Od noci prší. Co prší, lije jako z konve! Nebo z krhly, jak říkají Slováci. Pohled z okna je opravdu neradostný:
A takhle to vypadá, když neprší:
Když po poledni déšť ustává, dáváme sluníčku čas, aby alespoň trochu vysušilo cesty a pak vyrážíme po silnici směrem na Muráň podívat se k prameni minerální vody a na židovský hřbitov.
Pramen Šťavica se nachází vlevo od silnice asi půl druhého kilometru od města. Je zachycený kopanou studní a odváděn pod rozměrnou střechu, kde volně a bez přerušení vytéká. Jeho vydatnost klesla z 3,6 l/s v roce 1978 na 2,5 l/s v roce 2002. Jedná se o přírodní, slabě mineralizovanou hydrogenuhličitanovo-síranovou, vápenato-hořečnatou studenou vodu. Pramen byl znám už v dávné minulosti, nejstarší písemné zmínky o něm pocházejí z přelomu 18. a 19. století. V první polovině 20. století byla u pramene vybudovaná myslivna a stylová dřevěná stavba, kterou Tisovčané nazývali tančírnou. Dlouhé roky sloužila na lidové majálesy, veselice a zábavy. Ve druhé polovině 20. století tu město vybudovalo amfiteátr a Šťavica se stala dějištěm různých kulturních a sportovních akcí. V roce 1998 Tančírna vyhořela a areál začal postupně chátrat.
Naproti přes silnici vyvěrá pramen Dobrá voda, který znovu objevili a upravili členové Speleoklubu Tisovec v roce 2008.
Pokračujeme ještě kousek po silnici a podle dřevěného ukazatele odbočujeme doprava přes potok k židovskému hřbitovu.
Vracíme se do Tisovce, a protože obloha se „vymodřila“ a sluníčko svítí, rozhodujeme se pro výstup na Hradovou (887 m), která představuje jednu z nejvýraznějších krajinných dominant okolí Tisovce. Z vyhlídkového místa na jeho východním úbočí je krásná vyhlídka na Tisovec...
... a na okolní kopce včetně Čremošné s vápencovým lomem.
Mohutný vrch z vápencových bradel s četnými jeskyněmi poskytoval lidem bezpečné bydlení už od mladší doby kamenné. Stopy po pravěkém osídlení se nacházejí téměř po celém hřebeni. Vrchol Hradové ukrývá ruiny malého strážného středověkého hradu opředeného několika pověstmi. Pochází z druhé poloviny 13. století a stojí na místě staršího hradiště. V 15. století byl obsazen vojsky Jana Jiskry z Brandýsa a byl dobyt Matyášem Korvínem. V 16. století ho načas obsadili Turci a po obsazení Thökölyho povstalci a znovudobytí byl císařskými vojsky zbourán.
Opevnění směřuje od severovýchodu na jihozápad v délce 44 metrů. Na jeho nejvyšším bodě se nacházejí základy věže s pětiúhlým vnitřním prostorem, která byla přistavěna k vnitřní straně opevnění. Vstupní brána byla odkryta při výzkumu v roce 1997. Zachovala se v ní kamenná ložiska dovnitř otevírající se dvojkřídlé brány a drážka pro padací mříž.
Přicházíme k tabulce turistického značení s nápisem Nebezpečný úsek a domníváme se, že jde o úzkou pěšinku na samém okraji prudkého srázu. Záhy však poznáváme svůj omyl. Úzký a značně rozeklaný vápencový hřeben nás místy nutí používat všechny čtyři končetiny a jsme rádi, že po dešťové vodě už není ani památky.
Závěrečný sestup je jištěn řetězy, za nimiž je opět tabulka s nápisem Nebezpečný úsek, tentokrát pro ty, kteří jdou opačným směrem. Obcházíme Okrúhú skalu, kteráje dobře patrná už z Tisovce, neboť z hřebene Hradové nápadně vyčnívá. Přes Kordové lúčky (515 m) se dostáváme k silnici do Tisovce. V cestě nám překáží potok, zouváme se a brodíme mělkou vodu. Je sice studená, ale na chodidla je to příjemné. Večer se od ostatních dozvídáme, že brodit nebylo nutné, přehlédli jsme na louce kolík, který ukazoval, že žlutá značka vede dál po pravém břehu potoka až na okraj Tisovce...
Na náměstí probíhají Dny města Tisovec...
... na tribuně právě tančí a zpívá folklorní soubor Urpín:
Žádné komentáře:
Okomentovat