TP Údolím Bečvárky_______________ __________ aneb Za čertovým kopytem

Turistický pochod pořádaný Tělovýchovnou jednotou Sokol Plaňany

Start pochodu, který má podtitul Za čertovým kopytem, je v Plaňanech od budovy sokolovny. Pořadatelé připravili čtyři trasy s délkou 3, 9, 15 a 23 kilometrů, my si zvolili část patnáctikilometrové, kterou chceme modifikovat tak, že se nevrátíme do Plaňan, ale skončíme v Kouřimi, přičemž kilometráž zůstane stejná.

Opouštíme Plaňany a po modré turistické značce přicházíme do obce Žabonosy. Má něco málo přes 250 obyvatel a je evidentní, že na její název jsou hrdí:

Milým překvapením je „Pivnice u obecního úřadu“, kde nepohrdneme tekutým občerstvením a na konci obce konstatujeme, že radegast se letos docela urodil:

Pokračujeme proti toku říčky Bečvárky, která se u Plaňan vlévá zprava do Výrovky. Po necelém kilometru přicházíme k dřevěné soše čerta...

... upozorňující na skálu Čertovy stopy:

Zda jsou to stopy čerta, kterého sv. Prokop zapřáhl do pluhu, aby s jeho pomocí vyoral Čertovu brázdu, to vám ale nepovím... Alespoň víme, proč má pochod podtitul Za čertovým kopytem!

Procházíme obcemi Přebozy a Bošice, kde modrá turistická značka končí. Překračujeme bývalou dvoukilometrovou železniční trať ze stanice Bošice do cukrovaru Karlov nedaleko Svojšic, která vznikla v rámci stavby místní dráhy Pečky–Bošice–Zásmuky. Hlavním důvodem vybudování této sítě, včetně odbočné dráhy Bošice–Kouřim, bylo propojení cukrovarů, kterých bylo kolem Kolína hned několik. Nákladní doprava na trati do karlovského cukrovaru začala v říjnu 1881, v době řepné kampaně, ve válečném roce 1916 se ale změnila na pouhou vlečku. Po vzniku Československa její význam pomalu upadal a když se v roce 1926 brány karlovského cukrovaru zavřely, byla zrušena i trať. Ve stanici Bošice se dodnes dochovala odbočná kolej sloužící jen jako vlečková do skladu Správy státních hmotných rezerv.

Polní cestou se dostáváme na silnici spojující Kouřim se Svojšicemi a po ní se ubíráme do Kouřimi. U bývalého panského dvoru Votelež, který se zvolna rozpadá, přicházíme k nechráněnému železničnímu přejezdu, u něhož je malý pomníček. Nechala jej v roce 1951 zřídit místní organizace Československého svazu mládeže z Toušic na památku železničního neštěstí. Řidič autobusu přehlédl 5. ledna 1951 blížící se vlak a došlo ke srážce, při které zemřeli čtyři lidé z autobusu (z toho dvě děti) a 28 jich bylo zraněno.

*  *  *

Po necelém kilometru odbočujeme ze silnice na pole, kde se asi 75 metrů od kraje nalézá významný průsečík zeměpisné sítě – 15. poledník východní délky zde protíná 50. rovnoběžku severní šířky (souřadnice N 50° 00.000, E 015° 00.000). Průsečík je astronomickým (nikoli zeměpisným či geografickým) středem Evropy, ke kterému se váže pravý sluneční čas, sloužící především k určení středoevropského časového pásma.

V praxi je tedy tento bod významný tím, že středoevropský čas platí jen a pouze v tomto jediném bodu u Kouřimi, v ostatních částech republiky se liší podle vzdálenosti toho kterého místa od Kouřimi o desetiny vteřin až jednotky minut do plusu (na nejvýchodnějším místě České republiky je oproti Kouřimi skutečně +15 minut) i mínusu (směrem na západ je oproti Kouřimi skutečně –12 minut). Bod byl přesně zaměřen v den podzimní rovnodennosti 23. září 1995 a naposledy byl přeměřen a s konečnou platností Českou astronomickou společností potvrzen v roce 2000. Kromě určení přesného času se využívá i k provádění astronomických výpočtů jako je určení času východu a západu Slunce, Měsíce a dalších nebeských těles, nebo přesné určení tzv. astronomického poledne.

Pokračujeme po silnici a když už je Kouřim na dohled, odbočujeme prudce doleva a stoupáme na pahorek Stará Kouřim (294 m), který byl pro svou výhodnou polohu obýván od pozdní doby kamenné až do raného středověku. Od konce 8. do počátku 10. století zde stála vůbec největší raně středověká fortifikace v Čechách. Významné staroslovanské hradiště kmene Zličanů využívalo strategickou polohu nad řekou Výrovkou se skalami vysokými až 60 metrů a z nechráněné strany byly tři polokruhy valů s dvojitou bránou. Po nástupu Přemyslovců hradiště zaniklo a směrem k dnešnímu městu Kouřim vyrostlo nové hradiště u sv. Jiří.

Dříve zde stávala unikátní dřevěná halová stavba o rozloze 9 × 90 m (snad shromaždiště bojovníků nebo obyvatel hradiště) a později knížecí dvorec. Dnes zde najdeme drobnou barokní kapli sv. Víta z roku 1724, vybudovanou nákladem kouřimských měšťanů Víta Vaváka a Václava Frýdy. V roce 1863 v kapli přibyly nástěnné malby od Josefa Mrkvičky a stavba získala dnešní podobu.

Po necelém půlkilometrovém mírném klesání přicházíme k rulové skále vysoké asi tři metry, s obvodem 30 metrů a téměř plochým vrcholem. Jedná se o 

Lechův kámen, významný krajinný prvek, jehož název nejspíš pochází až z 19. století. Je odvozen od mytického slovanského knížete Lecha, bratra praotce Čecha, který se podle pověsti, uváděné kronikářem Václavem Hájkem z Libočan, v těchto místech usadil se svou družinou a aby jeho bratr věděl, kde se usídlili a v případě napadení si mohli být nápomocní, zapálil Lech velký oheň, který Čech a jeho lidé uvidí z hory Říp. Podle kouře, který od ohně stoupal, nazval toto místo Kouřim.

Dalším klesáním se dostáváme k mostu přes Výrovku a čeká nás naopak stoupání do centra Kouřimi. Historické jádro města bylo díky zachování středověkého půdorysu i s velkou částí hradeb prohlášeno v roce 1992 městskou památkovou zónou. Město s téměř dvěma tisíci obyvateli se pyšní bohatou historií a skanzenem se základními regionálními typy lidové architektury středních, východních a severních Čech. Vznikl v roce 1972 původně jako záchranný regionální skanzen objektů lidové architektury ze zátopové oblasti vodárenské nádrže na Želivce.

Přes Ptačí ryneček se dostáváme k arciděkanskému chrámu sv. Štěpána, nejvýznamnější památce města. Tato trojlodní bazilika byla budována současně se stavbou města od 60. let 13. st. a v její architektuře se prolíná odeznívající románský sloh s nastupujícím obdobím rané gotiky. Stavba je vynikajícím příkladem tzv. burgundského slohu, představujícího vrchol tehdejší evropské středověké architektury, v níž hrálo vedoucí roli vyspělé stavitelství francouzské.

Společně s chrámem tvoří hlavní dominantu města goticko-renesanční zvonice s psaníčkovými sgrafity vysoká 34 metrů. Je známá svými zvony, které jsou zavěšeny srdcem vzhůru, stejně jako v Rovensku pod Troskami.

Náměstí o rozloze 16 250 metrů čtverečních je zachováno v původním rozsahu od založení města a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Pod ním se skrývají spletité podzemní chodby dodnes neznámého rozsahu. Na náměstí se nachází Mariánská kašna z roku 1850, postavená na místě bývalého barokního morového sloupu z roku 1694. Ze zrušeného sousoší byla ponechána pouze socha Panny Marie Immaculaty. Další zajímavostí náměstí je obrovský kámen Prokopa Velikého, který sem byl umístěn roku 1934 u příležitosti 500. výročí bitvy u Lipan.

Nás na náměstí hlavně zajímá symbol astronomicky významného místa označovaného jako astronomický střed Evropy, který jsme před půldruhou hodinou navštívili v poli nedaleko města. Význam astronomického středu je opravdu veliký, takže ve čtvrtek 25. listopadu 2010 se zde konalo slavnostní odhalení tohoto „památníku“.

Letmý pohled na hodinky nás ujišťuje, že máme nejvyšší čas pokusit se najít ještě jednu zdejší kešku a spěchat na nádraží. Nepojedeme však vlakem, ale náhradní autobusovou dopravou. Provoz na části lokální železniční trati byl totiž před pár dny zastavený. „V úseku Bošice–Kouřim došlo vlivem silných srážek k podemletí trati v délce asi 300 metrů. Musí se odtěžit větší množství zeminy,“ uvedl mluvčí Správy železnic pro mimořádnosti Martin Kavka.

Dvě rozdílné informace o stanovišti autobusu způsobují, že pobíháme mezi nádražní budovou a dvě stě metrů vzdálenou autobusovou zastávkou s názvem „Kouřim, železniční stanice“. Nakonec místo autobusu přijíždí dodávka, jejíž řidič nás odváží na zastávku Bošice, odkud už pokračujeme vlakem až do Peček.