Toulky po horách 2025 (IV)

Předchozí článek Toulky po horách 2025 (III)

Odpočinková túra přes jeden vrchol a závěr v termálním bazénu

Mošovce se poprvé zmiňují v donační listině krále Ondřeje II. z roku 1233. Nejprve se rozvíjely jako královská osada se svobodnou advokací, od poloviny 14. století jako výsadní městečko podřízené královskému hradu Blatnica. Roku 1527 se dostali do rukou rodu Révayových, který téměř 400 let potlačoval mošovská městská práva.

V minulosti byly Mošovce významným řemeslnickým střediskem Turca. Řemeslná výroba dosáhla skutečně velkého rozmachu a v městečku působilo kolem patnácti cechů, nejdéle se udržel cech obuvníků a nejslavnější cech kožešníků. Dnešní Mošovce mají asi 1350 obyvatel a lze je charakterizovat jako významnou rekreační oblast se spoustou pozoruhodností. Erb Mošoviec tvoří v modrém štítu nad zkříženým zlatým liliovitým žezlem a zlatým jetelovým křížem stříbrná rozkřídlená holubice.

Na jižním okraji obce stojí evangelický kostel postavený v letech 1864 až 1871 po dosažení náboženského zrovnoprávnění v Uhersku, které umožnilo i evangelickým věřícím mít vlastní kostel. Věž se čtyřciferníkovými hodinami je ukončena vysokou střechou:

Nejvýznamnějším z rodáků je velký básník Slovanů, filozof a evangelický kazatel Ján Kollár (1793–1852), který svou básnickou skladbou Slávy dcera nesmrtelně vstoupil nejméně do dvou národních literatur. Slávy dcera účinkovala na tehdejší i pozdější pokolení národovců a vlastenců jako východisko i motiv zároveň. Pronikla i do širšího slovanského a neslovanského světa a navěky proslavila svého tvůrce.

Muzeum Jána Kollára se nachází na místě, kde stál jeho rodný dům. Nad vchodem je jeho známý citát: „Slavme slavně slávu Slávův slavných“. Dne 16. 8. 1863 se v tehdejší Ševcovské ulici (nynější Kollárova) rozšířil požár, při němž kromě jiných shořel i dřevěný Kollárův rodný dům, ze kterého se dodnes zachovala pouze kamenná sýpka. V ní byl v roce 1974 vytvořen a v roce 1982 reinstalován pamětní pokoj. V letech 2009–2010 byla podle původních nákresů k sýpce přistavěna replika Kollárova rodného domu, ve které byla instalována nová část literárně-muzejní expozice, veřejnosti zpřístupněná 8. srpna 2010.

Na domě šikmo naproti je pamětní deska dalšího rodáka, Miloslava Schmidta, zakladatele dobrovolného požárního sboru na Slovensku: 

Nedaleký gotický kostel Nejsvětější Trojice, který byl postaven začátkem 14. století, patřil v minulosti mezi nejmonumentálnější sakrální stavby v Turci. Koncem 19. století byl kostel, tehdy již téměř 600letý, značně poškozený a hrozilo proboření klenby, proto byl na podnět tehdejšího patrona církve barona Františka Révaye, asanován. Nový neogotický trojlodní kostel s boční šestiúhelníkovou věží, kterou vede schodiště na chór kostela, vznikl na jeho místě v letech 1912–1913:

V roce 1911 si v západním výběžku parku av blízkosti římsko-katolického kostela dali Révayové postavit podle plánu Henrika Schmala mauzoleum. Secesionizovaná pseudogotická stavba má dvouetážový charakter: horní část sloužila jako kaple, spodní jako krypta:

Pozornost by si zasloužil i rokokově-klasicistní zámeček z druhé poloviny 18. století s rozsáhlým anglickým parkem, ale tolik času zase nemám, nemluvě o tom, že sluníčko začíná připalovat. Míjím požární zbrojnici, která je sídlem Dobrovolného hasičského sboru v Mošovcích, ale její sál a velká zahrada se zejména v letním období využívají k pořádání různých akcí a zábav.

Po žluté turistické značce opouštím Mošovce a v penzionu u autokempu Drienok se zastavuji na pivko. Slovenské jako obvykle není k mání, mezi svijanským a třeboňským volím Regenta. Další cesta, dlouhá a rovná jako podle pravítka, vede alejí vysazenou v dubnu 2010 při příležitosti oslav 777. výročí vzniku obce:

Po levé ruce se naskýtá krásný výhled na vrchy Tlstá a Ostrá:

Přehlédl jsem, že žlutá značka odbočuje doprava a pokračuji po pěkné široké cestě rovně, takže vrch Krieslo (588 m) obcházím ze severu. Kvůli Vrcholovce.cz a kešce chci vystoupit na vrchol i když tam podle mapy ani listingu žádná cesta nevede. Nakonec to není problém, vrchol tvoří malá holá plocha obklopená vzrostlými borovicemi.

Stejnou cestou se vracím dolů a podél okraje lesa pokračuji k polní cestě, po níž vede žlutá turistická značka. Od Mošovského potoka mírně stoupá do sedla, kde křižuje další cesty. Vítám přicházející trojici žen a jedna z nich říká: „Aj my máme radost, že nejste medveď!“ 

Cesta postupně klesá k rozcestníku Mača (581 m), kde přecházím na modrou turistickou značku, která vede po rozbité asfaltce podél potoka Rakša do stejnojmenné obce, jejíž název vznikl podle příjmení jejích majitelů – zemanského rodu Rakšanských.

Přicházím k domu, na jehož průčelí je pamětní deska s textem: „Zde se narodil 2. září 1811 Michal Miloslav Hodža, spisovatel, básník, velký zkoumatel zákonů jazyka slovenského. Zemřel v Těšíně 26. března 1870.“ Ovšem dům, v němž se třetí z pěti synů mlynáře Jána Hodži narodil, to není, na jeho místě dávno stojí nový dům. S jeho životem a dílem se může návštěvník seznámit v památném pokoji.

Hodža byl spisovatel, jazykovědec, organizátor a národní buditel, v letech 1837–1862 evangelický farář v Liptovském Mikuláši, předseda Tatrína, obhájce štúrovské češtiny a spolu se Štúrem a Hurbanem tvůrce programu konstituování se Slováků jako novodobého moderního národa. Spolu se svým bratrem Ondřejem pokračovali v národně buditelském programu, čímž se vystavovali stíhání a věznění. Touto činností si u maďarské vrchnosti nadělal spoustu nepřátel, což mělo za následek zbavení farského úřadu, takže později už jen těžko hledal uplatnění. Aby uživil rodinu, opakovaně žádal císaře o penzi. Ten mu nakonec vyhověl, ale pod podmínkou, že odejde žít do slezského Těšína a navždy se zřekne politické i církevní činnosti. Tak se také v roce 1867 stalo a o tři roky později Hodža s podlomeným zdravím v tomto vyhnanství zemřel. V Těšíně byl původně i pochován, ale v roce 1922 byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Liptovském Mikuláši.

Dalším zdejším rodákem je politik a statkář Ján Ursíny (1896–1972), v letech 1945–1947 místopředseda vlády ČSR, po mnoho let poslanec NZ, Zemského zastupitelstva atd. Známý je jako spoluzakladatel a první předseda Demokratické strany a jeden z hlavních organizátorů Slovenského národního povstání. Z Ursínyovské rodiny je znám také Michal Ursíny (1865–1933), publicista, překladatel, vysokoškolský pedagog, odborník v oblasti stavebního inženýrství, který vynikal i jako produktivní autor monografií, studií, článků, autor hesel a člen redakce Ottova slovníku naučného.

