Ovesná Lhota

Krátký cyklovýlet za jednou novější keškou

Ovesná Lhota leží osm kilometrů severně od Světlé nad Sázavou a má 178 obyvatel (2017). Poprvé je připomínána v roce 1382, v 15. a 16. století byli jejími majiteli Trčkové z Lípy a později byly osudy obce spjaty se světelským panstvím. Do roku 1843 se nazývala pouze Lhota a toho roku dostala přídomek Ovesná. Není divu, ovsu se na Vysočině tradičně v rámci ČR daří nejvíce a byla to zde nejčastěji pěstovaná obilnina. V roce 1869 měla Ovesná Lhota 346 obyvatel a 41 domů. V obci byly dva hostince, obchod smíšeným zbožím, válcový mlýn, dva kováři, obuvník, porodní asistentka a krejčí. 

Do roku 1775 patřila Lhota školou do Ledče nad Sázavou, poté byla přidělena ke Smrdovu a roku 1807 k Číhošti. V roce 1812 byla za pomoci Lhoty vystavěna škola ve Vlkanově a děti chodily do Vlkanova. V roce 1866 byl v obci přestavěn starý obecní špýchar na jednotřídní školu a roku 1895 povolila zemská školní rada v Praze druhou třídu. V roce 1902 byla slavnostně vysvěcena stavba nové školy a začala sloužit svému účelu. Roku 1906 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, v roce 1908 se začala stavět silnice od Světlé nad Sázavou přes Nový dvůr.

V roce 1938 byla na památku dvacetiletého trvání republiky postavena a vysvěcena kaplička a v květnu 1946 byl na návsi odhalen památník se jmény vojáků padlých v 1. a 2. světové válce.

Znak Ovesné Lhoty je novodobý, vznikl díky zákonu z roku 1990, který dal právo na znak všem obcím. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky je z 18. dubna 2014 a má číslo 17. Vysvěceny byly 13. září.

Heraldický popis znaku: Modro-zlatě plamenně šikmo dělený štít. Nahoře stříbrná hlava psa-věžníka s červeným jazykem a zlatým obojkem s kroužkem, dole šikmo zelený ovesný klas.

(Věžník se dříve říkalo hlídacímu psu, v heraldice jde o obecnou figuru, jejíž základní polohou je doprava obrácená psí hlava útočného vzhledu – otevřená tlama, vyceněné zuby, vztyčené uši. Na krku má široký, obvykle barevně odlišený obojek s ostny. Kresba má vyjadřovat zuřivost a útočnost, což v případě Ovesné Lhoty neplatí – pes má uši plandavé a jeho obojek nemá ostny...)

*  *  *

Pokud jde o oves (lat. Avena), jedná se o nejmladší z kulturně pěstovaných obilnin mírného pásu, ale i tak je jeho pěstování ve střední Evropě doloženo již v době bronzové. V minulosti patřil mezi nejvýznamnější plodiny, na počátku dvacátého století byl jeho podíl na celkové ploše osetých polí až čtvrtinový, s rozvojem automobilismu a techniky v zemědělství a lesnictví jeho podíl postupně upadal až k dnešní situaci, kdy oves zaujímá mezi jedním a dvěma procenty z celkové osevní plochy.

Oves totiž přišel o své hlavní využití, používal se (a používá) především jako krmivo pro zvířata, zejména pro koně. Pro vysoký obsah bílkovin a vlákniny a snadnou stravitelnost, je však i cennou a zdravou potravinou v jídelníčku lidském. Ovesné výrobky jsou součástí stravy sportovců nebo redukčních diet. Mezi oblíbené potraviny patří ovesné vločky, ovesná kaše, müsli směsi a tyčinky. Menší část ovsa se využívá jako zelená píce nebo na technické účely, především v kosmetickém průmyslu, zřídka bývá pěstován jako krycí plodina.

V současné době by se obec mohla jmenovat Maková Lhota

Za keškou se vydávám na návrší na samém konci Ovesné Lhoty. Nachází se nedaleko božích muk, která byla v roce 2018 obnovena a v jejich sousedství vybudováno odpočinkové místo pro kolemjdoucí.