatčeni dva koníkovští občané. František Laštovička (1896–1945, z Koníkova čp. 2) byl téhož dne popraven v Kounicových kolejích v Brně, František Olejník (1893–1945, z Koníkova čp. 4) byl vězněn tamtéž a později byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byl 10. 4. 1945 popraven.

*  *  *

Po žluté turistické značce se vracíme do Odrance a na závěr dnešního výletu máme naplánovanou návštěvu Vávrovy skály. Auto necháváme na odbočce ze silnice Pohledec – Nové Město na Moravě a dál pokračujeme travnatou cestou:

Významný oblý skalní útvar připomínající svým tvarem stoh o rozměrech přibližně 189 x 16 x 11 metrů byl vypreparován púsobením mrazu a vody v období starších čtvrtohor. Už od roku 1983 je prohlášena přírodní památkou. Je to nejmenší zvláště chráněné území ve Žďárských vrších, jeho rozloha je jen 600 metrů čtverečních. Na skále, která je oblíbena vyznavači boulderingu, tedy lezení bez použití lan a skob, je vyznačeno pětadvacet horolezeckých cest.

Jen pár desítek metrů jihovýchodně leží bývalý malý kamenolom, dnes pokrytý porostem. V minulých letech byly na tomto místě odtěženy dva skalní bloky podobné Vávrově skále.

Multikeš, která se díky jediné „stejdži“ zdá jednoduchá, nedělá problém jenom nám. Zápis posledního kačera informuje, že kešku našel metodou BF (z anglického Brutal Force), která nepoužívá nápovědy. Zkouším to tedy také – a úspěch se brzy dostavil! Nutno podotknout, že BF je metodou kontroverzní, některými lovci a především ownery zcela odmítaná a odsuzovaná (což je názor, který jim nikdo nebere). Nicméně poctivý BF odlov je mimořádný zážitek!