Pochod Apolena je charitativní událost, který vznikl se záměrem podpořit sbírku spolku Kouřimští zvoníci na zhotovení nového zvonu Apolena a poté na opravu zvonů Štěpán a Marie a na další opravy zvonice
Jak to tedy vypadá se sbírkou? Zvon, který nahradil ten původní z roku 1671, nejen že už byl ve zvonařské dílně v Myslkovicích vyroben, ale v únoru 2025 i přivezen do Kouřimi a instalován ve zvonici! A tak měli zvoníci před sebou nový cíl: kompletně opravit původní dva zvony sv. Štěpána a sv. Marie. A jak vypadalo prvních pět let pochodu v číslech? Jsou to krásné cifry: Letošní ročník byl již sedmý, zúčastnilo se jej 395 turistů a vybralo se 40 147 korun. Loňský rekord byl pokořen a pouze o pár jednotlivců zůstává nepřekonána lákavá meta 400 účastníků. Pořadatelé to považují za výzvu na příště. Příspěvky budou použity na opravu zvonu sv. Marie, protože oprava zvonu sv. Štěpána v Innbrucku již proběhla a ten je i se svou novou korunou v ČR! Nyní je na dodělávacích pracích ve zvonařské dílně v Myslkovicích a do konce roku by se měl vrátit do Kouřimi.
* * *
Z nádraží, vzdáleného o něco málo přes kilometr, jdeme na náměstí, kde před zvonicí je start pochodu:
Po krátkém posezení u kávy se vydáváme na cestu. Procházíme Pražskou bránou, která se jako jediná ze čtyř dochovala do dnešních dnů. Byla z nich nejdůležitější, protože tudy přicházela zemská stezka od hlavního města. Věž byla součástí hlavní hradební zdi, která navazovala na obě její boční strany. Své dnešní podoby dvoupatrové věže s dlátovou střechou nabyla brána přestavbou po jednom z požárů, které sužovaly město po celé 17. století.
Město opouštíme po červené turistické značce, procházíme kolem statku Broučkov a vesnicí Království, z níž stoupáme o šedesát výškových metrů k rozcestníku a pokračujeme po vrstevnici polní cestou s mladým stromořadím,... ... z něhož je daleký výhled: Ve vsi Dobré Pole si prohlížíme novogotickou zvoničku z 2. poloviny 19. století: Polní cestou pokračujeme do vsi Bulánka, kde přecházíme na zelenou turistickou značku, která vede po úzké, poměrně prudce klesající asfaltové silničce k hájovně Ostrák. Na křižovatce lesních cest stojí výklenková kaplička s obrázkem znázorňujícím setkání sv. Prokopa s knížetem Oldřichem, na desce umístěné pod výklenkem je text: „Na památku své matky Evy, rozené Lonské věnoval ing. Dag Langkramer z Diblíkova L. P. 2016”... O pár metrů dál stojí pamětní kříž: Po necelém půl druhém kilometru přicházíme k zámku Diblíkov. V areálu starého dvora jej postavil Karel Milner z Milhauzenu v roce 1905 a roku 1911 jej prodal Bedřichu Lonskému. Rodině Lonských zámek spolu s dvorem patřil až do konfiskace majetku v roce 1948 a opět od roku 1989, kdy jim byl vrácen v restituci. V letech 2001–2002 byly opraveny fasády, zámek je využíván k obytným účelům a veřejnosti je nepřístupný. Jen o necelých dvě stě metrů dál stojí další zámek – Molitorov. Tvoří jej dvoukřídlá jednopatrová budova, jejíž mansardová střecha krytá šindelem vrcholí věžičkou s hodinami. Při dvoře v majetku Řehoře Molitora z Mühlfeldu vznikla po roce 1650 obytná budova, která se však v písemných pramenech jako zámek nepřipomíná. Tu zřejmě nechal na dvoukřídlý zámek rozšířit v letech 1790–1793 až hrabě František Karel Cavriani, hejtman Kouřimského kraje, který Molitorov koupil v roce 1789, nebo nejpozději jeho syn Václav Cavriani kolem roku 1805. V roce 1838 koupil molitorovský statek i se zámkem od města Kouřimi Rafael Veselý, jehož syn Hubert byl zástupce Kolína a Poděbrad v říšské radě a od roku 1850 i starostou nově vzniklého kouřimského okresu. Hubertův syn Jaroslav nechal v letech 1910–1911 zámek přestavět podle plánů, které vypracoval v roce 1909 významný architekt Dušan Jurkovič. V roce 1948 byl zámek i celý majetek rodině Veselých zabaven komunistickým režimem, který v roce 1950 do zámku umístil zahradnické učiliště a novému využití přizpůsobil jeho interiéry. V roce 1991 bylo učiliště zrušeno a zámek byl navrácen restituentům. Ti ho prodali a po vystřídání několika majitelů zámek v roce 2004 koupila Radka Cosmi, která ještě téhož roku zahájila generální rekonstrukci. V roce 2014 byl podle archivních plánů zaslaných z Jurkovičova muzea v Brně rekonstruován uprostřed východního průčelí hlavní vchod, lemovaný předsunutými zděnými sloupky, které nesou přístřešek v podobě žudra z prostředí Moravského Slovácka. Prostor pod stříškou nad vchodem je vyzdoben lidovými rostlinnými motivy: V roce 2018 byla na celém objektu dokončena obnova původních fasád, které rovněž navrhl Jurkovič. Interiéry zámku byly za Jurkovičovy přestavby byly upraveny a vyzdobeny v geometrizujícím stylu, inspirovaném českým a moravským lidovým uměním. Dochoval se jeden strop, vyřezávané trámy, různě zdobené lišty, obložení stropů, dveří a oken a dřevěné schodiště. Většina původního vybavení interiérů navrženého Jurkovičem byla po znárodnění rozkradena a jen malá část předána do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a po restituci v roce 2007 prodána Moravské galerii v Brně. Ještě jednou se na okraji Molitorova zastavujeme – u neoklasicistní výklenkové kapličky se zvoničkou, postavené v roce 1888 nákladem Marie Veselé, manželky majitele molitorovského zámku. V roce 2016 byla opravena nákladem majitelů zámku, rodiny Cosmi.
Z Molitorova pokračujeme po silnici směrem ke Kouřimi, na okraji města však odbočujeme vpravo – ke skanzenu. Ale to už je téma na samostatný článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat