Vyjíždíme kolem půl deváté a mimo plán se rozhodujeme udělat první zastávku u kostela, který při pohledu z Kamari stojí na horizontu. Jmenuje se Agios Charalambos a nachází se ve vesničce Exo Gonia. Není to daleko, ostatně na Santorini není nikam daleko, ale máme problém odhadnout, kterou silničkou se k němu dostaneme. Podaří se nám to až na druhý pokus, v kostele probíhá mše a na parkovišti před ním je množství aut.
Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme do Firy. Stále nám totiž chybí návštěva Archeologického muzea, což musíme napravit, zvláště poté, co jsme navštívili archeologický areál v Akrotiri.
Muzeum vystavuje sbírky z vykopávek starověké Thery na vrchu Mesa Vouno, kde jsme byli, a z Akrotiri, které jsme navštívili včera. Sbírky zahrnují dlouhé období, které začíná v třetím tisíciletím př. n. l. a končí v dobách antického Říma. Jsou zde předvším amfory a jiné nádoby, sošky a hlavně fresky, které jsem zmiňoval v předchozím článku:
Po prohlídce exponátů odjíždíme do městečka Oia. Ještě předtím ale zastavujeme na okraji vesničky Finikia a stoupáme na kopec Mavro Vouno (331 m). Míjíme malý kostelík...
... a pokračujeme k dalšímu, který nese název Psilos Stavros neboli Vysoký kříž,...
... od něhož je výhled nejen na Finikii, ale i na vzdálenou Oiu.
Také si fotím skrovné rostlinstvo vyrůstající na lávovém podkladu ...
Oiu si chceme prohlédnout důkladněji než předevčírem před západem slunce. Doufáme také, že tam také nebude tolik lidí, což se sice potvrdilo, zato vedro v rozpálených uličkách a oslepující bílá barva domků a střech jsou až na hranici snesitelnosti.
Auto necháváme na placeném parkovišti na jižním okraji města. Mramorem dlážděná cesta se vine podél okraje kaldery, protíná dvě malá náměstíčka...
... a pokračuje až na okraj.
Dochovalo se tu i několik neoklasicistních budov, vystavěných zámožnými rejdaři.
Poznáte je podle znaku lodi u vchodu:
Trochu nás osvěžilo frapé na terase jedné z přečetných restaurací a kaváren,...
... ale následně jsme si zase dali do těla, když jsme se oklikou vydali do starého přístavu Armeni, sloužícímu hlavně výletním člunům, a pak po 291 schodech stoupali zase vzhůru. V jednu chvíli jsme museli uvolnit cestu karavaně oslů sloužících k dopravě pohodlnějších návštěvníků, a také se vyhýbat množství jejich koblížků...
Nahoře už bez velkého zdržování míříme k autu, jenom v obchodě nedaleko parkoviště dokupujeme dvě PET láhve vychlazené vody.
Těšíme se na pláž Pori zanesenou na mapě v blízkosti stejnojmenné vesničky, po příjezdu na místo však zjišťujeme, že nejde ani tak o pláž, jako pouze o místo, kde je možný vstup do moře, protože tu nejsou skály. Odjíždíme tedy pryč a k moři odbočujeme až u vesničky Vourvoulos.
Při návratu do Kamari doplňujeme benzín a v autopůjčovně vracíme po dvou dnech auto.
Těšíme se na pláž Pori zanesenou na mapě v blízkosti stejnojmenné vesničky, po příjezdu na místo však zjišťujeme, že nejde ani tak o pláž, jako pouze o místo, kde je možný vstup do moře, protože tu nejsou skály. Odjíždíme tedy pryč a k moři odbočujeme až u vesničky Vourvoulos.
Při návratu do Kamari doplňujeme benzín a v autopůjčovně vracíme po dvou dnech auto.
Žádné komentáře:
Okomentovat