O půl desáté přebíráme před hotelem malé Suzuki Celerio a hned vyrážíme na cestu. Autíčko je živé a má samozřejmě klimatizaci, takže cestování bude v pohodě. Naším cílem je Asklépion, archeologické naleziště rozprostírající se v háji plném obřích cypřišů a pinií asi čtyři kilometry severozápadně od hlavního města Kos. Je to nejdůležitější archeologický komplex na ostrově a také nejznámější ze všech asklépií (léčebných chrámů) antického Řecka.
Komplex chrámů Asklépion byl postaven na místě, kde předtím stával chrám zasvěcený bohu Apollónovi. Při vykopávkách zde byl nalezen i důkaz o zdejším osídlení v průběhu mykénského a geometrického období. Asi ve 3. století př. n. l. tu vznikla svatyně věnovaná Apollónovu synovi Asklépiovi, bohu lékařského umění, a počali sem proudit poutníci hledající uzdravení. Díky škole medicíny, kterou tu založil Hippokratés, se poté sláva chrámu šířila doslova po celém východním Středomoří. Kvůli neustále rostoucím požadavkům se toto terapeutické středisko rozrůstalo o nové a nové lázeňské prostory, odpočívárny a ubytovny pro hosty. Působili zde kněží, kteří kromě svých kněžských povinností praktikovali i lékařskou činnost. Pacienti se samozřejmě modlili k bohu Asklépiovi, přičemž drželi dietu, vykonávali určitá cvičení a brali různé medikamenty.
Hippokratés, první léčitel a „otec moderní medicíny“ se narodil na Kosu v roce 460 př. n. l. a zemřel v Thesálii někdy v roce 375 př. n. l. Pocházel z lékařské rodiny a uzdravovat se naučil od otce a děda. Stal se prvním lékařem, jenž diagnostikoval choroby a zavedl nové diagnostické a léčebné metody. Je autorem tzv. Hippokratovy přísahy (souboru etických pravidel pro jednání lékařů), kterou skládají budoucí lékaři po celém světě.
Římané udělali z Asklépionu lázeňské středisko, které se stalo Mekkou nemocných i lékařů, zároveň bylo postaráno i o zábavu lázeňských hostů. Tento recept se ukázal tak úspěšným, že sanatorium prospívalo i v době raného křesťanství. Náhlý konec způsobilo zemětřesení v roce 554, kdy bylo celé léčebné zařízení zničeno. Až v roce 1902 Asklépion objevil německý archeolog Rudolf Herzogem spolu s historikem Iacovem Zarraftissem z Kosu. Italští archeologové v této práci pokračovali a restaurovali schody, sloupy a nosné zdi.
Vzhledem k tomu, že je celý komplex na svahu, je rozmístěn do několika úrovní, spojených třemi patry opravdu impozantního mramorového schodiště. Na nejnižší úrovni se podle devíti mramorových pahýlů dají rozeznat zbytky trojkřídlého peristylu (sloupové hale) v dórském stylu. Místnosti ležící za ním sloužily zjevně jako pokoje pacientů. V opěrné zdi nalevo od schodiště se nacházejí výklenky pro sochy, fontány a bazény.
Po pravé (západní) straně schodiště do druhé úrovně je svatyně, kde původně stávaly sochy lékaře jménem Gaiou Stertiniou Xenofontos, který léčil slavné římské dobyvatele Tiberia, Claudia anebo Nerona. Tyto sochy se ale bohužel ztratily.
Na druhé terase, která je značně užší, spočívá Apollónův chrám v korintském stylu ze 2. až 3. století př. n. l., později částečně opět vystavěn Italy.
Po impozantním schodišti stoupáme na třetí, nejvyšší úroveň, kde se tyčil velký dórský chrám boha Asklépia, který byl postaven ve 2. století n. l. Také tady jsou sloupové síně, v nichž pravděpodobně uléhali nemocní doufající v uzdravení.
Zejména z této třetí terasy je úchvatný pohled do dáli, na město Kos, moře a hory na tureckém pobřeží:
Vracíme se do Tigaki a musím na tomto místě opakovat, že díky geocachingu poznáváme mnohdy zajímavá místa, na která bychom se jinak nedostali. Tentokrát po úzké písečné cestě podél moře přijíždíme ke starému bunkru:
Po obědě ve Ville Andrews vyrážíme na druhou dnešní cestu. Cílem je Emprós Thermi, termální pramen vytékající do moře. Předtím ale musíme projet městem Kos, a tak se v něm na chvíli zastavujeme, i když máme v úmyslu věnovat hlavnímu městu samostatný výlet. Auto necháváme na velkém parkovišti v blízkosti hřbitova...
