(předchozí článek Řecký ostrov Kos V)
Výlet za poznáním hlavního města
Výlet za poznáním hlavního města
Hlavní město ostrova bylo několikrát postiženo těžkým zemětřesením i historickými událostmi, které ohrožovaly jeho existenci, ale vždy se vzpamatovalo. Jednou příčin jeho vzniku byla zemětřesení, které v roce 412 př. n. l. zničilo původní hlavní město Astypalaia, které se rozkládalo na místě dnešního města Kefalos. Ostrované následně vybudovali na území dnešního Kosu město nové, které začalo rychle vzkvétat. Podstatou jeho bohatství se stalo tkaní hedvábí a obchod se zemědělskými produkty. Během času se k tomu připojily ještě zástupy lázeňských hostů, o což se zasloužil Hippokrates, jehož žáci zde založili známé antické sanatorium Asklépion.
Po silném zemětřesení v roce 142 př. n. l. byl Kos znovu vystavěn, tentokrát podle vkusu tehdejších nových římských vládců. Blahobyt ostrova však lákal i nezvané hosty – piráty, Normany a Vandaly – ale město existovalo i nadále. Až do roku 554 n. l., kdy je zničilo nové, tentokrát osudné zemětřesení. Obyvatelé je opustili a šest set let vyčnívaly z trosek zlomené sloupy, mramorové zříceniny a sochy. V roce 1204 se tu objevili Benátčané a na místě dnešního kastelu postavili pevnost. Obec se ale k novému životu probudila až v roce 1314, když ostrov získali do svého vlastnictví johanité. přístav znovu získal původní význam jako opěrný bod řádové flotily a byl opevněn. Nový blahobyt trval až do roku 1532, kdy byla osada dobyta Turky a díky minaretům a tureckým domům získala novou, orientální tvář. Italové, kteří sem přišli v roce 1912, k tomu přidali guvernérský palác a další architektonické skvosty. Při zemětřesení v roce 1933 došlo ke ztrátám jak na lidských životech, tak i na budovách, ale zároveň byly odhaleny ruiny starého antického města. Archeologové je vykopali a restaurovali a dnes velkou měrou přispívají k přitažlivosti města.
Naše první kroky míří k restaurované vile z římských dob Casa Romana, postavené v pompejském stylu. Měla 26 místností a tři bazény obklopené stinnými peristyly, po jejichž obvodu se tyčily jónské a korintské sloupy.
Zaujmou mozaiky s delfíny, lovícími lvy a leopardy. Jídelna se pyšní zdobenými mramorovými stěnami a několik síní nepostrádá výmalbu.
Na pozemku se nacházejí thermy a část hlavní římské silnice pokrytá starověkými hlavicemi sloupů a helénistickými fragmenty.
Od vily Casa Romana směřujeme k nábřeží a cestou míjíme sousoší představující souboj Hérakla s Antagorasem,...
... a dva kostely:
Z mola vybíhajícího do moře je krásný výhled na budovu správního administrativního úřadu...
... a na pevnost Neratzia:
Pevnost johanitů upoutává pozornost dnes stejně jako v dřívějších dobách. Je postavena na úzkém poloostrově východně od přístavu a severně od palmové ulice Leoforos tun Finikon. Nazývá se Neratzia podle mnoha hořkých pomerančovníků, které rostly v jejím v okolí.
Jak známo, rytíři Řádu Svatého Jana byli vyhnáni ze Svaté země a uchýlili se na ostrov Rhodos. Tam poté vytvořili propracovaný obranný systém, jehož cílem bylo zabezpečit průchod pro poutníky a návštěvníky Svaté země. Nebezpečí útoků osmanských Turků a pirátů vytvořily z opevněné Neratzie jednu z hlavních obranných bašt západní civilizace.
Po převzetí ostrova Kos v roce 1315 řádem maltézských rytířů pod vedením velmistra Foulquese de Villaret, nechal pravděpodobně jeho nástupce Helion de Villeneuve provést první práce. Asi od roku 1377 se začalo pod vedením Jeana Fernandeze de Heredia s výstavbou. Přitom byly objeveny také antické ruiny města zničeného zemětřesením, a stejně jako v případě Asklepionu byly použity jako stavební materiál.