*  *  * 

Z Rakše pokračuji po silnici do obce Turčiansky Michal, která se do roku 1951 jmenovala Turčiansky svätý Michal a od od roku 1971 je místní částí Turčianských Teplic. Název obce je odvozený od římskokatolického kostela zasvěceného sv. Michalovi. Raněgotická stavba s polygonálně uzavřenýn presbytářem byla v roce 1750 barokně upravená:

Slunce je nemilosrdné, zejména na asfaltové silnici, a tak jsem rád, že přicházím do někdejší obce Diviaky, která je dnes rovněž místní částí Turčianských Teplic. Míjím rokokový, později klasisticky přestavěný Tarnóczyovský kaštel, postavený kolem roku 1767 a dnes využívaný jako hotel Chateau DIVA:

Podívat se zblízka k renesančnímu Platthyovskému kaštelu se dvěma hranolovými věžemi, který v první polovině 17. století postavil místní zeman František Platthy, není bohužel možné. Kaštel je dnes pracovištěm Slovenské národní knihovny a vstup je zakázán i na nádvoří.

Pokračuji svižným krokem k nádraží, protože – co kdyby náhodou jel vlak do Turčianských Teplic? Mám neuvěřitelné štěstí – do pěti minut opravdu vlak přijíždí!

Pozdní odpoledne trávím na termálním kouplišti Vieska, které tvoří plavecký bazén s délkou 50 m a teplotou vody přibližně 27 °C a dětský bazén s teplotou vody 28 °C:

Následovat bude článek Toulky po horách 2025 (V)

Jen pár dní po návratu z Toulek po horách se na internetu objevily dva články:

Zpráva – 9. júl 2025 o 14:49

Révayovský park za kaštieľom v Mošovciach v okrese Turčianske Teplice býva obľúbený medzi domácimi, ale i turistami. Aktuálne nie sú jediní, kto tieň starých stromov s jazierkom priamo v dedine vyhľadáva. „Posledné dni tu bol videný medveď. S veľkou pravdepodobnosťou ide o toho istého jedinca, ktorý tu chodil aj minulý rok,“ povedala starostka Elena Krajčová, podľa ktorej vlani dostalo miestne poľovné združenie výnimku na jeho elimináciu. „Nepodarilo sa im ho odloviť, medveď sa odrazu z parku stiahol. A teraz sa po dlhom čase opäť ukázal,“ prezradila. Medveďa spozorovali pred pár dňami ráno o pol deviatej, obec má k dispozícii aj video, ktoré zachytáva šelmu za bieleho dňa.

Zpráva – 11. júl 2025 o 11:19

Medveď v Turci roztrhal psa, zásahový tím konal 

Medveď, ktorý v Turci raboval v záhradách a na terase rodinného domu zahrdúsil psa, skončil. Zásahový tím ho v noci eliminoval. Uviedol to na sociálnej sieti Filip Kuffa, štátny tajomník na ministerstve životného prostredia. Dodal, že zásahové tímy v spolupráci s poľovníkmi, samosprávou a vojakmi sú naďalej nápomocné občanom pri ochrane pred touto šelmou. „Selektívne odstraňujeme z populácie problémové jedince,“ napísal. Medveďa eliminovali v Mošovciach v okrese Turčianske Teplice. Obec nedávno upozorňovala domácich na jeho prítomnosť v parku za kaštieľom. Na sociálnu sieť zavesila video, v ktorom sa šelma prechádza okolo jazierka za bieleho dňa. „Park je priamo v dedine, chodia doň mamičky s deťmi, turisti a seniori zo zariadenia, ktoré je v kaštieli. Park je oplotený, ale cestu si tu našiel,“ povedala starostka Elena Krajčová, ktorá kontaktovala aj zásahový tím. Zviera sa do parku opakovane vracalo a tu ho aj eliminovali. Ešte v predošlú noc medveď úradoval na oplotenom súkromnom pozemku. Vnikol na terasu rodinného domu, ktorý je v blízkosti parku, a zahrdúsil domácim psa. „Susedia spomínali, že počuli zvuky. Mysleli si, že sa bijú mačky. Zápas vraj trval dlho,“ povedala starostka. Na fotografiách, ktoré zverejnil Filip Kuffa, vidieť, že v rodinnom dome bývajú deti. Na terase sú hračky i detská hojdačka.