Sraz spolužáků z průmyslovky 2019

Po roce opět v Hruškovně

Zase odjíždím z domova dříve, abych se mohl toulat městem, oddávat se vzpomínkám na studentská léta a také odlovit nějakou kešku. Z nádraží Kutná Hora-město...

... mířím do Lorce, přičemž míjím hotel Kréta, v němž jsme uspořádali meziraz spolužáků 2016 a pak sraz v roce 2017 (naleznete je na tomto blogu zde a tady).

K pivovaru Lorec je to co by kamenem dohodil (a zbytek doběhl). O stejnojmenné tvrzi existuje první písemná zmínka z roku 1418 a už roku 1544 je zde zmiňován pivovar, sladovna a chmelnice. Historie dnešního pivovaru ale začíná v roce 1559, kdy tvrz koupil Ondřej Dačický. Ondřejův syn Václav Dačický z Heslova zde roku 1573 nechal postavit nový pivovar. V roce 1589 koupilo tvrz s pivovarem město Kutná Hora za 600 kop grošů. Objekt postupně ztratil funkci tvrze a byl stále více přestavován na pivovar. V roce 1593 vařil sládek Václav Zeman pivo Kumperské, v roce 1680 se vařilo pivo Konvent. Roku 1899 vařil pivovar světlý 12° ležák Dačický a 14° černé zdravotní pivo Mincmistr. Na mezinárodní výstavě v Bruselu roku 1906 získal kutnohorský pivovar medaili a diplom. V roce 1941 byla zrušena sladovna, v roce 1949 přešel pivovar do majetku Sdruženého komunálního podniku a roku 1953 byl znárodněn. Majetkem města se stal opět v roce 1992. Společnost Pivovar Kutná Hora, spol. s r. o., která měla pivovar v nájmu, vyráběla piva pod značkami Dačický a Lorec. 

V roce 2001 pivovar koupila společnost Drinks Union, která jej v roce 2008 prodala společnost Heineken. A ta svoji činnost v Pivovaru Kutná Hora k 31. prosinci 2010 ukončila. Objekt pivovaru byl v roce 2016 odkoupen od města Kutná Hora do soukromého vlastnictví a po téměř roční rekonstrukci se na začátku roku 2017 výroba piva do Kutné Hory vrátila.
Jdu se také podívat ke kulturnímu domu Lorec, kde jsme měli maturitní ples a po dvanácti letech od maturity první sraz. Tehdy se nás číšník ptal, zda jsme si přišli jenom povídat, nebo jestli budeme taky pít...

Z Lorce směřuji do centra, míjím kino Modrý kříž, které jsme dost často v neděli navštěvovali, neboť bylo při cestě od vlaku na internát. Tehdy frčely takové filmy jako Dynamit v zeleném a Smrt v červeném jaguáru, v nichž byl hlavní postavou Jerry Cotton, označovaný za lacinější verzi James Bonda, Muž z Honkongu a Muž z Ria s Jean-Paulem Belmondem, americké westerny Hombre a Grošák s Paulem Newmanem, Profesionálové s Burtem Lancasterem a Cladudií Cardinale, Nevada Smith ze Steve McQueenem a tak dále. 
Projekt kina vypracovali architekti Tomáš Pražák a Pavel Moravec v roce 1919, v roce 1921 bylo kino zcela dokončeno. Objekt byl během 20. století dále několikrát upravován, v roce 2010 bylo prý vybaveno špičkovým zvukovým zařízením a technologií 3D.

V toulce městem pokračuji přes Palackého náměstí, kolem sv. Jakuba k Vrchlici, podél Vlašského dvora a nakonec samozřejmě končím v Hruškovně, kde máme ve 14 hodin sraz spolužáků. Schází se nás sedmnáct, což je o čtyři víc než loni. Průběh je standardní: řeči se vedou, pivo se pije...

Pavel jako obvykle rozdával DVD z minulého srazu, což každý přijal s povděkem, ale opravdové pozdvižení způsobil, když se prezentoval zdigitalizovaným filmem, natáčeným Jardou Žď. v letech 1968 až 1972 na osmimilimetrový film. A takhle jsme na něj čučeli: