Za keškami u (a v) Čáslavi

Krátký odpolední výlet za hranice (Kraje Vysočina)

Poprvé necháváme auto na návsi v Chotusicích obci s asi 750 obyvateli, vzdálené asi čtyři kilometry severně od Čáslavi. V roce 1742 proběhla v blízkosti prusko-rakouská bitva, v níž byla habsburská armáda poražena. Těsně za jihozápadním okrajem Chotusic se nachází vojenské letiště, kde sídlí 21. základna taktického letectva Armády České republiky vyzbrojená švédskými letouny JAS 39C/D Gripen. 

Po necelých dvou a půl kilometru polní cestou přicházíme k přírodní památce Kamajka. Jedná se o bývalé lůmky založené pro těžbu ruly jako štěrkového kamene a vápenců pro vápnění okolních polí. Po dokončení těžby území přirozenou cestou zarostlo:

Před zhruba sto miliony let – v geologickém období zvaném svrchní křída – se zdejší krajina nacházela na pobřeží mělkého moře, které ukládalo písčité a vápnité usazeniny i hrubé slepence a tvarovalo skály na pobřeží. V prohlubních a kapsách vzniklých v podložních rulách se dodnes nacházejí pozůstatky mořských živočichů – mlžů, plžů, ale i korýšů a mořských hub. Velkou raritou jsou nálezy dírkovců. Bylo zde poprvé nalezeno a popsáno více než sto druhů živočichů, některé např. lasturnatka Kamajcythereis kamajcensis je druh endemický, to znamená, že byl nalezen pouze na tomto místě. Za popsání tohoto bohatého naleziště zkamenělin vděčí odborná veřejnost především významnému geologovi a paleontologovi prof. Antonínu Fričovi (1832–1913), řediteli Národního muzea v Praze.

*  *  *

Stejnou cestou se vracíme k autu a odjíždíme z Chotusic do Čáslavi odlovit si několik kešek. Později se při cestě domů zastavujeme ve Filipově (viz samostatný článek) a pak ještě neplánovaně za Drobovicemi v místě, kde z hlavní silnice odbočuje doleva polní cesta „vylepšená“ betonovými panely. Na jejím začátku je závora, u které necháváme auto a šlapeme na mírný pahorek:

Jmenuje se Bambousek, je vysoký 308 metrů a jeho asi tříhektarová plocha je zarostlá neudržovaným lesním, křovinatým a travním porostem. Ze sromů převládají javor, akát, topol, bříza, jírovec, z keřů trnka a bez, z travin ovsík a jílek a z bylin třezalka či třezalka. V padesátých letech minulého století zde probíhala těžba kamene a po jejím ukončení sloužil lom ke koupání. V sedmdesátých letech vznikla v lomu skládka komunálního odpadu a do deseti let byl lom kompletně zavezen a rekultivován. 

Dnes se zde nachází jen malý rybníček a na opačném konci návrší zajímavý věžový vodojem o objemu 2 x 800 m3: