středa 19. června 2019

Řecký ostrov Kos (III)

(předchozí článek Řecký ostrov Kos II)
Výstup na Dikeos, nejvyšší horu ostrova

V městečku Zipari odbočujeme z hlavní silnice doprava na Asfendiou. Na okraji vesničky je křižovatka s kostelem, kde zastavujeme jenom proto, abychom si jej vyfotili (i s naším autíčkem)...
... a pokračujeme v cestě do vesničky Zia, oblíbené místě na romantické večeře při výhledu na západ slunce.
Pohoří Dikeos se táhne podél jihovýchodní strany ostrova. Jeho největší hora se jmenuje Mt. Dikeos a její vrchol je ve výšce 846 m nad mořem. Výstup začínáme z vesničky Zia, což je nejvýše položená vesnice na ostrově. Túra běžnou volnější chůzí trvá necelé dvě hodiny po červené značce.
No, s naším turistickým značením to srovnávat nelze, ale šipky namalované červenou barvou na kamenech jsou poměrně nahusto. takže žádný problém.
Z počátku stoupáme po kamenných schodech ve stínu olivovníků a smokvoní neboli fíkovníků, potom pokračuje široká prašná cesta. Všude je úžasné ticho jen občas rušené zbloudilou cikádou či cinknutím zvonečku na krku kozy či ovečky.
Za každou zatáčkou cesty se nám, jako odměna za nastoupané metry, naskýtají nové a stále úžasnější výhledy.
Široká prašná cesta se mění v úzkou kamenitou pěšinu a spolu s tím se mění i vegetace – kolem nás jsou převážně cypřiše, ale i ty po čase ustupují drobným keříkům všech možných druhů.
Stojíme na samé střeše ostrova. Odměnou je nám neopakovatelně nádherný výhled, nejen na celý Kos, který máme jako na dlani, ale i na protější ostrovy Kalymnos, Plati, Pserimos, Nysíros a turecké pobřeží. 
Na vrcholu je postavený malý kostelík Agios Christos a opodál velký kříž. Kostelíček slaví svůj svátek 5. srpna a je to také jediný den, kdy sem na jeho počest chodí velké průvody místních obyvatel. 
Když se dostatečně pokocháme, stejnou cestou se vracíme do vesničky Zia. Procházíme se jejími úzkými uličkami, navštívíme samozřejmě kostel a na kafíčko zajdeme do restaurace Water Mill, neboli Vodní mlýn.
Sjíždíme do Asfendiou a ještě než se vydáme na Lagoudi a do Paleo Pyli, děláme zajížďku opačným směrem, kde asi po třech a půl kilometru mají podle mapy být Ruinen Geisterstadt neboli ruiny Města duchů. Říká se mu také Haihoutes, což je pojmenování, které může pocházet ze slova „haihout“ neboli „arménské“. Arméni se tu usadili během turecké okupace, kolem horského pramene bylo 35 domů, okolí bylo bohaté na vinice a olivové háje. Za druhé světové války mnoho obyvatel města Kos uprchlo do Haihoutes kvůli bezpečnosti. Během 50. let se však obyvatelé začali stěhovat do pohodlnějších plání níže nebo do města Kos. Od roku 1980 bylo sídlo téměř zcela opuštěno, poslední rezident odešel v roce 2007.
Litujeme ztráty času, který jsme mohli využít lépe na dalších zastávkách. Shledáváme zde jen několik rozpadlých vesnických stavení,...
... v podstatě nic zajímavého s výjimkou kostela Agios Dimitrios. V něm byla zorganizována první škola na ostrově a do roku 1959 v ní bylo 40 studentů. 
Vracíme se do Asfendiou a odbočujeme na LagoudiTaké tato vesnice se chlubí modrou kupolí kostela Panny Marie,...
... který byl v 80. letech minulého století vyzdoben tradičními nástěnnými malbami.
Z Lagoudi pokračujeme do Paleo Pyli neboli Starého Pyli. Tato vesnice, ukrytá kdysi před očima pirátů, leží ve stínu hory, na jejímž vrcholu jsou trosky byzantského hradu. V roce 1080 přišel na Kos z Malé Asie sv. Christodoulos Latrinos a v Paleo Pyli založil klášter Panagia Kastrianon. Dodnes zůstal nedotčen pouze jeho hlavní kostel Představení Ježíše s cihlovými zdmi a klenutou střechou, dříve zasvěcený Panně Marii.
Domky vesnice, která bylo roku 1830 opuštěna poté, co mezi obyvateli začala řádit cholera, jsou již téměř úplně rozpadlé.
Strmou pěšinou stoupáme na hrad, který byl zřejmě postaven v několika fázích. První kroky stavby začaly na konci 11. století a měly za cíl ochranu ostrova před tureckými nájezdníky a před piráty. Také se odtud dalo kontrolovat pobřeží Malé Asie.

Hlavní brána hradu byla pravděpodobně dílem nějakého úředníka byzantského státu z pozdního 11. století nebo začátku 12. století.
Stavba zřetelně odráží vliv johanitských rytířů, hrad má tři obranné zdi. Přední má obdélníkový tvar a navazuje na tvar hory, má sedm věží pro obranu hradu. Uvnitř jsou dvě vodní nádrže, kam se sbírala dešťová voda.
Sestupujeme z hradu k zaparkovanému autu a popojíždíme do Pyli. V části Peripatou se nachází pravoúhlá stavba z roku 1592 s ​​plochou střechou a šesti lvími hlavami, které chrlí průzračnou pramenitou vodu: 
Také v Pyli se jdeme podívat ke kostelu...
... a pak se vracíme do Tigaki, abychom se hned po večeři znovu vydali do městečka Zia pozorovat – jako desítky dalších návštěvníků – západ slunce.

Následuje článek Řecký ostrov Kos (IV)

Žádné komentáře:

Okomentovat