25. ročník hvězdicového etapového pochodu, tentokrát Slovenským středohořím, sopečným pohořím Poĺana, Javorie a Ostrôžkami
Stejně jako vloni vystupuji před pátou hodinou ranní v Lučenci a čas do odjezdu vlaku do Detvy věnuji procházce po městě. Po příjezdu do Detvy se ubytovávám v hotelu Detva...
... a kolem desáté se s několika dalšími toulkaři vydávám na túru blízkým okolím. Hned zkraje se v salaši Detvan zastavujeme na pivo, usedáme na krytou terasu a obdivujeme výhled na protější kopce.
Pokračujeme lesem a pak otevřenou krajinou scházíme do staré části Detvy a kolem hřbitova stoupáme na Kalvárii. V roce 2000 zde byla vytvořena expozice dřevěných vyřezávaných křížů, díky níž se zachovala mnohá díla dnes již nežijících řezbářů a zároveň přibývají nová současných mistrů.
Podobné kříže stojí u cest, v blízkosti kostelů nebo na jiných pietních místech. Některé kříže jsou jednoduché – jednobarevné a poměrně málo zdobené, jiné jsou bohatší, s hlubokými řezbami a barevnými geometrickými či rostlinnými ornamenty a křesťanskou symbolikou, zejména na přední a bočních stěnách. Základní barva kříže je tmavá, ornamenty jsou bílé, žluté, zelené, červené a světle modré. V horní části je kříž obvykle ukončený a chráněný plechovou stříškou, jejíž okraj má podobu krajkového vzoru.
Pokračujeme po modré značce. Cesty odbočující doleva, po nichž jsme plánovali dostat se k amfiteátru, jsou rozorané a tak musíme improvizovat, nakonec chtě nechtě přes políčko s obilím a pak po loukách.
Přírodní amfiteátr postavený v roce 1975 je komplex až pro 5 000 diváků s jevištním prostorem znázorňujícím podpoľanskou vesnici. Třídenní Folklorné slavnosti pod Poľanou se zde konají vždy v červenci už od roku 1975.
... a kolem desáté se s několika dalšími toulkaři vydávám na túru blízkým okolím. Hned zkraje se v salaši Detvan zastavujeme na pivo, usedáme na krytou terasu a obdivujeme výhled na protější kopce.
Pokračujeme lesem a pak otevřenou krajinou scházíme do staré části Detvy a kolem hřbitova stoupáme na Kalvárii. V roce 2000 zde byla vytvořena expozice dřevěných vyřezávaných křížů, díky níž se zachovala mnohá díla dnes již nežijících řezbářů a zároveň přibývají nová současných mistrů.
Přírodní amfiteátr postavený v roce 1975 je komplex až pro 5 000 diváků s jevištním prostorem znázorňujícím podpoľanskou vesnici. Třídenní Folklorné slavnosti pod Poľanou se zde konají vždy v červenci už od roku 1975.
Kolem letního koupaliště přicházíme na náměstí SNP a s radostí usedáme na letní zahrádce k orosenému půllitru...
* * *


V roce 1787 v Detvě založil Ján Vagač ze Staré Turé první brynzárnu na Slovensku, proslulou kvalitními mléčnými produkty i v zahraničí. Není bez zajímavosti, že ve Vagačově domě je dnes Podpolianský pivovar, jehož pivo jsme bohužel kvůli jakýmsi administrativním potížím neměli možnost ochutnat.
Za předmnichovské republiky se zemědělsko-dělnický ráz obce s nízkou životní úrovní obyvatel nezměnil. Pro velkou nezaměstnanost byli mnozí nuceni vystěhovat se do ciziny. Změna ekonomicko-sociálního charakteru města a širokého okolí přišla až po vybudování podniku Podpolianske strojárne. Změna nastala i v architektuře, takže město postupně ztratilo původní architektonický ráz. Od roku 1965 má Detva přiznaný statut města a od roku 1996 je sídlem nově vzniklého okresu. V současné době má necelých 15 000 obyvatel.

Následuje článek Toulky po horách 2019 (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat