(předchozí článek Santorini V)
Autokarový výlet na severní polovinu ostrova
Autokarový výlet na severní polovinu ostrova
Čtvrtek věnujeme „plážové turistice“...
... s občasnými pokusy vyfotografovat letadla nalétavající na přistání:
V pátek v 15 hodin odjíždíme od CK KamariTours na krátký výlet. Už po pár kilometrech zastavujeme a jdeme si prohlédnout pravoslavný kostelík Panagia Episkopis neboli Nanebevzetí Panny Marie:
Pochází z 11. století, ale stojí na místě někdejší křesťanské baziliky. Jeho bohatá historie je plná náboženských pří a rozporů. V roce 1926 jej Turci zapálili, ale ani tento požár nezničil krásné byzantské fresky umístěné ve dvou klenbách.
Ve volné chvilce zbývající do odjezdu se jdu podívat k blízkému kostelíku stojícímu na okraji malého hřbitova.
Druhou zastávkou je vesnička Mesa Gonia, která byla v roce 1956 značně poškozena zemětřesením. Trvalo sice jen dvě minuty, ale mělo sílu 7,8 stupně Richterovy stupnice. Naštěstí si vyžádalo jen sedm obětí, neboť lidé již nebyli doma, ale na svých políčkách. Po zemětřesení vesničku opustili, a proto se jí říká „vesnička duchů“.
V posledních letech se však lidé vracejí a znovu se zde zabydlují. Často si přistavují nové domky ke starým opuštěným ruinám. Prohlížíme si pobořené zdi, kterými prorůstá vegetace,...
... i opuštěná skalní obydlí:
Silničkou šplhající stále vzhůru přijíždíme do Pyrgosu, nejvýše položeného městečka na Santorini. Pěšky stoupáme na jeho nejvyšší bod, jímž je pevnost. Cestou míjíme kostely Ježíše Krista...
... sv. Mikuláše...
... a Panny Marie:
Z vyhlídky obdivujeme město a jeho okolí.
Úzkými uličkami s malými krámky plnými suvenýrů...
... se vracíme k autobusu, abychom popojeli dál. Zastávkou poněkud jiného druhu je Santo Wines, vinařství, v němž máme na velké terase rezervované stoly.
Z bohaté nabídky si každý podle chuti, časových a finančních možností objednáváme různé druhy místních vín, většinou ve skleničkách o objemu 160 ml. Ochutnávám Assyrtiko, nejznámější zdejší bílé víno.
Víno jsme tedy okusili – na rozdíl od piva. Na ostrově se nacházejí dva pivovary. Jeden produkuje pivo zvané Volkan, které se vyrábí ze zaručeně lokálních suroviny, druhý distribuuje chmelový mok zvaný Crazy Donkey neboli Bláznivý osel a nabízí hned tři druhy – Crazy, Yellow a Red.
Poslední zastávkou a zlatým hřebem celého výletu je městečko Oia (čti Íja) ležící v severním cípu ostrova. Zdejší proslulý západ slunce je považovaný za jeden z nejúchvatnějších na světě. Než začne sluníčko zapadat, máme asi hodinu na procházku úzkými uličkami křivolace se vinoucími po úbočí svahu, na němž jsou jednotlivé domky „přilepeny“.
Bílé a někdy i pastelově tónované domy se přimykají ke stěně útesu, kostely s převážně modrými kopulemi někdy vyčnívají, jindy zůstávají utajené, dokud člověk nepřijde až k nim.
S přibývajícím časem a ubývajícím světlem vzrůstá počet lidí čekajících na západ slunce, chystajíce se jej fotit či natáčet.
Největší koncentrace je na ruinách majáku, kde někteří sedí i několik hodin:
Je 20.40 a konečně nastává velkolepé a dlouho očekávané představení:
V pátek v 15 hodin odjíždíme od CK KamariTours na krátký výlet. Už po pár kilometrech zastavujeme a jdeme si prohlédnout pravoslavný kostelík Panagia Episkopis neboli Nanebevzetí Panny Marie: 
Ve volné chvilce zbývající do odjezdu se jdu podívat k blízkému kostelíku stojícímu na okraji malého hřbitova. 
Druhou zastávkou je vesnička Mesa Gonia, která byla v roce 1956 značně poškozena zemětřesením. Trvalo sice jen dvě minuty, ale mělo sílu 7,8 stupně Richterovy stupnice. Naštěstí si vyžádalo jen sedm obětí, neboť lidé již nebyli doma, ale na svých políčkách. Po zemětřesení vesničku opustili, a proto se jí říká „vesnička duchů“.
V posledních letech se však lidé vracejí a znovu se zde zabydlují. Často si přistavují nové domky ke starým opuštěným ruinám. Prohlížíme si pobořené zdi, kterými prorůstá vegetace,... 
... i opuštěná skalní obydlí: 
... a Panny Marie: 
Z vyhlídky obdivujeme město a jeho okolí. 
Úzkými uličkami s malými krámky plnými suvenýrů...
 |
| Bohatá nabídka magnetek |
Z bohaté nabídky si každý podle chuti, časových a finančních možností objednáváme různé druhy místních vín, většinou ve skleničkách o objemu 160 ml. Ochutnávám Assyrtiko, nejznámější zdejší bílé víno. 
Víno jsme tedy okusili – na rozdíl od piva. Na ostrově se nacházejí dva pivovary. Jeden produkuje pivo zvané Volkan, které se vyrábí ze zaručeně lokálních suroviny, druhý distribuuje chmelový mok zvaný Crazy Donkey neboli Bláznivý osel a nabízí hned tři druhy – Crazy, Yellow a Red.Poslední zastávkou a zlatým hřebem celého výletu je městečko Oia (čti Íja) ležící v severním cípu ostrova. Zdejší proslulý západ slunce je považovaný za jeden z nejúchvatnějších na světě. Než začne sluníčko zapadat, máme asi hodinu na procházku úzkými uličkami křivolace se vinoucími po úbočí svahu, na němž jsou jednotlivé domky „přilepeny“.
Bílé a někdy i pastelově tónované domy se přimykají ke stěně útesu, kostely s převážně modrými kopulemi někdy vyčnívají, jindy zůstávají utajené, dokud člověk nepřijde až k nim.
S přibývajícím časem a ubývajícím světlem vzrůstá počet lidí čekajících na západ slunce, chystajíce se jej fotit či natáčet. 
Největší koncentrace je na ruinách majáku, kde někteří sedí i několik hodin:
Je 20.40 a konečně nastává velkolepé a dlouho očekávané představení:
A najednou je po všem...
... a davy lidí se úzkými uličkami hrnou směrem ven z městečka, na parkoviště, do posledního místečka zaplněná auty a autobusy.
... a davy lidí se úzkými uličkami hrnou směrem ven z městečka, na parkoviště, do posledního místečka zaplněná auty a autobusy.
Následující článek: Santorini (VII)
Žádné komentáře:
Okomentovat