Toulky po horách 2017 (IV)

Předchozí článek Toulky po horách 2017 (III)

Linkovým autobusem odjíždíme v 7.10 hod. do Muráně a po červeně značené Cestě Márie Széchy (po jejíž části jsme šli včera na Trstie) jdeme do Muránské Lehoty, odkud vytrvale stoupáme nejprve po loukách...

... a pak lesem k chatě Nemcová, kde přecházíme na žlutou. U rozcestníku Tri chotáre (963 m) se z vlastních zásob posilňujeme a klesáme do sedla Dielik (578 m), které odděluje Stolické vrchy od Muránské planiny. V minulosti bylo důležitou formanskou křižovatkou a představovalo jedinou možnost spojení Horehroní (Brezna a Čierného Balogu) s Gemerem (Tisovec) a Malohontem (Utekáč a Klenovec). Už v 17. století tudy formani vozili dřevěné uhlí od Čierného Hronu do vysoké pece v Tisovci a naopak železnou rudu ze Železníku do hutí v Hronci. 

Za Slovenského národního povstání se zde odehrály kruté boje. Operoval tu povstalecký prapor s krycím jménem Prvosienka, složený z obyvatel Tisovce a povstaleckých vojáků z jiných částí regionu. Obránci, kteří nebyli vybaveni pro boj proti tankům, utrpěli ztráty a museli ustoupit do hor. Dnes se tu nachází památník se šesti jmény obětí.
Po silnici klesáme k rozcestníku Paseky, kde odbočuje žlutá značka do Martinovy doliny. Po pár metrech značku opouštíme a po zarostlém chodníčku míříme k ústí tunelu Dielik.

Následkem Vídeňské arbitráže byla dne 2. listopadu 1938 velká část jižního Slovenska připojena k tehdejšímu horthyovskému Maďarsku. Na Slovensku zůstala území s izolovanými úseky železnic, proto padlo rozhodnutí o jejich propojení takzvanými Gemerskými spojkami. Měly být tři: Tisovec – Revúca, Slavošovce – Lubeník (tehdejší Chyžnianska Voda) a Štítnik – Nižná Slaná. Slavnostní zahájení stavby za účasti ministrů a bývalého bulharského cara Ferdinanda I. se uskutečnilo 10. listopadu 1940 v lokalitě Šťavica. Nejprve byly budované komplikovanější objekty jako tunely a viadukty. Tunel od sedlem Dielik v délce 2002 metrů realizovala bratislavská firma Ing. Lozovský a Štefanec. Práce začaly 21. prosince 1940 a tunel byl proražen 15. dubna 1944. Po skončení války byla tato propojení zbytečná a jejich budování bylo oficiálně zastaveno 31. prosince 1948. Prace na tunelu Dielik však byly pozastaveny už dříve kvůli SNP, koleje v něm nikdy položené nebyly. V tunelu přezimuje kolem 2000 až 10 000 netopýrů, proto je v zimě uzavřený. 

Vracíme se na žlutou značku a vstupujeme do Martinovy doliny. Záhy přicházíme k ceduli, která nám moc klidu nepřidává...

Stoupání dolinou je mírné, ale nekonečné. Les je spíše prales, dobré je, že jsme po celou dobu ve stínu. Závěrečný stoupák k rozcestníku Voniaca a pak už jen kousek na nedávno posečenou louku, na níž stojí lovecká chata (1025 m). Byla vybudovaná v srpnu 1946 a v roce 2006 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Škoda, že krásnou šindelovou střechu, která je vidět na starých fotografiích, nahradily plechové pláty.

Pepa nás očekává, obědváme z vlastních zásob. Po zelené značce zprvu mírně, ale později poměrně prudce klesáme, v závěru přelézáme ohradníky pro krávy a sestupujeme k tisoveckému nádraží. S nadšením vítáme u silnice stojící obchůdek s výčepem a malým venkovním posezením.

Následující článek Toulky po horách 2017 (V)