Santorini (I)

Letem na Santorini si plním svůj dlouholetý sen. Nevím už kdy a kde jsem se poprvé o něm dočetl, ale každopádně od té doby jsem toužil jej navštívit. A tak letos konečně došlo k tomu, že v katalogu brněnské cestovní kanceláře Brenna jsme našli zájezd odpovídající našim cestovatelským představám.

Odlétáme z Prahy, ale máme hodinu a půl zpoždění – hodinu čekáme na nástup do letadla a další půlhodinu na povolení startu. Letíme Boeingem 737-800, zpočátku nad mraky, ale oblačnost brzy mizí a pod sebou vidíme krajinu s políčky, lesy, vodními toky a vesnicemi. Asi po dvou hodinách se pod námi objevují jednotlivé řecké ostrovy, začínáme klesat a po dalších dvaceti minutách přistáváme na Santorini.

Výstup z klimatizovaného letadla do dvaatřicetistupňového vedra je šokem, byť trochu očekávaným. Po převzetí zavazadel kontaktujeme delegátku cestovní kanceláře, která nás směruje k příslušnému autobusu, jenž nás odváží do tři kilometry vzdáleného střediska Kamari, našeho dočasného domova. Ubytováváme se v rodinném domě s názvem Villa Lefteris ležícím v klidném prostředí jen osmdesát metrů od pláže. 

Apartmán sestává z malé kuchyňky, pokoje pro dva a místnosti s jídelním stolem, třemi židlemi a přistýlkou. Jsme tři, přičemž ten třetí má pobyt zdarma – platil jen cestu a pojištění.

Hned po ubytování míříme na pláž, dychtiví po moři, sluníčku a černém písku...

Santorini je jeden z nejjižnějších ostrovů souostroví Kyklad v Egejském moři, leží asi 120 kilometrů severně od Kréty. Starořecký název Thera dostal nejspíš podle dórského kolonizátora Therase, jenž sem v 9. století př. n. l. připlul ze Sparty a založil město, dosud zčásti dochované v ruinách. Název Thera se používá dodnes, ovšem v novořecké formě Thira. Mimo Řecko je používanější název Santorini, který vznikl patrně ve 13. století zkomolením latinského jména zdejší patronky sv. Ireny – Sancta Irene.
Santorini je vlastně skupina, která sestává z hlavního a největšího ostrova Santorini, menšího ostrova Thirasia, neobydleného ostrůvku Aspronisi a malých vulkanických ostrůvků Palea Kameni (Starý spálený) a Nea Kameni (Nový spálený).
Santorini má tvar půlměsíce, rozlohu asi 72 km2 a kolem 15 000 obyvatel, což se v sezóně díky návštěvníkům zdvojnásobuje. Již od třetího tisíciletí př. n. l. zde existovala vyspělá mínojská civilizace, která vzkvétala až do okamžiku, kdy došlo k obrovské katastrofě, jedné z největších v historii celé naší planety. Podle posledních odhadů odborníků se tak stalo někdy mezi roky 1647 až 1628 př. n. l. Ostrov, který byl vulkánem, explodoval a jeho střed se potopil do moře. Sopka vychrlila na třicet krychlových kilometrů lávy a vrchol mraku sopečného popela dosáhl výšky 30 až 50 kilometrů. Erupce způsobila řadu vln tsunami, které měly velmi zničující dopad na Krétu a Izrael. Je všeobecně známo, že tato katastrofa byla příčinou zániku mínojské civilizace na Krétě. 
V tomto okamžiku se historie ostrova začíná spojovat s bájí o Atlantidě. O pravdivosti této legendy byli přesvědčeni Platón i Solón, který dokonce určil datum katastrofální potopy do doby před 9000 lety před jeho dobou. Připustíme-li, že se o jednu nulu spletl, docela to vychází...
Po této události bylo Santorini znovu osídleno. V roce 236 př. n. l. byl působením vulkánu oddělen ostrov Thirassia. V roce 197 př. n. l. se v kaldeře objevil ostrůvek známý dnes jako Palea Kameni a v roce 726 n. l. vymrštila velká exploze pemzu až do Malé Asie. Obrovské zemětřesení o stupni 7,8 Richterovy škály zpustošilo v roce 1956 ostrov a zničilo většinu domů ve městech Fira a Oia.

Následující článek Santorini (II)