Řecký ostrov Kos (V)

(předchozí článek Řecký ostrov Kos IV)
Výlet lodí na sopečný ostrov Níssyros

V osm hodin odjíždíme autobusem z Tigaki do Kardameny, přičemž stejně jako při ubytování objíždíme čtyři další hotely se zájemci o výlet, a 9.15 hod. odplouváme. Míjíme ostrůvek Gyali, na kterém se těží pemza a obsidián (neboli přírodní sklo). Ostrůvek není obydlen, ale dojíždí tam každodenně zaměstnanci z Níssyrosu právě kvůli těžbě. Říká se, že zdejší pemza je tak vysoce kvalitní, že se odváží do Spojených arabských emirátů a tam z ní staví domy, neboť má velmi dobré izolační vlastnosti. Obsidián se dříve používal k výrobě zbraní a nožů, dnes je využíván spíše v bižuterii a k výrobě šperků.
O půl jedenácté přistáváme v Mandraki, hlavním městě ostrova Nysíros. Takřka kruhový ostrov o rozloze 41 km² leží na téže vulkanické linii jako Santorini, kde jsme strávili x dní v roce 2017 (podrobnosti naleznete na tomto blogu zde). V roce 1422 došlo k prudkému výbuchu, po němž na místě 1400 metrů vysokého vrcholu zůstala obří kaldera.

Podle legendy v podání Strabona, řeckého geografa a dějepisce z 1. století př. n. l., je Nysíros plodem násilí. Rozezlený bůh Poseidon totiž v boji s giganty odlomil svým trojzubcem část ostrova Kosu a mrštil jím na giganta Polybóta, jenž se pod ním potopil a skála v těch místech vytvořila ostrůvek.
V přístavu Mandraki přestupujeme z lodě do autobusu, který nás odváží do kaldery. Nysíros pokrývá bujná vegetace s terasami olivovníků, fíkovníků a mandloní. Svahy, vypínající se mnohde až do výšky 700 metrů nad moře, jsou pouhou kulisou.

Za nimi se skrývá mocný 3500 metrů dlouhý a 1500 metrů široký kráter, jehož dno leží jen necelých 100 metrů nad hladinou moře. V kaldeře platíme vstupné tři eura a pomalu sestupujeme do největšího kráteru jménem Stefanos.

Je 300 metrů široký a 25 metrů hluboký, vznikl explozí, kterou způsobila láva s velmi vysokým obsahem vody. Na samém dně to leckde bublá a syčí, máte pocit že chodíte po něčem měkkém, dutém, že se každou chvilku propadnete, ale rozhodně to musíte prozkoumat. Zápach síry vás nenechá na pochybách, že je sopka stále činná.

Různě barevné horniny vykreslují stěny kráteru a vítr, který se tam prohání, nás alespoň trošku zbavuje potu.

Stejnou cestou nás autobus odváží zpátky do Mandraki, kde máme do 15.30 hod. volno. 

Ještě předtím ale stoupáme společně s průvodkyní úzkými křivolakými uličkami ke klášteru Panagia Spiliani, jehož uctívaná ikona Panny Marie ho činí dodnes často navštěvovaným poutním místem v Egejském moři.

Po návratu dolů se pak sami vydáváme k pevnosti. Cesta, dlážděná nepravidelnými kameny, je chvílemi z jedné a chvílemi z obou stran lemována zdmi z tmavých kamenů, které jsou tak rozpálené sluncem, že si připadáme jako na grilu.

Pevnost je dál, než jsme předpokládali, naštěstí poslední úsek je hlinitý a vede téměř po rovině:

Mezi troskami dominují kyklopské hradby z masivních bloků sopečné horniny 80 cm vysokých a dva metry dlouhých. Hradby jsou sto metrů dlouhé, někde dosahují až šestimetrové výšky a čtyřmetrové šířky.

Vracíme se stejnou cestou, neboť jinudy to ani nejde, do centra. Ochutnávám zdejší vyhlášenou zmrzlinu Vulcano a čas zbývající do odplutí trávíme v taverně na nábřeží.

Jedna z lodí v přístavu Mandraki

Odplouváme zpět do Kardameny. To, že se zdejší obyvatelé živili rybolovem, připomíná už jen několik člunů v přístavu. Městečko, jehož hlavní atrakcí je rozlehlá písečná pláž svažující se mírně do moře, žije dnes turistickým ruchem. 
Přesedáme do autobusu a opět jako poslední vystupujeme v 17.45 hod. v Tigaki.

Následuje článek Řecký ostrov Kos (VI)