Toulky po horách 2015 (II)

V neděli obdivujeme Krásnou Hôrku a pivo z rožňavského pivovaru Kaltenecker – pokračování článku Toulky po horách 2015 (II)

Na túru výjimečně neodjíždíme autobusem, ale odcházíme pěšky po žluté značce směrem na východ. Dlouho jdeme lesem, a když z něj vystoupíme, zůstáváme s údivem stát – v dálce se v mírném oparu tyčí hrad Krásná Hôrka.

Stoupáme až k jeho bráně, i když víme, že hrad se po zhoubném požáru rekonstruuje, a tudíž není přístupný. Byl postaven na ochranu středověké cesty, která vedla k hornickým městům. Andrássyové jej vlastnili od roku 1642 až do roku 1945, odkdy je majetkem státu. V březnu 2012 zachvátil hrad požár, který způsobila jiskra z hořící trávy na svazích hradního kopce. Jeho uhašení trvalo několik hodin a následky byly obrovské: šindelová střecha shořela včetně krovů. Na rekonstrukci se pracuje a snad už v příštím roce by hrad měl být znovu zpřístupněn.

Jak vypadala Krásná Hôrka před požárem, je vidět na snímku, který jsem pořídil v roce 2010:

Druhou stranou scházíme znovu do Krásnohôrského Podhradí a po krátkém občerstvení v zahrádce místního hostince pokračujeme po žluté značce, z níž odbočujeme k mauzoleu Andrássyů.

Jedná se o unikátní secesní památku postavenou v letech 1903–1904 Dinonýzem Andrássym pro svoji zesnulou manželku Františku. Plán mauzolea vypracoval tehdy osmadvacetiletý profesor umělecko-průmyslové školy v Mnichově Richard Berndl a na rozdíl od většiny slovenských secesních staveb je mauzoleum výsledkem práce představitelů mnichovského Jugendstillu a nikoli vídeňsko-budapešťského secesního proudu. Inspirací tvůrcům byla hrobka ostrogótského krále Theodoricha v italské Ravenně. U vstupu do mauzolea stojí dvě sochy andělů v nadživotní velikosti se složenými křídly a plamennými meči, symbolizující bdělost strážců. Půdorys mauzolea tvoří nepravidelný osmiúhelník, mezi jehož zadními pilíři je půlkruhová apsida s oltářem. V interiéru jsou dva sarkofágy z carrarského mramoru, v pravém jsou ostatky Františky, v levém Dionýza, uložené v roce 1913. Na oltáři je soška sv. Františky Serafínské, zdobená drobnou mramorovou mozaikou. Osm sloupů podpírajících kupoli je pokryto mramorem různých barev – tmavočerveným z Tuniska, růžovým z Maďarska, černým ze Švýcarska a světlezeleným onyxem z Mexika. Celá vnitřní plocha kupole je tvořená mozaikovými kostičkami, mozaiky jsou i mezi okny a vyplňují i nadokenní klenby.
Přísný zákaz fotografování interiéru příliš nechápeme, zvláště když není ke koupi příslušná pohlednice... Ale existuje, jak se později přesvědčuji v rožňavském „íčku“.
Jdeme se ještě podívat za mauzoleum k pomníku jezevčíka. Skulptura z červeného mramoru s nápisem Unser Tascherl (= Náš Tascherl) od maďarského sochaře Alajose Stróbla na kamenném podstavci s nápisem Treue um Treue 1890–1910 (= Věrnost za věrnost) představuje věrného psa manželů Andrássyových.

Vracíme se na žlutou značku a pokračujeme přes louky...

... do Krásnohôrské Dlhé Lúky, odkud stoupáme na Silickou planinu. Po překonání asi třísetmetrového převýšení přicházíme na zelenou značku, z níž vede odbočka na Dievčenskú skalu (660 m) s krásným výhledem do krajiny. Vracíme se na rozcestí a pokračujeme na Lukáčovu bučinu, odkud po modré značce prudce sestupujeme lesem a pak mírně po loukách do obce Jovice. 
Ve zchudlé šlechtické rodině se zde narodil Andrej Cházár (1745–1816), úspěšný advokát. Byl ještě dítětem, když jim vyhořel dům a musel se starat sám o sebe. Studoval v Brezně, Dobšiné, Kežmarku a v Bratislavě, studia si hradil z peněz, které získal vyučováním dětí. Od roku 1766 pracoval ve známých advokátních kancelářích jako praktikant, v roce 1773 si otevřel vlastní kancelář a stal se vyhledávaným advokátem. Na protest nařízení císaře Josefa II., který v roce 1784 vydal nařízení, že soudní jednání se musí vést v němčině, se vzdal advokátské praxe, přestože ovládal němčinu a latinu, a začal se věnovat hospodaření a regionální politice.

Jako  úspěšný  člověk měl řadu  nepřátel, z nichž největší byl Antal Andrássy, rožňavský biskup. Také v rodinném životě jej postihlo několik ran, a tak po smrti třetí manželky odcestoval do Vídně, kde jej známí vzali do ústavu pro hluchoněmé děti. Výsledky dosažené při jejich vyučování v něm zanechaly hluboký dojem a od té doby intenzivně pracoval na tom, aby podobný ústav vznikl i v Rožňavě. Když se mu podařilo shromáždit potřebné finanční prostředky, byl v roce 1802 zřízen Královský národní ústav pro hluchoněmé, nikoli však v Rožňavě, ale v biskupském paláci ve Vacově. Na jeho otevření Cházára nejen nepozvali, ale nezmínili se o něm ani v prvním písemném zápise o historii ústavu. Dnes už ústav nese jeho jméno...
Polní cestou přicházíme do Rožňavy. Na jejím jihovýchodním okraji byl v lednu 1997 v nově postavené budově otevřen restaurační pivovar Kaltenecker s kapacitou 1000 hl piva/rok. V současnosti se komplex pivovaru skládá ze dvou samostatných výrobních závodů, přičemž v původním z roku 1997 se vyrábějí menší limitované série pivních speciálů a realizuje se tu i výzkum a vývoj nových druhů piva. V novém výrobním závodě o výrobní kapacitě 15 000 hl/rok, který byl dokončen v roce 2012, se produkují piva celoročně dostupná s plněním do spotřebitelských obalů.

Pivovarnická tradice Rožňavy sahá stejně daleko do historie, jako její tradice hornická, tedy téměř tisíc let do minulosti. Výrobu piva přinesli do Rožňavy ze svých původních domovů hlavně němečtí horníci. V 18. století zde bylo třináct pivovarů.

Pivovar Kaltenecker dnes produkuje více než dvacet druhů piva za rok. Všechny se vyrábějí na základě vlastních originálních receptur s využitím standardních technologických postupů charakteristických pro konkrétní typ piva. Suroviny se používají výhradně od ověřených certifikovaných producentů a dodavatelů, ani v jednom z vyráběných produktů se nepoužívají žádné konzervanty, sladidla, či chemické stabilizátory piva.

Protože jsme pivovarskou restauraci navštívili několikrát, okusil jsem zdejších piv více druhů:

Tmavý ležák Brokát Dark Lager 13°, jehož chuť na rozdíl od většiny běžně dostupných tmavých piv není sladká, ale vyniká vyváženou hořkostí a zároveň jen velmi jemnou sladovou chutí po pěti druzích ječmenných a speciálních sladů. Pivo má výraznou, ale harmonickou chuť po kávě a hořké čokoládě a získalo množství významných ocenění na mezinárodních degustačních pivních soutěžích.

Polotmavý speciál Märzen 13° je pivo bavorského typu s charakteristickou jantarovou barvou a karamelovou chutí s náznakem uzeného sýru.

Polotmavý speciál Atlantis 14° je pivo z kategorie India Pale Ale amerického typu, které charakterizuje bronzová barva s typickým kvasinkovým zákalem a výraznou hořkou chutí po čtyřech speciálních amerických chmelových odrůdách. Kromě intenzívní hořkosti v něm dominují i příjemné citrusové a grapefruitové chutě.

Polotmavé pivo Chopper 14° je rovněž z kategorie IPA, má karamelovou barvu se zákalem způsobeným pivními kvasinkami. Je vysoce aromatické po amerických chmelech, které mu dodávají osobitý charakter a šmrnc. Reklamní slogan říká, že dokáže způsobit rozruch jako opravdový chopper.

Kromě toho jsem ochutnal dvanáctku Fiesta a domů jsem si koupil dárkové balení osmi druhů, v němž kromě některých výše jmenovaných byly desítka a jedenáctka Kras a speciál Blues IPA, unikátní, nikoli tmavé, ale vskutku černé pivo s kávově-karamelovou chutí a vůní grapefruitu a limetky. A protože zvědavost je nekonečná, tak jsem si ještě přikoupil speciál Ginger Symphony 12°, pivo světle žluté, až slámové barvy s příjemnou a intenzívní vůní díky čerstvě nastrouhanému zázvoru. Použité chmely Citra a Mandarina Bavaria dávají tomuto pivu svěží citrusový nádech, Amarillo naopak příjemnou hořkost.
A protože jsem si pro dárkové balení zajel autem, okusil jsem i nealkoholický Driver.

*  *  *

Abychom se dostali na „náš“ internát, musíme projít napříč celým městem. Během krátké nákupní zastávky v Bille se spouští docela prudký liják, a tak kdo nemá deštník nebo pláštěnku, svléká se do půl těla. 
Úzkou uličkou s rozpěrnými oblouky neboli prampouchy přicházíme na náměstí.

Na jeho severní straně stojí kostel sv. Anny a klášter františkánů, kteří v roce 1733 přišli do města s cílem zmírnit probíhající náboženské nepokoje. Během výstavby kostel čtyřikrát zachvátily ničivé plameny. Budova kláštera byla do roku 2009 využívaná jako okresní archiv, dnes je opuštěná.

Následuje článek Toulky po horách 2015 (III)