Seminář cvičitelů a vedoucích turistiky

Každoroční podzimní setkání vedoucích a cvičitelů turistiky z oblasti KČT Vysočina se tentokrát konalo na základně pacovských turistů na okraji Pacova.

Vyjíždíme v devět hodin, před desátou jsme na místě. Cestou míjíme hrad Kámen a projíždíme vesničkou s „křížovkářským“ názvem Eš. Nachází se pět kilometrů jižně od Pacova, leží v nadmořské výšce 545 m a trvale v ní žije 54 obyvatel. Její název vychází pravděpodobně z německého slova die Esche, česky jasan. Ještě za protektorátu byly na značkách uvedeny dva názvy obce Esche a Eš. V 19. století zde ve 39 stavení žilo na 250 obyvatel. Ještě po roce 1945 to bylo 150 obyvatel, ale po roce 1952, kdy bylo založeno JZD, začal trvalý úbytek lidí.

Jak vědí luštitelé křížovek, obec se spolu se západočeským městem Aš honosí nejkratším názvem v Čechách. A bez zajímavosti jistě také není, že zde existuje skupinka nadšenců, kteří si říkají Ešští velocipedisté, a od roku 1995 pořádají vždy po pěti letech výpravu z Eše do Aše. Cesta jim trvá pět dní a celkově při ní ujedou téměř čtyři sta kilometrů.

V sobotu ve 13:30 hod. se přihlašujeme na turistický pochod Pacovský čtyřlístek, jehož trasa – věrna svému názvu – má skutečně podobu čtyřlístku. Čtyřikrát se vychází a opět vrací do Pacova, což zaručuje opravdu dokonalé poznání tohoto městečka a jeho nejbližšího okolí. Dostává se nám tak možnosti prohlédnout si místní muzeum, barokní kostel sv. Václava postavený na eliptickém půdorysu s oválnými kaplemi, pravoúhlým presbytářem a štíhlou hranolovou věží ukončenou cibulovou bání, druhý kostel sv. archanděla Michaela a nádvoří zámku, který vznikl renesanční přestavbou původního hradu, v 17. století byl upraven na  klášter bosých karmelitánů a po jeho zrušení byl opět užíván jako zámek. Na nádvoří umístěné plastiky souvisejí s počátky motocyklového sportu. Pacovský okruh, jehož slávu připomíná také expozice na hradě Kámen, byl prvním mezinárodním závodem, který se jel na našem území v rámci tehdejšího Rakousko-Uherska. 

Nedělní vycházka vede z Pacova do Lukavce po zeleně značené stezce, pojmenované podle básníka Antonína Sovy, nejznámějšího pacovského rodáka. Odměnou za stoupání na rozlehlý zalesněný vrch Stražiště, který o pětatřicet metrů převyšuje náš Melechov, je barokní kaplička z 18. století zasvěcená sv. Janu Křtiteli,... 

... stojící nad hezky upravenou studánkou s pověstmi opředeným pramenem. 

Samotný vrchol s vysílačem, k němuž vede neznačená odbočka, poskytuje v důsledku vzrostlých stromů jen omezený výhled.

Cíl je v obci Lukavec, na jejímž okraji stojí objekty známého Dřevozpracujících družstva, které vyrábí dřevotřískové desky a nábytkové dílce. První písemná zmínka o Lukavci je z roku 1352, kdy se zde připomíná jako držitel tvrze vladycký rod Lukaveckých z Lukavce, který je tu až do počátku 17. století. Doba husitská měla nesporný vliv na lid a okolí Lukavce. Řada osob vešla dle táborské radní knihy do Tábora jako husité, takže v Lukavci zůstala jen čeleď majitele Jana Michala z Lukavce, jehož syn Zdeněk se jako vášnivý husita zúčastnil roku 1440 krajského sněmu v Čáslavi. V roce 1543 je Lukavec poprvé uváděn jako městečko a v roce 1582 získal od císaře Rudolfa II privilegium na dva výroční trhy (19. března a 28. září). V roce 1623 byl Mikuláš ml. Lukavecký z Lukavce pro účast na stavovském povstání zbaven svého majetku. Jeho statek Lukavec spolu s tvrzí a několika vesnicemi prodala královská komora císařskému důstojníkovi Volfovi Jiřímu svobodnému pánu z Pöttingu. Následovala celá řada majitelů, posledními byla rodina Prylova (1936-1948). Ing. Jiří Pryl uprchl roku 1948 do zahraničí, následovala státní správa 1948 – 1992 a v roce 1992 byl Prylovým majetek vrácen. V roce 1995 koupilo od rodiny Prylů část panství – zámek, Hříbek, park s rybníky a hospodářské objekty – již zmíněné Dřevozpracující družstvo Lukavec. Vodní tvrz, kterou dnes připomíná jen nehluboký příkop, byla v 16. století přestavěna v pozdně gotickém a renesančním slohu na zámek, barokně upravený v 18. století. Kolem zámku se rozkládá anglický park, v němž se nachází klasicistní pavilon Hříbek z konce 18. století, kde žila rodina básníka Antonína Sovy. V roce 1958 vněm byla zřízena Pamětní síň Antonína Sovy.