Sraz spolužáků z průmyslovky 2016

Kulaté výročí maturity budeme mít až v příštím roce, ale spolužáci rozhodli, že bychom se mohli nanečisto sejít už letos.

Takže po čtyřiačtyřiceti letech byl svolán sraz v restauraci hotelu Kréta. Za našich mladých let to byl hostinec Na Krétě, kde to vypadalo jak v krčmě Santa Puelo, jak se zpívá v jedné staré trampské písničce. Chodili jsme sem na pivo a tlačenku s cibulí...

Hostinec Na Krétě

Hotel Kréta

Srazu jsme se zúčastnili v počtu 19 kusů, jak je ostatně vidět z hromadné fotografie v parčíku za křižovatkou.

Společný snímek se servírkou (Foto: neznámý kolemjdoucí)

Kromě Jitky, která jako jediná z našich spolužaček odmaturovala, přijela Jana a poprvé v historii také Máňa, dívčím jménem Škarvadová.

Máňa, Pepík a Jirka zamlada

Průběh byl klasický, pilo se pivo, snědli jsme obědovečeři a v debatách  „semleli živé i mrtvé“. Samozřejmě, že se především vzpomínalo, nejen na bejkárny, které jsme ve škole vyváděli, ale i na zdánlivě obyčejné zážitky. Například o polední přestávce jsme občas zašli na pivo do bufíku naproti vyhlášenému papírnictví U Podlipných, který se sice jmenoval Na Křižovatce, ale obecně se mu říkalo U Fašisty. Dnes je tady květinářství.

Nebo jsme si zašli do Nákupního střediska Jednoty, které bylo ještě blíže ke škole. Dnes je to sídlo České spořitelny.

Budova Nákupního střediska Jednoty v roce 1972...

... a dnes

Náznaky řečí o neduzích a nemocech byly v zárodku zapovězeny, o ženských bohužel už také moc nemluvíme... Oblíbeným tématem ovšem byly, jako vždy, nezapomenutelné výroky našich vyučujících (zdráhám se říct profesorů, protože mnozí si to nezaslouží). Michlovo typické „Ty kluku!“, Bandochovo nesmrtelné „Ty slone, tys mě chtěl zabít!“ nebo Kutovo „Ty seš slaboučkej jak sedmkrát vyvařenej čaj!“, případně „Ty máš postřeh jako tři dni chcíplej vostríž!“ 
Ale to už se trapně opakuji, jak se můžete na tomto blogu přesvědčit v článku Mezisraz spolužáků ze SPŠE. Snad zbývá dodat, že Kut, Maceška, Bandoch, Stoupa nejsou přezdívky, jak by se mohlo zdát, ale jejich příjmení, exotická jak oni sami – na rozdíl od Placáka, Pšíčníka či Fausta, což přezdívky jsou. A taky exotické jak oni sami...