Řecký ostrov Kos (I)

Po roce opět odlétáme na jeden z řeckých ostrovů, tentokrát je to Kos. Rozhodla o tom nabídka last minute od CK Fischer

S rozlohou 290 km² je Kos druhým největším ostrovem v souostroví Dodekanésy, roztroušeném podél tureckého pobřeží. Ostrovy se několikrát staly cílem útočníků a stopy po porobení jsou na nich dodnes patrné. Nejslavnějšími nájezdníky byly johanité, kteří sem přišli v roce 1309 a setrvali zde až do roku 1522, kdy je porazil Sulejman I. Nádherný. Až v roce 1912 vystřídali Turky Italové, kteří zde nastolili perzekuční režim. V roce 1948 byly Dodekanésy jako poslední území připojeny k řeckému státu.

Ostrov Kos má protáhlý tvar, od místa Agios Theologos na jihozápadě až k mysu Psalidi na severovýchodě měří kolem 40 km na délku a až 10 km na šířku, v nejužším místě je však široký jen 1,5 km.

Kos je ostrov spíše plochý, pouze na jihu vede horský hřeben pohoří Dikeos (Dikaios), spadající na jižním pobřeží ostrova přímo do moře. Nejvyšší vrchol měří 846 m a máme samozřejmě v úmyslu na něj vystoupit...
První stopy osídlení ostrova sahají až do doby kamenné. Město Kos patřilo spolu s městy Lindos, Kameiros a Ialyssos na ostrově Rhodos, Knidos na Kypru a Halikarnassos v Turecku do svazu dórských měst Hexapolis ("šestiměstí"). Proslavil jej zejména ve 4. století př. n. l. Asklepion, který byl po celá staletí považován za jakési léčebné centrum starověké antiky. Po příchodu Římanů v roce 130 př. n. l. začal Kos upadat.

*  *  *

Přilétáme těsně před půlnocí. Před letištní halou stojí delegáti několika cestovních kanceláří a směrují pasažéry k autobusům, které je rozvážejí do jednotlivých destinací. My máme to „štěstí“, že jich objedeme pět, než spolu s tříčlennou rodinou z Chocně vystupujeme jako poslední. Je jedna hodina ráno, když vstupujeme do Villy Andrews na okraji letoviska Tigaki. Jeden ze zaměstnanců se ptá, jestli chceme jíst a když po mírném zaváhání přitakáme, přináší nám po chvíli malý předkrm, salát, jídlo a podle přání pivo nebo červené víno.
Další překvapení – i když po loňských zkušenostech z Rhodosu nikoli zcela nečekané – nás čeká na pokoji. Jedenatřicet stupňů a vyvětrat se nedaří, neboť venku je jen o pár stupňů méně a navíc se stáváme vítanou pochoutkou pro zdejší kolonii komárů. Ráno jsme poštípaní, přestože jsme se je pokoušeli vybít srolovanými novinami, které jsme dostali v letadle. Se zaplacením příplatku 5 eur/den za klimatizaci jsme dlouho neváhali...

Letovisko Tigaki se nachází u severního pobřeží ostrova asi deset kilometrů od města Kos. V posledních desetiletích se značně rozvíjelo a chlubí se deset kilometrů dlouhou bílou pláží a křišťálově modrou vodou, která získala již mnoho modrých vlajek.

*  *  *

Hned po snídani se vydáváme na průzkumnou vycházku k nedalekému solnému jezeru Alykés, které je ideálním místem ke sledování ptáků. Daří se tu mimo jiné menším brodivým ptákům, například tenkozobci opačnému a pisile čáponohé s dlouhýma růžovýma nohama.

Do poloviny 20. století se zde těžila sůl (až 20 000 tun ročně). Voda, která z moře vtékala do jezera, se vlivem tepla ze slunce vypařovala, čímž vznikala solanka, výchozí bod pro výrobu mořské soli. Dnes jsou zde jen zbytky provozních budov, most a tři vodní překážky, které sloužily ke kontrole množství přitékající mořské vody.

Vycházku končíme na pláži s jemným pískem a „palmovými slunečníky“.

Při podvečerním setkání s delegátkou si na úterý, středu a čtvrtek objednáváme pronájem auta a na pátek výlet lodí na ostrov Nysíros. Z toho vyplývá, že v pondělí se věnujeme sluníčku a slané vodě.

Následuje článek Řecký ostrov Kos (II)