K Panuškovu dubu

Panuškův dub stojí u samoty vpravo od silnice ze Světlé nad Sázavou mezi Františkodolem a osadou Smrčensko.

Proslavil jej akademický malíř Jaroslav Panuška, který se do zdejší krajiny doslova zamiloval a aby zde mohl trvale tvořit, zakoupil si tu pozemek a nechal si postavit stavení srubového typu. Patřila k němu louka, kousek pole a lesa a také rybníček. Statný dub, jehož stáří se dohaduje na 350 až 400 let, se objevuje na mnoha Panuškových obrazech a traduje se, že když zemřel, vložila mu rodina do rakve zelenou větvičku z tohoto dubu, aby jej provázel na jeho poslední cestě. 

Jaroslav Panuška (1872–1958) je významný český malíř, který patří na Vysočinu, i když zdejším rodákem nebyl. Vysočina mu svou prostou krásou učarovala tak, že se mu stala domovem po celý podzim jeho života.

Narodil se v Hořovicích u Berouna, obecnou školu navštěvoval na Vysočině, v Proseči u Skutče, odkud se rodina v roce 1880 natrvalo přestěhovala do Prahy. Studia na Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera přerušil pobytem v Bosně s otcem, který tam byl služebně přeložen, a po návratu ve studiích pokračoval v krajinářské škole profesora Julia Mařáka.

Počátky jeho tvorby jsou spjaty se zobrazováním fantastických krajin a pohádkových bytostí, jako čarodějnic, strašidel, upírů, vodníků, čertů a skřítků. Nejde však o dobromyslný svět pohádek, ale o bytosti a děje bizarní až morbidní. Kolem roku 1900 tyto náměty opustil, putoval se štětcem a paletou po Čechách a na svých toulkách maloval tuláky, cikány, žebráky. Jeho celoživotní záliba v historii a archeologii vedla k romantickým rekonstrukcím pravěkých osad, slovanských hradišť, tvrzí a hradů, k výjevům ze slovanské mytologie a historie. Po roce 1906 se v jeho díle začal projevovat impresionismus, především v krajinářských námětech. Ostatně obrazy krajin tvoří vůbec největší část Panuškova díla.

Od roku 1915 zajížděl pravidelně v létě do okolí Lipnice nad Sázavou, neboť zdejší krajina se zříceninou hradu se mu stala trvalou inspirací. Na Lipnici také přivedl spisovatele Jaroslava Haška, jehož podobiznu pak několikrát kreslil. V roce 1923 si zakoupil v Kochánově nedaleko Světlé nad Sázavou pozemek, kde si nechal postavit obytný dřevěný srub, v jehož patře si zřídil malířský ateliér. 

V roce 1926 se sem s manželkou, dvěma syny a dcerou trvale přestěhoval a v Praze na Vinohradech si ponechal jen ateliér, do něhož občas jezdil malovat. Od čtyřicátých let maloval již méně a stále více se uzavíral před světem; v roce 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem. 

Svůj dlouhý plodný život skončil psychicky i fyzicky vyčerpán. Zemřel ve věku 86 let, pochován je na hřbitově ve Světlé nad Sázavou. 

Množství obrazů Jaroslava Panušky vlastní Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě.