Pár slov úvodem než se pustíme do absolvování série turisticko-geocachingových akcí Putování za Santinim, jejíž přadateli jsou KČT, odbor GeoCesty Štoky a KČT, oblast Vysočina
Cílem této akce je přiblížit turistické a geocachingové veřejnosti dílo význačného barokního architekta při příležitosti 300. výročí jeho úmrtí. Za podpory Spolku Putování za Santinim je na letošek připraveno 12 eventů na místech významných Santiniho staveb po celé republice s komentovanými prohlídkami, přičemž vrcholem vzpomínkového seriálu bude megaevent ve Žďáru nad Sázavou:
Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. Narodil se do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichla a byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichel. Přišel na svět, což mu bránilo pokračovat v otcově kariéře. Přesto se vyučil kamenictví a studoval také malířství, kterému se rovněž nevěnoval. Vyučil se u významného francouzského architekta Jeana Baptisty Matheye a poté se vydal sbírat zkušenosti tehdy obvyklou tovaryšskou cestou. Navštívil Rakousko a Itálii, v Římě se seznámil s díly radikálního architekta Francesca Borominiho a rozhodl se jej následovat. Tehdy si také přidal otcovo jméno Santini. Už v roce 1700, tedy v pouhých 23 letech získal jako stavitel svou první zakázku – stavbu konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi. O dva roky později byl pověřen přestavbou klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Na svou dobu byl velmi vzdělaný, uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky, orientoval se v geometrii a křesťanské kabale. Styl zmíněného Borrominiho obohacoval o vlastní originální myšlenky, používal netradiční půdorysy a do většiny staveb vepsal řadu matematických a náboženských symbolů. V profesní rovině se mu nadmíru dařilo. Za necelé čtvrtstoletí vytvořil a vyprojektoval zhruba osmdesát staveb, a to nejen rozlehlé klášterní areály a zámky, chrámy, kostely a kaple, ale také palácové a dokonce i obyčejné hospodářské budovy. V závěru svého tvůrčího života pracoval současně na osmi velkých stavbách po celém území Čech a Moravy – od Rajhradu a Křtin na východní Moravě až po Kladruby na západu Čech.
S Veronikou Alžbětou, dcerou císařského a královského malíře a správce obrazárny na Pražském hradě Kristiana Schrödera měl Santini čtyři děti, tři synové však zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika. Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignacií Chřepickou z Modliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. Měli spolu dceru Janu Ludmilu a syna Jana Ignáce Rochuse.
Jan Blažej Santini-Aichel zemřel před třemi sty lety 7. prosince 1723 v pouhých 46 letech, ale zanechal po sobě dědictví nesmírného významu. Dvě jeho nejvýznačnější stavby – poutní kostel na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou a kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné hory – byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Následuje článek Kolo, kolo mlejnský aneb Putování za Santinim
Žádné komentáře:
Okomentovat