Vycházka pořádaná jihlavským odborem KČT
Čeřínek ke kapli sv. Antonína Paduánského na zalesněném kopci nad obcí Rounek,
ležící jen několik kilometrů od Jihlavy.
Začínáme
na nádraží v Rantířově, kam jsme přijeli autem, ale většina účastníků
přijíždí v 10 hodin vlakem z Jihlavy.
Po necelých čtyřech kilometrech
volné chůze stojíme před malebnou barokní kaplí, která v loňském roce
prošla rekonstrukcí. Kdysi
tudy vedla cesta z Jihlavy do Pelhřimova, která zanikla někdy před
polovinou 19. století, a podle pověsti jednou na tomto místě odpočíval chudý
pekařský tovaryš, usnul a ve spánku mu tajemný hlas našeptával, že pod kamenem,
na který si položil ranec, aby měl měkko pod hlavou, jsou ukryty peníze. Měl by
je vyzvednout a nechat zde za ně postavit kapličku ke cti sv. Antonína.
Něco
na tom možná bude, neboť stavba kapličky se v roce 1737 uskutečnila na
popud pelhřimovského pekaře Antonína Polesného, který pro tento účel věnoval
sto zlatých získaných závětí po smrti svého otce. O rok později byla kaple za
velké účasti lidu slavnostně vysvěcena a vždy v neděli po svátku sv.
Antonína zde byla sloužena slavnostní mše. V průběhu následných více než 250
let se chátrání kapličky střídalo s jejími opravami. První důkladná
renovace byla provedena z milodarů v roce 1852, kdy byla kaple znovu
vysvěcena, ale už o dvacet let později neznámí vandalové celý objekt poškodili,
zařízení rozbili a ukradli velmi starý oltářní obraz, dar jihlavského kněze G.
Hiltschera, malovaný kdesi v Rakousku snad ve 14. století. Došlo také ke
dvojí rekvizici zvonů, a protože ani za minulého režimu se sakrálním památkám
nijak nedařilo, generální opravy se kaple dočkala až v roce 1994 a slavnostního
vysvěcení roku následujícího.
Mříž je dílem otce jihlavského malíře Gustava Kruma |
Rekonstrukce provedená v loňském roce, která
přišla na téměř 530 000 korun, spočívala v provedení kompletního
odvlhčení pomocí vnitřního i venkovního drenážního systému a v rekonstrukci
střechy. Její krov byl rozebrán, shnilé trámy nahrazeny novými a především
oplechování nahrazeno šindelovou krytinou. Ve stadiu příprav, zatím bez
konkrétního časového harmonogramu, je restaurování vnitřních fresek a oltáře.
V posledních
letech se stalo tradicí, že sem lidé přicházejí nejen v polovině června,
na svátek svatého Antonína, ale také jako my
dnes – v polovině února, tedy na oslavu
jiného, poněkud módního svatého Valentýna. Jaký k tomu mají důvod? Ač je
kaple zasvěcená sv. Antonínovi, na oltáři jsou ve schránce z bílého
mramoru uloženy ostatky sv. Bonifáce a sv. Valentina. Podle zápisu ve farní
kronice byly v roce 1931 zaslány královéhradeckým biskupstvím a uloženy
současně také v kapli na návsi v nedaleké Ježené a v Plandrech
v zámecké kapli a v kapli sv. Jana Nepomuckého.
A
tak zde, u poutní kaple uprostřed lesů, můžete potkat turisty i „neturisty“,
jednotlivce i celé skupinky – a samozřejmě také zamilované dvojice. Jen málokdo
z nich nevyužije možnosti zazvonit si pomocí řetízku zvonečkem umístěným
vně kaple, aby se mu splnila jeho přání. Zvonek je už v pořadí třetí
v historii kaple a byl ulit v roce 1946 z hlavní německých děl.
Vrchol
kopce dosahuje 629 m n. m. a nebýt stromů, byl by na dohled. Kromě triangulační
tyče je na něm jakási mohyla, poskládaná snad ze všech kamenů, které byly široko
daleko k mání.
Využíváme
nabídky místních znalců a s radostí se jimi necháváme dovést ke dvěma
blízkým zajímavostem. Tou první jsou šance (z německého die Schanze) neboli
hradby, v tomto případě postavené z kamene a hlíny a zesílené
hradebními koši a rohožemi, které tady prý byly patrné ještě počátkem 20.
století. Aby byl útočníkům znesnadněn přístup na hradbu, byl kolem ní vyhlouben
příkop a před ním rozestavěna řada překážek, jako záseky, drátěné ploty a trnité
větve.
Zdejší šance byly vybudovány u již jednou zmíněné cesty z Jihlavy do
Pelhřimova vojáky 8. moravského pěšího pluku arcivévody Ludwiga Josepha
z Jihlavy v roce 1843, kdy kolem Vyskytné probíhaly velké manévry.
Připomíná to pamětní kámen umístěný v obranném valu.
Na
poli poblíž šancí byly v minulosti nalezeny šavle a škorně, my tu nalézáme
jen zbytky sněhu. V polovině února!
Pokračujeme
přes pole na okraj lesa zvaného Šulákovec, kde se nachází krásný smírčí
kámen – plochá kamenná deska s latinským křížem, pod jehož jedním ramenem
je vytesaný nůž a pod druhým ocílka. Připomíná zavraždění služky řezníkem,
podle pověsti proto, že mu nebyla po vůli. V poškozeném horním okraji
kamene je část letopočtu 1601, kdy k události došlo.
Tento
smírčí kámen je jedním z těch, které popsali a nakreslili vlastenec a historik
MUDr. Leopold Fritz (1813–1895) a Vilém Richlý (1837–1904), majitel velkostatku
v Mirošově (kde jsou mimochodem také dva smírčí kameny – podrobnosti
naleznete na tomto blogu zde).
Stejnou
cestou se vracíme ke kapličce a odtud pokračujeme nejprve po lesní cestě a pak
po silnici do Rantířova.
Žádné komentáře:
Okomentovat