Toulky po horách 2017 (VII)

Předchozí článek Toulky po horách 2017 (VI)
Z několika důvodů rušíme původní plán výstupu na Klenovský Vepor (1338 m) a absolvujeme naučnou stezku Jakuba Surovce.

Stejně jako včera odjíždíme v 8.10 hod. motoráčkem do stanice Zbojská a jdeme do stejnojmenného sedla, kde se můžeme podívat na ozubnicovou trať.

Ozubnicová trať Tisovec – Pohronská Polhora – Brezno, zařazená v roce 2008 mezi národní kulturní památky Slovenské republiky, byla postavena v letech 1893–1896. Její stavba v tak náročném terénu s celkovým převýšením 314 metrů si vyžádala vybudování několika unikátních artefaktů, jako je tunel s celkovou délkou 786 metrů, několik 10 až 15 metrů dlouhých zářezů do skal, místy až šest metrů vysoké náspy a opěrné zdi, osm menších mostů a dva až 36 metrů vysoké obloukové viadukty. 

Z Tisovce do Bánova (22 ‰) je trať adhezní, do Zbojské (48 ‰) a ze Zbojské do Pohronské Polhory (klesání 50,2 ‰) je ozubnicová. Použitý Abtův ozubnicový systém jeho obou částí je dlouhý 5 836 metrů. Ozubnicová soustava má dva třímetrové ozubené hřebeny položené vedle sebe uprostřed koleje. Na začátku ozubnice je náběhová část, tzv. pedál, která začíná malými hřebeny až po normální výšku a je vertikálně odpružená kvůli plynulému náběhu lokomotivy.
V sedle Zbojská se napojujeme na Naučný chodník Jakuba Surovca. Název Zbojská připomíná bohatou zbojnickou minulost tohoto kraje. Zbojnická družina vedená kapitánem Jakubem Surovcem se ukrývala v nedaleké Čertově jeskyni chráněné nepřístupným kaňonem Čertovy doliny. 

Jakub Surovec byl rodák z Tisovce a od dětství se zaučoval na okolních salaších. Když se vrátil z ročního věznění za krádež ovcí, potkal se s jistým Martinem přezdívaným Poliak, který jej přemluvil, aby se stal zbojníkem. 
Zbojníků bývalo ve skupině obvykle devět, Surovec byl známý jako přísný, mocný a nebojácný kapitán, v jehož skupině platí přísný zákon zbojnické disciplíny. Skupina působila především v letech 1739 a 1740 a svůj rajón postupně rozšířila od Lučence až po Nowy Targ. Jakuba Surovce chytili 16. září 1740 v krčmě na Polhore a po několikatýdenním výslechu ho 11. října v Brezně popravili lámáním v kole. Postupně byli pochytáni i ostatní zbojníci a jejich pomocníci.
Naučná stezka vede zpočátku společně s červenou značkou, ale její značení je někdy opravdu svérázné...

Po travnaté stráni stoupáme k rozhledně vzdálené asi 300 metrů od sedla. Ve výšce 763 m ji postavila Štátna ochrana prírody SR za pomoci švýcarských fondů. Čtyřboká věž pobitá šindelem je vysoká přes 13 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 9,5 m. 

Výhled je zejména na severovýchod na sedlo a Fabovu hole a na jih do Čertovy doliny a vrchy nad ní. 

V dolní části věže je naučná přírodní expozice, na návštěvníka zde číhají divočák, liška, jezevec a další:

Než půjdeme do doliny, krátce se ještě zastavujeme u nedaleké sochy zbojníka Jakuba Surovce v nadživotní velikosti:

Naučná stezka záhy opouští červeně značenou Rudnou magistrálu a vede lesem kolem nepřístupné Jaskyně  na Remete do dolinky Makovo koryto. Malým tunýlkem podcházíme silnici...

... a pokračujeme mírným sestupem pod železniční viadukt Čertov most postavený na kamenných pilířích v roce 1896...

...k ústí Čertovy doliny. Krátká odbočka míří k Čertově jeskyni, trasa skalnatým korytem Čertova potoka vede po balvanech a štěrku. Nabyli jsme dojmu, že úzká pěšinka pokračuje po skalnatém srázu nad potokem, ale záhy zjišťujeme svůj omyl a musíme se vrátit.

Soutěska trochu připomíná Slovenský raj a je zpřístupněna přírodě blízkou formou bez velkých zásahů do terénu. 

Nejsou tu lávky, stupačky a kovové žebříky, jen tři místa překonávající skalnatý práh v korytě potoka jsou opatřena dřevěnými žebříčky pochybné kvality. 

Je třeba dávat pozor na mokrých a kluzkých balvanech a na kládách s vysekanými schůdky. Na závěr prudký výstup do kopce a stojíme na planině. Začíná krápat, a tak přidáváme do kroku, abychom na salaš Zbojská dorazili za sucha. Celá trasa naučné stezky měří jen 4,7 km a má převýšení 268 metrů, ale její absolvování si vyžádá téměř tři hodiny.
Nejprve se zastavujeme v chatě Muránské buchty. Samozřejmě, že si objednáváme něco k pití, ať už je to pivo, káva, čaj či borovička, ale především jsme sem přišli ochutnat vyhlášenou dobrotu – po slovensky maškrtu – muránské buchty.

Originální buchty se pekly v Muráni více než čtyřicet let, před třemi roky však byla pekárna uzavřena. Vedoucí folklorního souboru Jabloň Terézia Falťanová (28) se to rozhodla změnit. Původní majitelé pekárny jí prozradili recept a naučili ji, jak správně tyto buchty péct. Jejich originalita spočívá v překládaném kynutém těstě. Příprava je jednoduchá, ale buchty musí kynout dvakrát před naplněním a potřetí před pečením. Hotové jsou za čtyři hodiny. Recept je tajný, oblíbené jsou buchty borůvkové, tvarohové a ořechové, ale také makovo-švestkové a višňovo-tvarohové.
Přecházíme na sousední Zbojnický dvor, jehož obsluha je v lidových krojích a jídelní lístek nabízí takřka nepřeberné množství jídel od baraního guláša a baraního perkeltu přes polhorské tľapkance, několikery halušky a pirohy až po šuľance s makom alebo strúhankou. Objednávám si Špecialitu Jakuba Surovca, což jsou kapustové halušky s baraninou, a rozhodně jsem neprohloupil, byť skopové není mým nejoblíbenějším masem.
Nasyceni a napojeni vracíme se na železniční stanici Zbojská a vláčkem se vracíme do Tisovce.

Následující článek Toulky po horách (VIII)