neděle 1. dubna 2012

Výročí Karla Maye

Jsou letos hned dvě: uplynulo 170 let od jeho narození (*25. 2. 1842) a rovných 100 let od jeho smrti (30. 3. 1912). Jeho osudy byly stejně napínavé jako jeho knihy. Narodil se v saském podkrušnohorském městečku Ernstthal, byl jediným chlapcem ze čtrnácti dětí, které se jeho rodičům narodily. Otec byl chudý domácí tkadlec, matka pomáhala uživit rodinu lecčíms, ale asi nejdůležitějším bylo získání kvalifikace porodní báby.

Karel se z bídy domácí tkalcovny a dočasné slepoty stal nakrátko panem učitelem, ale údajný poměr s vdanou paní i drobná krádež vedly k prvnímu trestu za mřížemi a doživotní ztrátě diplomu. Následující období podvodů a krádeží jej pak dostalo na více než sedm let do  vězení. Talent, fantazie a zájem o historii i zeměpis ho dovedly k psaní dobrodružných povídek. Původně jen časopisecká a sešitová tvorba se proměnila v kultovní cykly, které z Maye učinily nejčtenějšího německy píšícího autora své doby. S počtem více než 200 miliónů svazků se stal vedle Julese Verna světově nejpřekládanějším tvůrcem tohoto žánru. A nic nevadí, že jeho exotické romány vycházely z prostudovaných lexikonů, slovníků a map, a že všechno o indiánech, kočovných beduínech nebo čínských pirátech napsal v pohodlí své pracovny.
Mezi jeho ctiteli byl Jakub Arbes, Jiří Wolker, Josef Hora, Jiří Mahen, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, František Hrubín, Karel Čapek, Egon Ervín Kisch, Franz Werfel, Thomas Mann, Albert Einstein, Albert Schweitzer, Ernst Bloch a Erich Maria Remarque, mám-li jmenovat alespoň některé významné osobnosti naše i cizí. Ti všichni se za lásku svého mládí nestyděli a veřejně se z ní vyznali.
Knihy plné dramatických soubojů, patetických promluv a neodolatelně spravedlivých konců jsou čteny ještě sto dvacet let od původního vydání. Samozřejmě, že ne všech několik desítek svazků, ale docela určitě nejméně desítka titulů patří do zlatého fondu klasické tvorby pro děti. Ozdobeny ilustracemi Zdeňka Buriana nebo Gustava Kruma tvoří trvalou součást našich knihovniček, byť jsou uloženy v zadní řadě.

Žádné komentáře:

Okomentovat