Předpověď krásných slunečných dnů, nejspíše posledních tohoto podzimu, nás přesvědčily o nutnosti vyrazit za turistikou do Telče – a to hned dvakrát
V sobotu jedeme dokonce dvěma auty, na startu DP Vysočinou k Telči se zapisujeme na trasu a před odchodem si necháme od pořadatelů udělat kafíčko. Krátce se zastavujeme na náměstí Zachariáše z Hradce, kde od 9.00 hod. probíhá slavnostní akce s poněkud podivným názvem „Zahájení-ukončení turistické sezóny oblasti KČT Vysočina“:
 |
| Předseda telčských turistů Vláďa Mazal se chystá přivázat stuhu k symbolickému klíči, který drží předseda oblastního výboru KČT Vysočina Jarda Šlechta. Druhý zleva předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil |
Trasa je stejná po mnoho let, absolvovali jsme ji už mnohokrát, takže v podstatě není o čem psát a není co fotit... Z náměstí vycházíme po žluté turistické značce k Roštejnskému rybníku, krátce se zastavujeme před malou jeskyňkou Peklo a přicházíme do Volevčic. Tady značku opouštíme a polní cestou míříme do Studnice, kde je na návsi nedaleko kapličky kontrola s možností občerstvení. Za vsí odbočujeme ze silnice doprava na lesní cestu a protože jdeme bez propozic, jen s mizerně načrtnou mapkou od pořadatelů, není divu, že jsme někde sešli z trasy a minuli tak křížovou cestu, jediné zajímavé místo, které neznáme! Místo toho šlapeme po krásné nově vyasfaltované cestě, která je na www.mapy.cz označená jako polňačka a v sekci Panorama je vidět rozblácená a s kalužemi vody... Cedule na okraji Mysliboře informuje, že nebýt finančních prostředků z Evropské unie, asfalt by tu nebyl. Otázkou je, zda ty peníze byly vynaloženy účelně, nebo zbytečně.Z Mysliboře je také jediný snímek, který jsem na trase pořídil – zajímavá stavba hasičského skladiště:
V Mysliboři už jsme opět na trase, to znamená, že sem přicházejí ti, kteří nezabloudili jako my. To je sice dobrá zpráva, špatná je ta, že až do Telče se jde po silnici a provoz na ní není zanedbatelný. Jsme rádi, když přicházíme do cíle. Tam jsme se dohodli, že se u křížové cesty zastavíme, až pojedeme domů. Jedeme tedy opět do Mysliboře, křížová cesta začíná asi půl kilometru za vsí při silnici do Studnice. V roce 2015 ji začali budovat pánové Nosek a Havlík. Začátek cesty lemují převážně kameny nesoucí jména žijících členů široké rodiny, která z Mysliboře pochází a k jejímž kořenům ve zdejším kraji se tímto způsobem stavitelé s úctou hlásí. Pomyslnou základnu této rodinné kamenné linie tvoří kameny tří nejstarších sourozenců, směrem nahoru po pravé straně pak pokračují kameny jejich dětí a vnuků a časem by měly přibývat kameny další, tak, jak budou přibývat další generace. Na levé straně, na začátku stoupající lesní cesty je seskupení kamenů představující Poslední večeři:
Hned vedle jsou upravené samorosty Adam a Eva a zvonička: Čtrnáct zastavení je zhotoveno téměř výhradně ze zdejšího kamene:
 |
| Páté zastavení |
 |
| Deváté zastavení |
 |
| Jedenácté zastavení |
 |
| Kalvárie |
 |
| Boží hrob |
* * *
V neděli jedeme do Telče znovu, tentokrát na DP Cestami Jana Hvězdy z Vícemilic. Pochod je pojmenován po husitském hejtmanovi, který se v roce 1423 neúspěšně pokoušel dobýt Telč a poté i hrad Roštejn. Jeho vojsko táboritů se na podzim (údajně 17. listopadu) u rybníka Bor střetlo s oddíly Menharta z Hradce, podlehlo přesile a utrpělo težké ztráty, na bojišti údajně zůstalo 300 padlých táboritů. Tradovalo se, že rybník Bor se z krve vojákú zbarvil do ruda a podle toho byl nazýván Krvavec. Barvu vody však způsobuje spodní rašelina a navíc je název starší, neboť už roku 1369 se v okolí připomíná vladycký rod z Krvavého. Jan Hvězda zvaný Bzdinka zemřel v říjnu 1425 na zranění utrpěná při obléhání hradu Mladá Vožice.
Stejně jako včera necháváme auto na parkovišti a stejně jako včera jdeme k pořadatelům na kafko. U sokolovny za rohem nastupujeme do autobusu, který nás odváží do Řásné na start nejkratší, desetikilometrové trasy. Po červené turistické značce ves opouštíme a na rozdíl od ostatních turistů nepokračujeme po silnici, ale držíme se značky, abychom se podívali k Velkému pařezitému rybníku.
Rybník, který v roce 1565 založil Zachariáš z Hradce, od počátku sloužil jako zdroj pitné vody pro Telč. Přicházíme ke kontrole U Obrázku a po krátké zastávce pokračujeme do Janštejna. První dochované psané záznamy o zdejší sklárně, jež svůj vznik datuje L. P. 1809, pocházejí z roku 1827. Postupně se profilovala na výrobu ručně foukaného dutého skla. V průběhu více než dvou set let vychladly zdejší pece jen dvakrát, během první a druhé světové války. Po znárodnění byla výroba zúžena na osvětlovací sklo, tedy velkosériové širmy – stínítka do lampiček a lustrů. Po listopadu 1989 a následné privatizaci v roce 1993 to však s její budoucností bylo značně nejisté. Až se objevil Jan Rabell a v srpnu 1997 sklárnu koupil. Pracovalo tam 267 lidí, dnes je jich 75, ale počet sklářů – přibližně třicítka – zůstal stejný. Změnil se způsob tavení, sklárna oslovila studio Olgoj Chorchoj (Michala Froňka s Janem Němečkem) a dala se cestou výroby kvalitních designových svítidel. V letošním roce zde vyrobili speciální designované pivní láhve pro projekt, který už od roku 2012 pomáhá Centru Paraple zajišťovat potřebné peníze. Je jím charitativní dražba Aukční láhve, kterou vždy v předvánočním čase pořádá pivovar Pilsner Urquell. Letošní unikátní láhev pro slavný plzeňský ležák navrhla designérka Lucie Koldová. Přes Horní Dubenky pokračujeme na hráz rybníka Bor. Tady je cíl, výdej diplomů a buřtíků k opečení na ohýnku rozdělaném opodál.
V roce 1911 byl v Horních Dubenkách založen Spolek pro zbudování pomníku padlých husitů. Tři metry vysoký kamenný monolit s husitským kalichem byl slavnostně odhalen 15. července 1923 u příležitosti 500. výročí bitvy: Od pomníku se vracíme se do Horních Dubenek, odkud nás autobus odváží zpátky do Telče.
Žádné komentáře:
Okomentovat