Neustále se opakující bitvy s Osmanskou říší a s egyptskými mamlúky v polovině 15. století přinutily johanity opevnění ještě vylepšit a rozšířit. V roce 1457 přistálo 156 osmanských lodí s přibližně 16 000 vojáky a našli pevnost i její okolí opuštěné. Obyvatelé ostrova (asi 12 000 osob) se totiž stáhli do pevností Paleo Pyli, Kefalos a Antimachia. Ačkoli Osmané měli pod kontrolou téměř polovinu ostrova, po 23denním obléhání a plenění odešli z nevysvětlitelných důvodů z ostrova.
Obléhání Rhodosu v roce 1522 skončilo porážkou johanitů a v lednu následujícího roku převzali pevnost v Kosu Osmané. Opevnění nebylo dobře udržováno, vodní příkop byl suchý a přístavní zátoka zanesená. Kromě toho zničil roku 1816 výbuch střelného prachu velkou část vnitřní pevnosti. Během rozsáhlých restaurátorských prací za italského období bylo z velké části zničeno několik osmanských pozůstatků, aby se zdůraznil charakter středověké tvrze. Za německé okupace tady byli v říjnu 1943 uvězněni řečtí vlastenci.
V současnosti je pevnost bohužel nepřístupná, přesto se jdeme po kamenném mostě postaveném přes bývalý vodní příkop podívat alespoň k jejímu vchodu:
Obcházíme celou pevnost kolem dokola...
... a podél přístavu s kotvícími jachtami...
... se dostáváme na náměstí Platanou s mešitou, do jejíž stěny byly zazděny kusy starověkých památek. Stavba má dvě podlaží s řadami oken a valbovou střechu s jasně červenými taškami. Její minaret, jehož špička je ze světlejších kamenů, je vidět již z dálky. Mešitu nechal v roce 1786 postavit paša Hadži-Hassan:
Naproti mešitě se nachází proslulý Hippokatův platan, nepochybně jeden z nejstarších stromů v Evropě, který podle místní tradice zasadil starověký lékař a v jeho stínu vyučoval mnoho žáků. Kmen má v základě průměr 4,7 metru, obvod je 10,5 m, průměr koruny je cca 18 m. Údajně měl pod ním měl také šířit křesťanství apoštol Pavel, který také zavítal na ostrov Kos. Skutečnost je ovšem taková, že podle expertů je strom starý maximálně dva tisíce let a tudíž nemohl spadat do Hippokratovy doby. Vzhledem k tomuto více než požehnanému věku není divu, že kmen je již vykotlaný a jeho vnitřek je dutý. Aby byl ještě nějakou dobu uchován při životě, bylo zapotřebí jej před několika lety vyztužit pomocí kovového rámu, který skýtá stromu jakousi podporu.
Nakonec vstupujeme na agoru, největší archeologické naleziště města. Na území jižně od pevnosti, které se dnes podobá nádherně divoce zarostlému parku s romantickými troskami a sloupy,...
... kdysi leželo antické tržiště a přístav, centrum veřejného a hospodářského života.
Jeho základy byly nalezeny téměř náhodou po zmíněném zemětřesení v roce 1933. Až do té doby se totiž skrývaly pod obytnou čtvrtí středověkého města založeného johanity a teprve odklízecí práce je odhalily.
Z agory pokračujeme na náměstí Eleftherias (Svobody),...
... kde se nachází několik obchodů, tržnice,...
... Archeologické muzeum...
... a mešita Defterdar.
Po silném zemětřesení v roce 142 př. n. l. byl Kos znovu vystavěn, tentokrát podle vkusu tehdejších nových římských vládců. Blahobyt ostrova však lákal i nezvané hosty – piráty, Normany a Vandaly – ale město existovalo i nadále. Až do roku 554 n. l., kdy je zničilo nové, tentokrát osudné zemětřesení. Obyvatelé je opustili a šest set let vyčnívaly z trosek zlomené sloupy, mramorové zříceniny a sochy. V roce 1204 se tu objevili Benátčané a na místě dnešního kastelu postavili pevnost. Obec se ale k novému životu probudila až v roce 1314, když ostrov získali do svého vlastnictví johanité. přístav znovu získal původní význam jako opěrný bod řádové flotily a byl opevněn. Nový blahobyt trval až do roku 1532, kdy byla osada dobyta Turky a díky minaretům a tureckým domům získala novou, orientální tvář. Italové, kteří sem přišli v roce 1912, k tomu přidali guvernérský palác a další architektonické skvosty. Při zemětřesení v roce 1933 došlo ke ztrátám jak na lidských životech, tak i na budovách, ale zároveň byly odhaleny ruiny starého antického města. Archeologové je vykopali a restaurovali a dnes velkou měrou přispívají k přitažlivosti města.
