neděle 20. října 2013

Sraz spolužáků ze ZDŠ 2013

Abych se přiznal, srazy spolužáků z gymnázia nemiluju. Kdysi jsem chodil rád. Ale když uplyne od maturity čtyřicet nebo padesát let, měly by se nějakou vyhláškou ministerstva školství zakázat. Proč se mám dobrovolně drásat pohledem na holky, po kterých jsem toužil, a na kluky, kterým jsem záviděl svaly a ramena, a vidět, jak jsme dopadli?

Asi jste poznali, že úvodní věty nejsou z mé hlavy (přinejmenším tam nesedí to gymnázium). Je to úryvek z druhé knihy Zdeňka Svěráka Nové povídky. Mimochodem – doporučuji! A nejen tuhle, i tu předešlou, nazvanou prostě Povídky.
Já mám naše třídní srazy rád, proto jsem také jedním z pořadatelů: 
Franta, Jarda, Vlasta (není pořadetel) a Standa
Srážíme se všechny čtyři třídy – áčko, béčko, céčko a déčko, takový jsme byli silný ročník. Celkem 123 kusů! Pravda, tolik se nás už nikdy nesejde, nejen proto, že několik spolužáků už není mezi živými, ale z různých jiných důvodů. Ale padesát až sedmdesát se nás u Malého Honzy dalo dohromady už třikrát! ZDŠ jsme opustili v roce 1968 a k uskutečnění prvního srazu jsme se rozhoupali až po pětatřiceti letech v roce 2003. Pozvali jsme i třídní učitelku Hanu Šverákovou a diskžokeje Mirka Sklenáře.
O pět let později, v roce 2008, jsme si pořídili hromadnou fotku, ovšem pár spěchálků, kteří odešli brzy, tam chybí…

A letos se sraz také vydařil:

1 komentář:

  1. Pěkný, dokonce i pár lidí poznám - ač jsem je drahně let neviděl.
    M.

    OdpovědětVymazat