Santorini (II)

(Předchozí článek Santorini I)
Celodenní výlet autobusem a hlavně lodí

V devět hodin odcházíme na pobřežní promenádu do taverny Alexis na informační schůzku s delegátkou CK Brenna a FIRO-tour, od níž se dozvídáme informace týkající stravování a možností vycházek a výletů, a to jak organizovaných cestovní kanceláří, tak po vlastní ose. Pokud jde o stravování, existuje v této taverně a tří dalších jídelní lístek v češtině a sleva deset procent, budeme-li se při objednávce prezentovat jako klienti CK FIRO-tour. Dozvídáme se také, že ze čtyř výletů inzerovaných v katalogu se uskuteční jen tři, přičemž o jeden z nich nemáme zájem. Tím více se utvrzujeme v záměru půjčit si auto – a hned na dva dny, abychom mohli celý ostrov důkladně procestovat.

Příštího dne, tedy v neděli, odjíždíme v deset hodin autobusem zdejší cestovní kanceláře Kamari tours na výlet. Cesta trvá asi půl hodiny, silnice nejdříve mírně, ale vytrvale stoupá do kopce a pak traverzuje prudké úbočí několika stoosmdesátistupňovými zatáčkami. Před námi se otevírá úžasný pohled na celou kalderu s jejími strmými skalnatými svahy s bílými vesničkami na vrcholu a modrým mořem s vulkanickými ostrůvky Aspronisi, Nea Kameni, Palea Kameni a Thirassia. Návštěvu tří z nich máme před sebou.

Kaldera vznikla při mohutném sopečném výbuchu zhruba před 3500 lety. Část původně kruhového ostrova (však mu také Řekové říkali Strongili, tj. Okrouhlý) se výbuchem propadla a kráter zaplavilo moře, které v nejhlubších místech dosahuje až čtyř set metrů.

V malém přístavu Athinios nastupujeme na výletní loď a plujeme k ostrovu Palea Kameni. 

Po výstupu z lodi platíme vstupné dvě a půl eura...

... a po štěrkové cestě stoupáme ke kráteru stále aktivní sopky. Nejsme zdaleka sami, kotví zde už několik podobných lodí a další připlouvají, takže slabším povahám nemusí dělat dobře, že výstup připomíná zástup poutníků ke svaté hoře nebo dálkový pochod Praha – Prčice. 

Jednolitý dav se samozřejmě časem trochu roztrhá a nahoře se ještě více rozptýlí po okružní pěšině kličkující po sopečných sutích. 

Během procházky nahlížíme do několika menších kráterů s fumarolami. Jejich výdechy jsou nepřetržitě monitorovány soustavou automatických čidel, protože o nárůstu podzemní aktivity je životně důležité vědět pokud možno s co největším předstihem.

Jediná zeleň na ostrově

Druhou zastávkou naší plavby je sousední ostrůvek Nea Kameni. Loď kotví těsně před ním, my sestupujeme po žebříku do vody a plaveme do zátoky se sirnými prameny. Rezavě zbarvená voda má teplotu okolo 35 stupňů Celsia.

Po půlhodinové koupeli se vracíme na loď a odplouváme k třetímu a také největšímu ostrovu Thirassia. Kotvíme v malém přístavu Korfos, kde je malá oblázková pláž a domky rybářů. Čeká nás prudký výstup dlážděnou cestou s půldruhou stovkou schodů a mnoha zatáčkami na hřeben, na němž se rozkládá vesnice Manolas. 

Usedáme na terase vyhlídkové restauarace, ...

... objednáváme si něco k pití a kocháme se omračujícím výhledem na protější východní část kaldery, kde ze sytě modré hladiny vyrůstá nevraživá rudohnědá bariéra strmých a divoce rozeklaných skalních útesů, jejíž horní partie jsou obsypány shluky sněhobílých kykladských domů. Právě v takovýchto sceneriích, kterých nás čeká ještě povícero, spočívá hlavní kouzlo Santorini.

Krátký pobyt na Thirassii zakončujeme procházkou po vesnici:

Nová výstavba na okraji vesnice

Po 16. hodině odplouváme a míříme k hlavnímu ostrovu. S přibližujícím se městečkem Oia přibývá vzrušení fotografů – pohled na zářivě bílé domky přilepené na hnědých skalách vysoko nad azurovým mořem je prostě fantastický!

V přístavu část cestujících vystupuje, my pokračujeme do přístavu Athinios, kam pro nás záhy přijíždí autobus, aby nás odvezl zpátky do Kamari.

Autobusy sjíždějí jeden za druhým do přístavu

Následující článek Santorini (III)