... a s překvapením zíráme na tuto stavbu z druhé strany:
Jen o pár desítek metrů dál se nachází odeion, malé hudební divadlo. Řady jeho sedadel – devět mramorových pro patricije a pět z granitových bloků pro plebeje – jsou tak dobře zachovány, respektive restaurovány, že se jich ještě dnes využívá pro různá představení:
Nedaleko se nacházejí další antické ruiny, jsou nepřístupné, a tak si je prohlížíme pouze shora z ulice:
Stoupáme po schodech vedoucích na náměstí Diagora, kde stojí minaret Eski Tzamiou s kónickým zakončením. Původní mešita z roku 1596 byla zničena zemětřesením v roce 1933, takže minaret je nejstarší dochovanou muslimskou památkou na ostrově Kos.
Vracíme se k autu a krátce se zastavujeme u jezdecké sochy řeckého vojevůdce Theodorose Kolokotronise (1770–1843), klíčové postavy řecké osvobozenecké války v 19. století, jejímž cílem byl boj proti turecké nadvládě.
V roce 1821 velel řeckým povstaleckým silám v první větší vítězné bitvě u Valtetsi a v následujícím roce u Dervenakia, kde porazil vojska Mahmuda Dramali Paši. Toto vítězství pak spustilo všeobecné lidové povstání Řeků, které skončilo vítězstvím. V letech 1823–1825 se zapojil do občanské války, ve které stál na prorusky orientované straně proti nominovanému králi Otovi I. Řeckému a v tomto politickém boji prohrál. V roce 1834 byl se svými spolubojovníky uvězněn na ostrově Hydra a odsouzen k smrti, nakonec však byl králem v roce 1835 omilostněn.
Cestu k termálnímu pramenu ještě krátce přerušujeme zastávkami u kešek na nehostinném mysu Louros...
a v městečku Psalidi v taverně Romeo, kde si navíc s chutí objednáváme kávu. Bohužel nikoliv u Julie...
Silnice kopíruje pobřeží, u mysu Fokas se prudce stáčí k jihozápadu a po pár kilometrech končí na parkovišti.
Auta s pohonem na všechny čtyři kola mohou sjet až dolů mezi skály, většina zájemců o termální koupel však pokračuje pěšky.
Proud vody horké 80 °C vytéká do nádrže...
... ohraničené skalními bloky,...
... mísí se s mořskou vodou a z mořského dna vystupují bubliny sirnatého plynu.
Podle výsledků analýzy mnichovské Technické univerzity léčí tato voda kožní onemocnění, vývojové poruchy u dětí a onemocnění žil, očí a dýchacích cest.
Římané udělali z Asklépionu lázeňské středisko, které se stalo Mekkou nemocných i lékařů, zároveň bylo postaráno i o zábavu lázeňských hostů. Tento recept se ukázal tak úspěšným, že sanatorium prospívalo i v době raného křesťanství. Náhlý konec způsobilo zemětřesení v roce 554, kdy bylo celé léčebné zařízení zničeno. Až v roce 1902 Asklépion objevil německý archeolog Rudolf Herzogem spolu s historikem Iacovem Zarraftissem z Kosu. Italští archeologové v této práci pokračovali a restaurovali schody, sloupy a nosné zdi.
Vzhledem k tomu, že je celý komplex na svahu, je rozmístěn do několika úrovní, spojených třemi patry opravdu impozantního mramorového schodiště. Na nejnižší úrovni se podle devíti mramorových pahýlů dají rozeznat zbytky trojkřídlého peristylu (sloupové hale) v dórském stylu. Místnosti ležící za ním sloužily zjevně jako pokoje pacientů. V opěrné zdi nalevo od schodiště se nacházejí výklenky pro sochy, fontány a bazény.
Na druhé terase, která je značně užší, spočívá Apollónův chrám v korintském stylu ze 2. až 3. století př. n. l., později částečně opět vystavěn Italy.
... a s překvapením zíráme na tuto stavbu z druhé strany:
Cestu k termálnímu pramenu ještě krátce přerušujeme zastávkami u kešek na nehostinném mysu Louros...
Silnice kopíruje pobřeží, u mysu Fokas se prudce stáčí k jihozápadu a po pár kilometrech končí na parkovišti.
Následuje článek Řecký ostrov Kos (III)
Žádné komentáře:
Okomentovat