Není hřiště jako hřiště

V tom mi jistě dají sportovní fanoušci zapravdu. A což teprve, když jde o Hřiště, malou vesničku na Vysočině? 

Najdete ji dva kilometry severovýchodně od Přibyslavi, její okraj protíná Posázavská cyklotrasa č. 19. V minulosti se sice jmenovala Hříště, ale to není tak podstatné. Podstatné je, jaká tragédie se tu odehrála před pětašedesáti lety. 

Ulice na okraji Přibyslavi

V době, kdy se začala rýsovat perspektiva konečné porážky německých okupantů, zde došlo k tragické, politováníhodné a především zbytečné smrti, smutnější tím více, že nebyla způsobena nepřáteli, ale přílišnou horlivostí a strachem několika českých lidí. Protektorátními četníky byl v místním hostinci zastřelen divizní generál Vojtěch Luža (*1891), bývalý legionář, vojenský velitel odbojové organizace Rada tří a hlavní vojenský představitel celého domácího odboje. 

Toho dne, 2. října 1944, měl Vojtěch Luža spolu se svým pobočníkem poručíkem Josefem Korešem za sebou několik desítek kilometrů dlouhou cestu v dešti. Domnívali se, že mohou riskovat, protože mají kvalitní doklady, a požádali starostu obce, zda by se u něj mohli ohřát a usušit. Ten je samozřejmě legitimoval a poté jim doporučil hostinec v čp. 55. Muži i jejich chování mu však připadalo podezřelé, a tak se svěřil četnickému strážmistrovi, který k němu shodou okolností krátce nato přišel. Četník požádal přibyslavskou stanici o posilu, a tak se stalo, že v 17 hodin vešli do hostince tři četníci. Podle svědectví hostinského jeden z nich zavelel Ruce vzhůru!, Luža sedící s bosýma nohama na lavici proti kamnům sáhl pravou rukou do kapsy a vystřelil z revolveru, načež začali střílet i četníci. Luža na místě padl mrtev, Korešovi se podařilo vyběhnout dveřmi ven, ale tam se střelil do hlavy. 

O tři týdny později, konkrétně 26. října, následovala odvetná akce partyzánů, jejímž velením byl pověřen generálův syn Radomír (*1922), který byl rovněž zapojen do aktivního protinacistického odboje, podílel se na budování partyzánských skupin a časem se stal zástupcem velitele jedné z nich. Došlo k přepadení přibyslavské četnické stanice, výslechu pěti četníků a vynesení rozsudku smrti. Po jeho vykonání ve sklepě nechal Luža na dveřích list papíru s textem: „Toto se stane těm, kteří zrazují náš odboj. Tito lidé zavraždili příslušníky odboje a stihl je spravedlivý trest.“ Pravdou ovšem je, že na Lužově zabití se přímo podíleli jen dva z nich a od zbývajících partyzáni očekávali, že alespoň čin svých kolegů odsoudí…

Podrobnosti o životě Vojtěcha Luži i jeho syna najdou zájemci v pamětech profesora Radomíra Luži, nazvaných V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje (Torst, 2006).