Pláže i hory Elby (II)

Pokračování článku Pláže i krásy Elby (I)

Ani v úterý se nechystáme dobýt Monte Capanne, ale pěší turistiku nezavrhujeme a podnikáme túru po hřebenu Cima del Monte. Autobusem odjíždíme přes Porto Azzurro, odkud pokračujeme úzkou asfaltkou odbočující do kopců.

Zastavujeme až pod obrovskou pinií a od ní pokračujeme pěšky do prudkého kopce, na němž stojí kostelík Madonna del Monserrato. Svým názvem upomíná na španělskou minulost, byl totiž postaven v 17. století na žádost španělského guvernéra Pons y León a v interiéru skrývá věrnou kopii slavné madony ze španělského Monserratu, známého svatostánku poblíž Barcelony.

Od kostelíku se musíme vrátit kousek dolů a pak přichází prudký výstup „kozí stezkou“ mezi stromy a skalami do sedla. 

Někteří odpočívají, ale většina z nás vystupuje na Monte Castello (390 m), vrchol tyčící se vlevo od sedla. 
Je odtud vidět další vrch s ocelovým křížem na temeni a za ní Porto Azzurro, přístav, moře a také okolní kopce.

Petr nedá jinak, než že na vrcholu musíme udělat společnou fotku:

Vracíme se do sedla, pokračujeme nejprve poměrně dost dolů, potom traverzem ve svahu a nakonec po hřebenu Cima del Monte (516 m). 

Pohled zpátky, na druhém vrcholu zleva jsme byli

Krátce odpočíváme v malém piniovém hájku... 

... a pak stoupáme na kopec s několika vysílači. 

Stojíme na vrcholku holého kopce, nízká oblačnost se již před časem rozplynula.

Před sebou máme nádherný výhled na Portoferraio i celou zátoku a na zříceninu hradu Volterraio, který v 11. století nechal postavit Gherrardo Rau z Pisy na obranu proti saracénským nájezdům.

Čeká nás ještě jeden kopec...

... a z něho zase jiný pohled na Volterraio.

Sestupujeme dolů, přetínáme silnici a klesáme do městečka Rio nell´Elba. Nachází ve výšce 155 metrů nad mořem a je na seznamu UNESCO. Je jednou z nejstarších lokalit ostrova, původní osídlení tu bylo už v neolitu, o čemž svědčí stopy objevené v nedaleké jeskyni San Giuseppe. Archeologické vykopávky odhalily početné pece, ve kterých se železné rudy tavily již v předřímském období.

Jdeme se podívat do místního kostelíku a pak usedáme v kavárenské zahrádce situované kolem kašny na okraji malého náměstíčka. Před návratem k autobusu ještě absolvujeme krátkou společnou procházku městečkem, spojenou s prohlídkou staré veřejné prádelny.

Ve středu dopoledne se vydáváme na cestu po poloostrově Stella neboli Hvězda. Stejně se jmenuje nedaleký kemp i velký hotel ve svahu, kolem něhož stoupáme po široké a kupodivu dosud prašné cestě. Obcházíme závoru zabraňující motoristům ve vjezdu a pokračujeme traverzem s nádhernými výhledy do zátoky Margidore a později i na druhou stranu. 

Dostáváme se až na samou špici poloostrova, před (a pod) námi leží skalisko, o které se tříští vlny. 

Po druhé straně poloostrova se vracíme směrem k Lacone. Stráně jsou porostlé neprostupnou makchií, kolem cesty rostou všelijaké bylinky, mnohé kvetou a jejich lístečky po rozemnutí pronikavě voní. 

Dřevěné ukazatele s modrou šipkou nás odvádějí ze široké cesty na úzkou pěšinku, která kopíruje pobřeží. 

Až téměř na konci objevujeme krásnou menší pláž s černými a fialovými oblázky. Leží pod kempem Pineta a musíme zdolat množství schodů, než k ní sestoupíme. Je zde jen pár lidí a koupání je báječné.

Odpoledne trávíme na pláži Margidore, při procházce po pláži objevujeme ve skále za barem Sciabattica betonový bunkr.

V 19 hodin odjíždíme společně autobusem do Capoliveri, starobylého hornického a vinařského městečka. Leží na jihovýchodě ostrova na úbočí vrcholu Monte Calamita (413 m), který obsahuje tolik magnetitu, že lodím plujícím kolem pobřeží vychyluje ručičku buzoly. Jméno městečka pochází buď z latinského názvu Caput Liberum („svobodný vršek“), nebo Caput Liberi („vrchol zasvěcený Liberovi“, t. j. Bacchovi). Prý je to jediné místo, které neocenilo příchod Napoleona, a ten se je rozhodl bombardovat, aby jeho obyvatele probudil z netečnosti. Avšak jedna zdejší kráska intervenovala za město a její půvaby přiměly císaře, aby od svého záměru upustil.

Městečko leží na pahorku ve výšce 127 metrů nad mořem a bývá odtud krásný výhled na západ slunce. Dnes bohužel nezapadá teatrálně za Monte Capanne, ale jen chvilku nesměle prosvitne hradbou mraků.

Touláme se starými uličkami, Capoliveri je malé, ale večer značně živé, náměstí i úzké klikaté uličky mezi starými domy jsou plné lidí, stejně jako kavárničky, gelaterie, bary, pizzerie a restaurace lákající k ochutnávce místních specialit. Otevřeny jsou samozřejmě i desítky nejrůznějších obchůdků s oblečením, botami, kosmetikou, suvenýry, keramikou a dalšími tradičními řemeslnými výrobky.

Následující článek Pláže i hory Elby (III)