čtvrtek 10. prosince 2009

Kája Saudek & 60’________________ _______ aneb Zlatá šedesátá komiksově

Při návštěvě Prahy si nemohu nechat ujít výstavu ve zrekonstruovaných prostorách bývalého Informačního centra Evropské unie, dnes Českého centra Praha v Rytířské ulici 31, která přináší řadu veřejnosti zcela neznámých a dosud nepublikovaných Saudkových prací.

O genialitě a nedostižnosti Káji Saudka jako mistra československého komiksu pochybuje málokdo. Jeho dílo vždy budilo pozornost, ale právě dnes, kdy dorostla mladá generace vnímající komiks jako relevantní uměleckou formu a ne jako pokleslou zábavu, by si mistr oboru zasloužil obří retrospektivu a znovuvydání všech děl.
Výstavu uvozuje právě to, co jsme zvyklí s Kájou Saudkem spojovat nejčastěji – tedy film Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii? z roku 1966, který Saudka proslavil. Vedle samotného filmu a fotografií z něj jsou v přízemí k vidění především grafické návrhy, plakáty k filmu, jejichž cena v internetových obchodech přesahuje i dva a půl tisíce korun za kus, a jednotlivé komiksové storyboardy podepsané samotným Saudkem. Šedesátá léta byla Saudkovou zlatou érou. Přestože tehdy teprve začínal, jeho rukopis byl okamžitě jistý a přesvědčivý. Ostatně Saudek si svoji premiéru odbyl nikoli v komiksových sešitech, ale na plátnech kin – právě ve filmu Kdo chce zabít Jessii? se objevilo více než čtyřicet komiksových stran, které nikdy jako příběh nevyšly.
Společnými jmenovateli Saudkovy tvorby jsou humor a parodie. Ty jsou jeho hlavními zbraněmi i v další tvorbě, z níž drobné ukázky nabízí spodní patro. 
Vedle ochutnávky ze slavných komiksových sérií (Pepík Hipík, Věčný návrat)... 
... zaujme především celá místnost věnovaná jeho ilustracím v hudebním měsíčníku Pop Music Expres. 
Vévodí jí neopakovatelný portrét Mickeyho Volka.
Jsou zde i obálky časopisu My a na té z roku 1967 se vyjímá Srdcová dáma, jejíž horní tvář patří Ursule Andressové, sexsymbolu šedesátých let, která okouzlovala i Jamese Bonda, zatímco ta spodní je tváří Olgy Schoberové, sexuálního idolu šedesátých let a zároveň Saudkovy tehdejší Saudkovy snoubenky (a představitelky krásné Jessie). Vnadnou hvězdu filmu Limonádový Joe považovali ve své době v Evropě za vážnou konkurenci Ursuly Andressové. Posloužila mimo jiné i jako vzor pro hlavní postavu díla Muriel a andělé, které s Kájou Saudkem vytvořil Miloš Macourek už v roce 1969, ale v září před čtyřiceti lety už nesměl vyjít. Ovlivněni ideály hippies totiž Saudek s Macourkem stvořili planetu šťastných lidí, na níž pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, a to tenkrát neprošlo.
Ukázka z příběhu Muriel a andělé se v roce 1969 objevila v Mladém světě (číslo o komiksu připravil fejetonista a spisovatel Rudolf Křesťan, autor libreta k jednomu ze Saudkových předešlých komiksů o Pepíkovi Hipíkovi), straničtí hlídací psi z toho byli v šoku a okamžitě zakázali, aby komiks Muriel a andělé v nakladatelství Mladá fronta vyšel. Až po sametové revoluci v roce 1991 ho vydalo nakladatelství Comet a letos na podzim roku bylo oceněno jako nejlepší český komiks v historii.
Výstava ale nabízí i ty obrázky, které nikdy jako komiks nevyšly a které se dochovaly jen v autorových rukopisech: mezi nimi i obálku Clerus Comics z roku 1966, který míří do klášterního prostředí, ač s nepopiratelnou erotikou, pro Saudka tak typickou. Také Boj v ohradě z roku 1967, který je typický téměř filmovými „akčními“ střihy a smyslem pro zkratku, a nepublikovanou Černou kočku z třiašedesátého.
***
Kája Saudek se narodil 13. května 1935. Jako poloviční Žid strávil konec války v koncentračním táboře Luža v Polsku. Malovat se naučil při práci technického grafika, nějakou dobu pomáhal v ateliérech na Barrandově. Jeho vášní se staly portréty nahých žen, ale v roce 1964 se kvůli tomu dostal do vězení. Proslavil se díky filmům Kdo chce zabít Jessii (1966) a Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1971). Od roku 1968 byl na volné noze, za večer stihl až tři obrázky. S ženou Hanou má dvě děti.
Saudkovy osudy jsou spletité. Sám se cítil v komunistickém Československu jako cizinec ve vlastní zemi, jeho tvorba byla od začátku příliš „americká“, její kritikové ji označovali za buržoazní kýč, což ostatně přineslo i zákaz jeho komiksu Pepík Hipík. Pak se Saudek živil, jak se dalo – kreslil dokonce i příručky o bezpečnosti práce, protože málokterá redakce se odvážila otisknout jeho komiksy. Dnes leží čtyřiasedmdesátiletý Kája Saudek již déle než tři roky v kómatu v nemocnici v pražském Motole. V dubnu 2006 mu zaskočilo sousto a od té doby se neprobral.

Žádné komentáře:

Okomentovat