úterý 7. dubna 2020

Cik-cak Orlovskými lesy

Další pokračování naší koronaturistiky...

Ještě než se ponoříme do rozlehlých Orlovských lesů pokrývajících krajinu mezi Lipnicí a Humpolcem, zastavujeme se chvíli pod Lipnicí podívat se na smírčí kříž (ev. č. 1969). Monolitický kříž prostého hranolovitého tvaru a robustního vzezření je vsazený do země, jeho nadzemní část je vysoká 114 cm, rozpětí ramen dosahuje jednoho metru, síla (tloušťka) kolísá kolem 27 cm. Lícová strana kříže je pojednána vepsaným vysekaným lineárním obrysem jednoduchého latinského kříže s mírně se rozšiřujícími rameny. 
Jak píší Marek Hanzlík, lipnický kastelán, a Pavel Rous z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod: „Na základě informace od p. Bohumila Špačka z Havlíčkova Brodu bylo výkopem dne 29. 3. 1999 ověřeno, že kamenný kříž je dnes oproti úmyslu dávného zhotovitele zapuštěn do země hlouběji. Tím je zakryta spodní část obrazce kříže, kterou tvoří relativně přesně vypracovaná čtyřcípá rozeta kružbovitého charakteru (viz obr., k jehož vyhotovení posloužily i fotografie pořízené dr. Ladislavem Mackem). O funkci a stáří popsané kamenné památky, jakož i o významu na ní zobrazené rozety s křížem, nelze zatím říci nic určitého, přestože se nabízí řada hypotetických vysvětlení. Ví se pouze, že kamenný kříž byl před lety vyvrácen a znovu postaven. Není tedy ani jisté, zda stojí na svém původním stanovišti, takže je možné, že jej potkal podobný osud, jako kamenný kříž nacházející se v Lipnici n. S. (Urfus – Vít – Wieser 2001, 95), který byl při výstavbě místního JZD přemístěn do zahrady soukromého rekreačního objektu pod Bílou věží. Zajímavé je, že nebyly zjištěny ani případné místní lidové tradice spojitelné s oběma uvedenými kamennými památkami.“

Vracíme se k autu a přejíždíme přes Kejžlice a Nový Dvůr na křižovatku značených cest. Vydáváme se vzhůru po modré značce, ale poměrně brzy ji opouštíme. Stoupáme na kopec, který se jmenuje Kopec. Je vysoký 655 metrů a výhled je z něj značně omezený – ale to jsme čekali, respektive nečekali jsme žádný výhled, ale těžba kůrcového dřeva dělá divy.
Druhý kopec, který jsme si vyhlídli, se jmenuje Poláček (644 m). Ani tam jsme žádné výhledy nečekali – a také tam nebyly. Na vrcholku je jen větší balvan a jinak nic:
Orlík (678 m), třetí kopec, na který jsme si naplánovali výstup, je z nich nejvyšší. Leží mimo modrou turistickou značku, po níž jsem už šel mnohokrát, ale na vrcholu Orlíku jsem nikdy nebyl.
Také tady kůrovec řádí ze všech sil, vrchol je odlesněný a poskytuje výhled na Melechov a hrad Lipnici.
K autu se vracíme širokou lesní cestou kolem samoty Orlovy a Orlovské myslivny, kolébky českého skautingu. O prázdninách roku 1912 zde uspořádal profesor Antonín Benjamin Svojsík (*1876) první skautský tábor. Otec jeho manželky Julie Stránské byl lesním správcem majetku hraběte Trautsmannsdorfa a žil v této myslivně. Pátého tábora českých skautů se v roce 1916 zúčastnil šestnáctiletý básník Jiří Wolker.

Žádné komentáře:

Okomentovat