Jámy

Ne, nemám na mysli stav některých našich silnic, ani probíhající práce na náměstí Trčků z Lípy... Jámy je název vesnice ležící jižně mezi Žďárem nad Sázavou a Novým Městem na Moravě

Vypíná se nad ní nezalesněný vrch s podivným názvem Vejdoch (663 m), cíl naší cesty. Rostou na něm dvě památné lípy – západní je česká a východní slovenská – vysazené v roce 1968 k půlstoletí trvání republiky. A čtyři roky už mezi nimi stojí třímetrový Strom života z božanovského pískovce, ke kterému loni přibyla Cesta života, znázorněná kovanými reliéfy na motivy starozákonního desatera. 

Auto necháváme u turistického přístřešku, odcházíme asfaltovou silničkou k posledním domkům, odkud pokračujeme mírným stoupáním travnatou úvozovou cestou. Míjíme – samozřejmě nikoli bez povšimnutí – dvě informační tabule s textem a fotografiemi zobrazujícími Jámy v rozmezí let 1918 až 1968 a 1968 až 2018 a postupně si prohlížíme deset zastavení nazvaných Cesta života.

Do velkých kamenů usazených podél cesty jsou ukotveny vždy dvě kované nerezové desky v podobě jaké se zobrazuje Desatero božích přikázání. „Snahou bylo vybudovat něco, co dovede lidi ke Stromu života a mohli při tom po cestě přemýšlet,“ říká starosta. „Tak jako Strom života má podobu kříže a nikomu v této podobě nevadí, nechtěli jsme, aby Cesta života byla prvotně věcí víry. Cílem je nevnucovat myšlenku, ale během klidné procházky navodit zamyšlení nad sebou samým.“

Z desatera přikázání se stalo desatero pozitivních životních zásad. Každá je symbolizovaná jedním slovem a nabádá člověka, jak se chovat v životě. Například z druhého přikázání (Nevezmeš jména Božího nadarmo) je Úcta. Z „Nesesmilníš“ se stal Slib, z „Nepokradeš“ je Čest, neboť kdo je čestný, nekrade. Ztvárnění Cesty života se ujal umělecký kovář Josef Tulis (*1975) z Dlouhého u Nového Města na Moravě, kterému pomáhal Jan Špinar. Na reliéfy použili 80 kg mořené a patinované nerezové oceli, desky k jednotlivým slovům různě stavěli k sobě, prořezali a případně zprohýbali, všechno je ruční práce.

Jsem sice neznaboh, ale tahle Cesta života má něco do sebe:

Víra (V jednoho Boha věřiti budeš) – Otevřený oblouk symbolizuje dveře, cestu k jedinému Bohu:

Úcta (Nevezmeš jména Božího nadarmo) – Přední deska se mírně sklání před tou, která ji převyšuje:

Klid (Pomni, abys den sváteční světil) – Dvě desky prohnuté stejným směrem symbolizující plachty lodi, na které si můžeme odpočinout a vítr nás ponese. Nebo dvě „postavy“ jdoucí vstříc ke dni odpočinku.

Vděk (Cti otce svého i matku svou...) – Deska v pozadí nakloněná dopředu symbolizuje rodiče, který potřebuje podepřít a před ní deska symbolizující dítě, které podepírá rodiče, kterému docházejí síly. Vyjádření vděku za provázení životem:

Život (Nezabiješ) – Dvě desky prokované do tvaru srdce symbolizující lásku a život:

Slib (Nesesmilníš) – Desky spojeny dvěma kruhy symbolizující snubní prsteny. Porušením tohoto přikázání způsobujeme bolest člověku tím, že porušujeme slib lásky, úcty a věrnost:

Čest (Nepokradeš) – Jedna deska menší, druhá větší. Symbol dlaně levé ruky (blíže k srdci) zvednuté k pozdravu vyjadřující otevřenost čistého svědomí (cti)… Člověk, který krade, ztrácí čest hlavně sám před sebou:

Pravda (Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému) – Dvě desky symbolizující otevřenou knihu s vyznačenými oblouky desatera vyjadřují, že naše lži a nepravdy se zapíšou a budeme se z nich zodpovídat:

Rodina (Nepožádáš manželky bližního svého) – Dvě desky rozložené postupně na více částí symbolizující členy rodiny. Při porušení tohoto přikázání zraňujeme rodinu kolem sebe:

Dar (Aniž požádáš statku jeho) – Dvě desky, z nichž vyříznutá část jedné otočená na druhou vyjadřuje dar, něco ze sebe dávám. Je to opak toho, že závidíme to, co patří druhému:

Cestu života, požehnanou sekretářem biskupa Jaroslavem Čuprem, ještě doprovázejí verše, které je možné stáhnout pomocí QR kódu na informační tabuli na začátku cesty. Jsou ovlivněné životními prožitky paní Rudolfy Vrbecké z Nového Města na Moravě, která je napsala ve svých 97 letech. Dne 15. října 2021 bylo u Cesty života vysázeno dvacet ovocných stromů.

Strom života navrhl starosta obce Jiří Šikl, kterého inspiroval vlastní sen. Viděl se u kříže ve tvaru stromu spleteného z osmi pramenů symbolizujících „osmičkové“ roky, jako např. 1918, 1948, 1968 či 2018. Kříž by bděl nad obcí a chránil by její obyvatele, zároveň by v něm ateista viděl strom zasazený k výročí vzniku republiky. Se svou ideou se starosta obrátil na akademického sochaře Petra Váňu, autora repliky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který byl náhodou právě ve vsi kvůli jiné záležitosti. Ten se bez dlouhého rozmýšlení pro jeho nápad nadchl – jeho socha se bude rozhlížet z vrcholu kopce, nebude to dílo pro uzavřenou galerii! Nakreslil variantu, kdy je strom tvořen osmi kmeny lípy, které se proplétají a vyrůstají do tvaru kříže. V létě 2018 sochu společně s kameníkem Hynkem Schejbalem vytesali a v září osadili. V neděli 23. září se konalo slavnostní otevření vyhlídky a Strom života požehnal brněnský diecézní biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle. Na vrchol kopce se tehdy vydalo na osm set lidí!

Úžasný kruhový výhled může návštěvník „konzultovat“ s informační tabulí, která identifikuje dvě města a dvacet městysů a vesnic viditelných pouhým okem, celkem však 42 obcí viditelných s pomocí dalekohledu a zhruba desítku zatím přesně neurčených.

Při návratu k autu k nám přichází muž a ptá se, jak se nám tady líbilo. Ukázalo se, že jde o Jiřího Šikla, dlouholetého starostu obce, a tak došlo na delší rozhovor... Mimo jiné nás odvedl pár desítek metrů k areálu dětského hřiště, kde je instalována svislá ocasní plocha kamenného letadla Járy Cimrmana!