* * *
Po osmé hodině odjíždíme linkovým autobusem do Kosu, hlavního města Kosu a na mysl se chtě nechtě derou slova Egona Erwina Kische: „...hlavní město Solnohrad je Solnohrad“. Město má dnes kolem 15 000 obyvatel, ale historické jádro lze v pohodě poznat pěšky.
Zaujmou mozaiky s delfíny, lovícími lvy a leopardy. Jídelna se pyšní zdobenými mramorovými stěnami a několik síní nepostrádá výmalbu. |
| Mozaika zobrazující mořskou vílu na obludě s koňskou hlavou a rybím ocasem |
Od vily Casa Romana směřujeme k nábřeží a cestou míjíme sousoší představující souboj Hérakla s Antagorasem,...
Jak známo, rytíři Řádu Svatého Jana byli vyhnáni ze Svaté země a uchýlili se na ostrov Rhodos. Tam poté vytvořili propracovaný obranný systém, jehož cílem bylo zabezpečit průchod pro poutníky a návštěvníky Svaté země. Nebezpečí útoků osmanských Turků a pirátů vytvořily z opevněné Neratzie jednu z hlavních obranných bašt západní civilizace.
Po převzetí ostrova Kos v roce 1315 řádem maltézských rytířů pod vedením velmistra Foulquese de Villaret, nechal pravděpodobně jeho nástupce Helion de Villeneuve provést první práce. Asi od roku 1377 se začalo pod vedením Jeana Fernandeze de Heredia s výstavbou. Přitom byly objeveny také antické ruiny města zničeného zemětřesením, a stejně jako v případě Asklepionu byly použity jako stavební materiál.
Neustále se opakující bitvy s Osmanskou říší a s egyptskými mamlúky v polovině 15. století přinutily johanity opevnění ještě vylepšit a rozšířit. V roce 1457 přistálo 156 osmanských lodí s přibližně 16 000 vojáky a našli pevnost i její okolí opuštěné. Obyvatelé ostrova (asi 12 000 osob) se totiž stáhli do pevností Paleo Pyli, Kefalos a Antimachia. Ačkoli Osmané měli pod kontrolou téměř polovinu ostrova, po 23denním obléhání a plenění odešli z nevysvětlitelných důvodů z ostrova.
Obléhání Rhodosu v roce 1522 skončilo porážkou johanitů a v lednu následujícího roku převzali pevnost v Kosu Osmané. Opevnění nebylo dobře udržováno, vodní příkop byl suchý a přístavní zátoka zanesená. Kromě toho zničil roku 1816 výbuch střelného prachu velkou část vnitřní pevnosti. Během rozsáhlých restaurátorských prací za italského období bylo z velké části zničeno několik osmanských pozůstatků, aby se zdůraznil charakter středověké tvrze. Za německé okupace tady byli v říjnu 1943 uvězněni řečtí vlastenci.
V současnosti je pevnost bohužel nepřístupná, přesto se jdeme po kamenném mostě postaveném přes bývalý vodní příkop podívat alespoň k jejímu vchodu:
... Archeologické muzeum...
... a mešita Defterdar.
Tuto dvoupatrovou svatyni nechal postavit důstojník Ibrahim Efendi. Skládá se z předsíně, arkády s obchůdky, hlavní místnosti a z minaretu s červenou špičkou. Kopulovitá mešita postavená v 18. století za nadvlády Turků byla přeměněna na malé nákupní centrum s obchody a kavárnou. Je nadále ve vlastnictví tureckého společenství, které stále ve městě Kos funguje.
Kolem kostela Ag. Paraskevy se vracíme na zastávku autobusu a odjíždíme do Tigaki.
Kolem kostela Ag. Paraskevy se vracíme na zastávku autobusu a odjíždíme do Tigaki.
Žádné komentáře:
Okomentovat