DP Za posledním puchýřem 2014 (2)

Po pátečním autobusovém zájezdu plném zážitků přichází na řadu vlastní „Puchejř“ – sobotní dálkový pochod Za posledním puchýřem.

Autobus kyvadlové dopravy zajištěné pořadateli nás odváží z Benešova do Týnce nad Sázavou. Start na trasy 50 a 30 km je v informačním centru, odkud vyrážíme na most přes Sázavu a kolem budovy Bisportu, známé organizace zabývající se nejen půjčováním lodí, vodáckého vybavení a kol, ale také pořádáním výletů a poskytováním ubytování a stravování, disponuje několika vodáckými základnami na Sázavě a také lanovým parkem.

Vtipnou fasádu mateřské školky nenechávám bez povšimnutí...

... a lesní cestou stoupám na rozcestí Holý vrch. Tam opouštím modrou značku, po červené přicházím pod zříceninu královského hradu Zbořený Kostelec, kde je kontrola. Setkávám se tam s Jirkou a Slávkou a společně jdeme proti toku Sázavy přes Ledce, Nespeky a Borovou Lhotu k železniční zastávce Pyšely. V restauraci Pyšelka je další kontrola, kde chvíli posedíme a setkáme se s několika známými.

U železničního mostu přes Sázavu přecházíme na zelenou značku a podél řeky jdeme přes Nové Městečko do Poříčí nad Sázavou. Obdivujeme románský kostel sv. Petra z přelomu 11. a 12. století, jednolodní stavbu s obdélnou lodí, polokruhovou apsidou a hranolovou věží vysokou 22 metrů.

Z Poříčí pokračujeme po červené značce proti proudu Konopišťského potoka do Měsíčního údolí. 

Už kolem roku 1920 se stalo pravidelným tábořištěm prvních trampů, kteří zde vytvořili svůj nový svět a dali mu jméno podle románu Jacka Londona. V roce 1924 zde vznikla trampská osada Měsíční údolí, která je jednou z nejstarších v České republice.

Do cíle už není daleko a času je spousta, a tak odbočuji do Vidlákovy Lhoty. Vzpomínám, že jsme ve zdejší hospůdce U Pášů byli kdysi při nějakém pochodu (doma jsem pak ve vandrbuchu dohledal, že to byla Čerčanská padesátka v roce 1987). Ani dnes nepohrdnu jedním točeným... Ves se poprvé připomíná v roce 1409. Roku 1654 ji získala Pražská kapitula, od které ji v roce 1718 koupil Ferdinand Schönpflug z Gamsenberku a v letech 1723–1729 si zde postavil malý barokní zámeček. V majetku jeho rodu zůstal do roku 1744, kdy byl připojen ke Konopišti a sdílel s ním jeho osudy. Zámeček je patrová budova obdélníkového půdorysu krytá mansardovou střechou s šestibokou vížkou, je v soukromém vlastnictví a slouží jako byty.

Stejnou cestou se vracím na červenou značku a přes osadu Racek přicházím pod zámek Konopiště. Poslední kontrola je u přírodního divadla, odkud parkem směřuji do Benešova.

Letos v červnu uplynulo sto let od sarajevského atentátu na Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofii. Vražda následníka habsburského trůnu znamenala nejen konec šťastného života rodiny se třemi dětmi, která si do té doby spokojeně žila na zámku v Konopišti, ale především odstartovala první světovou válku. Rakouský arcivévoda koupil zámek v roce 1887 od Lobkoviců a během následujících deseti let ho proměnil v reprezentativní a pohodlné sídlo hodné budoucího panovníka. Zámek je známý rozsáhlou sbírkou zbraní, která patří k nejhodnotnějším na světě, a loveckými trofejemi, jichž 860 zdobí chodbu při hlavních reprezentačních salonech. Lov byl totiž největší vášní Františka Ferdinanda d´Este, za svůj život skolil neuvěřitelných 274 889 zvířat, některá z nich na své cestě kolem světa, kterou podnikl v letech 1892–1893. 

Večer jdeme – namísto Puchýřovské zábavy – na pivo do restaurace s exotickým názvem U suché držky. Vtipné na tom je, že jejím majitelem je Jan Drška. Restaurace patří do komplexu hotelu Atlas na hlavní Tyršově ulici. Pijeme místní jedenáctku Ferdinand, která se honosí podnázvem Skutečné pivo a je třeba popravdě říct, že je to dobré pivo (26 Kč za půllitr). Je nepasterované a vyráběné z vlastního humnového sladu a žateckého chmele.

Následující článek DP Za posledním puchýřem 2014 (3)