Po dvou předchozích knihách Pavly Smetanové, které jsem s chutí přečetl (Příběhy z olivového ostrova, Korfu bez průvodce), přijímám tuto novou poněkud rozpačitě. Jednak proto, že je psaná hovorovou češtinou, což mě chvílemi dost dráždí, jednak pro její obsah. Autorka vypráví o svém životě v první osobě a pokud opravdu popisuje vlastní zážitky, nezbývá než lakonicky poznamenat: Stará není, ale hodně pamatuje!
Ostrov Korfu, na kterém se svým řeckým manželem a dvěma dětmi žije, tvoří v této knížce jen pár kapitol, z větší části jde o příběhy čerstvé
maturantky, která v různých koutech světa přežívá svoji
naivitu (možná by bylo výstižnější říct zastydlou pubertu) zřejmě jen
díky početné partě strážných andělů, která ji všude
provází.
Aby
se naučila jazyk a poznala svět, vypravila se postupně do Německa,
Švýcarska, Anglie a Skotska a později, už jako zaměstnankyně
cestovní kanceláře, do Tuniska, Egypta, na Kanárské ostrovy, na
Korfu a do Dominikánské republiky.
Státy, města i místa jsou důležitá, ale ještě důležitější jsou lidé, vzájemná setkání, poznávání se a porozumění i neporozumění mezi jedinci odlišných kultur a mentalit. Na svých cestách jich potkala celou řadu a čtenáře s nimi seznamuje s humorem, nadhledem a pochopením. Při svém dobrodružném a bezstarostném putování se občas dostala i do situací, kdy se její andělé strážní pořádně zapotili. Ale jak už to v životě bývá, nakonec se usadila...
Státy, města i místa jsou důležitá, ale ještě důležitější jsou lidé, vzájemná setkání, poznávání se a porozumění i neporozumění mezi jedinci odlišných kultur a mentalit. Na svých cestách jich potkala celou řadu a čtenáře s nimi seznamuje s humorem, nadhledem a pochopením. Při svém dobrodružném a bezstarostném putování se občas dostala i do situací, kdy se její andělé strážní pořádně zapotili. Ale jak už to v životě bývá, nakonec se usadila...
Žádné komentáře:
Okomentovat